(Ne)ochota městské policie
Loading ...V rubrice: Právě se stalo, Společnost, Ze života | Žádný komentář
- „Městská policie, dobrý den.“
- „Dobrý den, jsem na tramvajové zastávce Strašnická a tady v parčíku nad zastávkou vidím feťáka, jak si pravděpodobně připravuje drogy.“
- „Cože?“
- „No tady nad tramvajovou zastávkou je feťák a v parčíku si asi připravuje nějakou drogu.“
- „Jak ‚asi‘, jak ‚nějakou‘?! Co přesně dělá?“
- „No na odpadkovém koši má nádobíčko a vaří si tam něco.“
- „Ale co přesně?“
- „No to já nevím.“
- „No, tak vy nevíte. Tohle musíte hlásit přesně.“
- „Prosimvás, já přece nepůjdu za ním zkoumat co si to tam vaří!“
- „A co jste teda viděl?“
- „Má tam nějaký sáčky a teď zapalovačem něco opaluje na lžičce.“
- „Hm, no a kde to teda je?“
- „Tady na Strašnický u zastávky tramvaje, je tu nad tím takový parčík mezi metrem a budovou Kohout reality.“
- „To je Praha kolik? Deset?“
- „Ano“
- „Jé, tak to Vás musím předat jinam.“
…
- „Městská policie Praha deset, prosím.“
- „Dobrý den, jsem na tramvajové zastávce Strašnická a tady v parčíku nad zastávkou vidím feťáka, jak si pravděpodobně připravuje drogy.“
- „To je ten parčík nad zastávkou jako přes koleje od metra?“
- „Ano.“
- „Dobře, já tam někoho posílám, ať ho trochu srovnají do ladě. Děkuju Vám za nahlášení.“
Splněný sen – návštěva Semínského akvaduktu
Každý máme své sny. Malé, velké, i ty, o kterých víme, že se o nich může jen snít, ale nikdy jich nedosáhneme (jako třeba, že nám narostou křídla a proletíme se nad údolím, a jiné).
Asi před třemi lety jsem na návštěvě u kamaráda procházel jeho fotky a našel jsem jednu, kde seděl na velmi zvláštním můstku přes potok. V prvním okamžiku jsem si myslel, že je to lávka pro železniční koleje – konstrukce byla dle odhadu přes metr vysoká a působila obzvlášť mohutně. Kamarád mi řekl, to je „akvadukt“, ale v tu chvíli jsem o tom nepřemýšlel a v hlavě mi utkvělo jen, že je to slovo velmi podobné viaduktu, ale viadukt to není.
Po nějaké chvíli jsem si na to opět vzpomněl a zeptal jsem se na rozdíl akvaduktu a viaduktu a zmohl jsem se jen na užaslé „COŽE?“, když mi řekl, že akvadukt je vlastně takový vodní most, tedy nahoře nechodí lidi, nejezdí auta, kola ani vlaky, ale teče tam poklidně voda. A pod tím vším si vesele teče úplně jiný potok. Celý článek
Rok od nehody
Loading ...V rubrice: Společnost, Vztahy & sex, Ze života | Žádný komentář
Právě teď je to rok od osudné nehody, která si vzala životy dvou mých nejlepších přátel, Moniky a Žebryho.
Stále vzpomínám, jako by to bylo včera. Půjdu zapálit svíčku na místo nehody.
A zrovna na Ručníkový den!!!
Omlouvám se za tento osobní příspěvek, ale nemohu si ho odpustit!
Okraden ve vlaku
Loading ...V rubrice: Bezpečnost, Doprava, Společnost, Ze života | Žádný komentář
Jsem schopný usnout a spát téměř kdekoliv, ale nejlépe se mi usíná na dvou místech: v mé teplé posteli s třemi dekami (vysvětlím možná jindy) a během noční jízdy vlakem.
Jel jsem tak i dnes v noci do Pardubic vlakem Ex 141 Beskyd s odjezdem z Prahy v 4:08. Celou cestu jsem lehce dřímal a někde u zastávky Pardubice-Opočínek mě probudilo jemné zašustění igelitky, kterou jsem měl pod hlavou. Otevřel jsem oči a nade mnou se skláněl špinavý cikán (chcete-li neumytý Rom). Jak mě spatřil, začal na mě polocikánštinou huhlat: „kámo, nemáš oheň?“. Vyrazil jsem ho z kupé, spočítal si věci a došel jsem k závěru, že mi nechybí nic.
Ve zbývajících 5 minutách cesty jsem přemýšlel, jestli se mě pokusil okrást, nebo opravdu se mě jen nešikovně pokoušel budit. Zní to hloupě, ale on si opravdu počínal tak zkušeně, že mě zmátl a situaci jsem nedokázal jednoznačně vyhodnotit. Teprve v posledních dvou minutách cesty jsem zaslechl cestujícího z vedlejšího kupé, kterak průvodčímu hlásil, že toho šmejda přistihl při pokusu od odcizení jeho peněženky. Celý článek
Krychlič, legenda Pardubic a další
(73 hlasů, průměr: 4,78) Loading ...V rubrice: Společnost, Zamyšlení, Ze života | 91 komentářů
Tajemný Krychlič. Zdroj: Facebook.com
Snad všichni Pardubáci a sousta náhodných turistů, kteří do Pardubic zavítali, znají legendární démonickou postavu – Krychliče.
Krychlič je muž kolem 60 let, jehož velmi výrazným rysem je neskrývaně umělý účes vytvarovaný do tvaru krychle a obličejem natolik zapudrovaným, že vypadá téměř jako maska. Krychlič je pro mnoho lidí velkou tajemnou otázkou, neboť jeho vzhled a vzpřímený a strnulý postoj u nich vzbuzuje strach, odstup a velké předsudky.
Krychlič se nepravidelně, ale velmi často zdržuje v hale pardubického hlavního nádraží a zřídka jej lze také potkat v MHD, na třídě Míru.
Krychličova minulost je pro společnost velkým tajemnem, tvoří se různý mýty a všeljaké protichůdné fámy. Bohužel spousta z nich je pravděpodobně pouze snůška předsudků, protože jsem nenašel nikoho, kdo by taková tvrzení nějak rozumně potvrdil. Celý článek
Učím se pít
Loading ...V rubrice: Pracovní vztahy, Společnost, Vztahy & sex, Zamyšlení, Ze života | 4 komentářů
Nikdy jsem nebyl velký pijan. Do svých 18 let jsem vypil panáků co by na prstech spočítal a pivo žádné. Sem tam trochu vína s colou.
Někdy tou dobou slavil náš kamarád narozeniny, což znamenalo hromadný výled do naší (huli)boudy v Mnichovicích. V nabídce bylo jen pivo a voda z potoka. Druhé pivo už mi trochu zachutnalo a od okamžiku, kdy se vytáhla basa šampaňského si toho moc nepamatuji a i po letech se mi sem tam vybavují podivné záblesky vzpomínek z tehdejšího večera. Matně si vzpomínám, že oslavenec kamsi/odkudsi skákal a zlomil si nohu.
Ráno celkem ušlo. Od té doby jsem se pivu nebránil, ale houba (víno s colou) bylo stále nej.
V roce 2003 jsem jel s kamarádem na jeho chatu v dobré víře, že budeme mít klid na učení na maturitu, jenže jsme tam potkali jeho kamarády z dětství a tak jsem tehdy získal svou další krušnou zkušenost s alkoholem. Ráno jsem po sobě uklízel chodníček kolem chatky, pral povlečení a poznal význam slova „Kocovina“. Celý článek
Jak jsem kupoval televizi
Loading ...V rubrice: Filmy, Hardware, Právě se stalo, Remcání, Stroje, Ze života | Žádný komentář
Pro klienta sháním LCD televizi s 32″ úhlopříčkou. Stanovil jsem si, že s digitálním tunerem, HD ready rozlišením, S-Video, HDMI, D-Sub, Scart a kompozit vstupy a S-PID výstupem se musím vejít do 11 000 Kč vč DPH za nový kus (tedy bazar ani Aukro ne).
Zásadně kupuji pouze kvalitní, prověřené a stabilní značky, proto nabídky „značek“ jako Technica, GoGEN, ap. mě nechávají chladnými. Já se zaměřil především na Samsung, LG, Sony a Grundig.
Sony a LG si v mém povědomí nesou punc vysoké kvality a spolehlivosti – Sony zejména v oblasti televizní techniky a LG především u počítačové komponenty (CD-ROMky a pod.). U Sony se však výrazně připlácí za značku, takže tu jsem při výběru televize vyloučil, protože výše uvedené nároky za normálních okolností nedokáže splnit.
Samsung a Grundig už jsou značky, ke kterým vzhlížím poněkud méně. Samsung mě uchvátil současným lesklým vzhledem svých obrazovek a monitorů, ale z jejich provedení nedýchá dojem takové preciznosti a pevnosti. Grundig považuji za průměrnou značku, ale musím konstatovat, že všechny výrobky od této firmy vykazovaly a vykazují velikou životnost a mám s nimi jen dobré zkušenosti.
Bohužel před Vánoci a ani krátce po nich není snadné svoji poptávku uspokojit.
Krysáááááá!
Tak jsem dnes o půj jedné ráno konečně chytil potkana.
A to jsme s kolegou ještě relativně brzo (již ve 21:30) jeli z práce domů, prý abychom šli spát dřív, aby se ráno lépe a dřív (již v 6:12) vstávalo. Cestou jsme se stavili v Hypernově a koupili něco k večeři – a pytlík buráků.
Na rozdíl od jeho předchůdců, můj současný potkánek je zlatíčko – nekouše, neutíká, kamarádí se. V dobré vůli, že ho nakrmím, jsem otevřel dvířka u klece. Byl ve své boudičce, jen vystrčil hlavičku. Dvířka jsem nechal a šel do koupelny vyměnit mu vodičku. Pak už mu z boudičky hlavička nekoukala – asi spal dál.
Nespal, čile mi během okanžilu zdrhnul a kamsi zalezl.
Do teď stále nevím, kde byl skoro dvě hodiny v naprosté tichosti zalezlý. Přehrabal jsem všechny kouty, pokoj během hledání doznal řádného úklidu, ale nikde po něm ani památky, kromě jednoho bobku pod postelí. Objevil se najednou sám – přišel za mnou, asi mu bylo smutno.
Na druhou stranu – při hledání jsem našel spoustu věcí, které jsem již dávno považoval za ztracené. A taky poklidil nejhorší svinec z podlahy. A zjistil jsem, že mám v bytě celkem 8 plnohodnotných (i když někdy notně zastaralých) počítačů. Stálo to za to.
Chybíte mi, děti
Loading ...V rubrice: Remcání, Zamyšlení, Ze života | Žádný komentář
Letos o prázdninách proběhl už druhý letní tábor, kterého jsem se nezúčastnil. Po 15 letech, kdy jsem z táborových akci nevynechal od svého dětství ani den, to je pro moji táborovou dušičku velká rána.
Může to vypadat, že jsem o tábory ztratil zájem, ale jen to nestíhám. Léto je vždy velmi rušný termín a přestože si dopředu naplánuji volno a prostor, urgentní práce a problémy vždy celé tři týdny úspěšně zabijí.
Jenže ono už se taky není moc kam vracet. Za poslední dva roky nastalo tolik změn… to, co mě lákalo nejvíce, už také není. Moje nejoblíbenější pětice svěřenců (Martin, Fána, Lucka, Gabča a Májka) už postupně slaví osumnáctiny jeden po druhém, a na táborech bych je už stejně nepotkal. Celý článek
Mlžná noc
Nemám rád zimu, déšť a vlhko – to se o mě ví.
Zato v nocích, bouřkách a mlze se vyžívám. Poslední týden je na mlhy jak dělaný.
Jedna z nejhustčích mlh pokryla Pardubice dnes v noci. Neváhal jsem a vyrazil na noční procházku do ulic. Bylo to úžasné. Zvláštností byl nejen všudypřítomný opar, ale i naprosté až děsivé ticho. Hluk města se přes hustou mlhu nepronesl. Celý článek
O autorovi
Jmenuji se Jakub Bouček, jsem technický správce a svojí prací pomáhám několika institucím, aby jejich systémy pracovaly bezchybně.
Toto je můj osobní zápisníček o tom, co mě zajímá, nebo co mě štve.-
