Kupujeme nový počítač
V poslední době mě často žádáte o radu při koupi nového počítače. Moje rady nejsou vždy univerzální, ale mám několik pouček, které mohou pomoci většině z vás.
Notebook nebo stolní počítač?
Všichni chtějí notebook. No jasně, je malý, přenosný – tak proč kupovat něco jiného? Povím vám to.
Delší práce na notebooku je velmi nepohodlná. Klávesnice je vysoko (na těle notebooku), bývá poměrně malá, málo ergonomická. Obrazovka je nevhodně umístěná, při delší práci můžete pociťovat bolesti zad a krčních svalů. Některé typy se tyto nedostatky snaží trochu potlačovat, ale pevné spojení obrazovky s tělem notebooku mnoho možností na zlepšení nedává. Stolní počítač má klávesnici i monitor zvlášť a můžete si je rozložit po stole dle potřeb.
Pokud notebook nepotřebujete do školy nebo do práce, opravdu potřebujete přenosný počítač? Ze zkušenosti potvrzuju, že hodně notebooků zůstává na jednom místě a nikdo je nikam nenosí. Brzy přejde i zdánlivě lákavá představa, jak budete serfovat různě po bytě (ve vaně, na záchodě, v posteli). Notebook na čtení do postele je velká a těžká věc, brzo vás to přestane bavit.
Notebook je dražší. Na první pohled to tak nevypadá, ale reálné náklady zejména již při koupi jsou vyšší. Notebook představuje nedělitelný celek a později víceméně nebude možné jeho vlastnosti přizpůsobit nově vzniklým potřebám a je proto nezbytné ještě před koupí důkladně zvážit, na co jej chcete využívat.
Stolní počítače jsou jako skládačky. Drtivou většinou jejich komponent lze vyměnit za novější a výkonnější kdykoliv později a tím i staršímu stroji dát novou mízu. Je tak možné po několika letech několikanásobně zvýšit jeho výkon (pokud na tuto alternativu bylo při nákupu náležitě pomýšleno). Z tohoto důvodu můžete při nákupu sestavit stolní počítač z levnějších komponent. V průměrné rodině životnost bývá mezi 6 a 10 lety.
Možnosti oprav jsou u notebooků značně horší. Náhradní díly bývají drahé, některé jsou specializované pro daný typ, jejich výměna je komplikovaná a bez zásahu drahého servisního technika se neobejdete. Rovněž výměna poškozených částí (obrazovka, ulomený nebo prasklý kryt, opotřebení často namáhaných míst) je často nedostupná a po nějaké době je z pěkného notebooku nepěkný kus osahaného a potlučeného plastu.
U stolního počítače poškozený či opotřebený díl lze snadno vyměnit a to včetně výměny plechové bedny, ve které je poskládán.
Dnes je vhodné pořídit si počítače dva. Silný a kvalitní stolní počítač a k němu malý levný netbook, případně tablet.
Přesto níže v článku se budu povětšinou opírat o notebooky a většina bodů platí i pro stolní počítače. Celý článek
Jak jsem řídil opilý
Nesouhlasím s tvrzením „dám si jedno malý pivko, za půl hodinky budu v cajku“ a ze zásady prostě nepiju, když řídím.
Jednou jsem přesto sedl do za volant pěkně na šrot. Bylo to před pár lety, začínal jsem bydlet v Pardubicích – Svítkově. Toho večera přišla nečekaná návštěva původem z dalekých krajů (BTW: chtělo by to někdy zopakovat, jestli to čtete :) ), slovo dalo slovo a ani si nepamatuji, jak jsem se dostal do postele.
Druhý den ráno na mě budík přes hodinu pokřikoval, první myšlenka po probuzení byla „Kruci jdu pozdě!“. Rychle jsem se oblékl a vyrazil jsem autem do města. Stres ze zpoždění a pořádné okno mi úplně zakryly vzpomínku na předchozí večer.
Jel jsem opilý a nevěděl jsem to. Celý článek
PHP – proč si napsat vlastní Framework/CMS/e-shop
Pokud jste četli nadpis jako „Proč si nepsat vlastní…“, pak si jej přečtěte znovu a pozorněji. Opravdu se zabývám tím, pro by si každý programátor měl napsat svůj vlastní Framework, CMS a nebo e-shop.
Jakmile se student programovacího jazyka dostane dostatečně daleko od prvního „Hello world“, přijde první nabídka na vybudování nějakého rozsáhlejšího systému – například e-shopu. Mladý programátor je už otrkaný, ví že stále dokola řeší opakující se problémy a tuší, že by měly vyřešit nějak centrálně – a tehdy poprvé stojí před vnitřním dilematem: Použít hotový a léty prověřený systém, nebo si vytvořit svůj vlastní?
Já tvrdím:
Každý, kdo si někdy položil tuto otázku, by si měl napsat svůj vlastní systém.
Celý článek
MojeID – taky trocha kritiky
Nedávno spuštěné službě mojeID, kterou provozuje CZ.NIC se věnuje velká pozornost, zejména od odborné veřejnosti. Naprostá většina ohlasů je kladná, leč mezi nimi se občas objeví nějaký nespokojený výkřik, který často ale pramení z nepochopení principu služby. Chtěl bych se zde zabývat několika problémy kolem této služby, na které narážím.
Tomuto článku by měl předcházet alespoň jeden pochvalný, ale žádný takový na mém blogu nenajdete. Podobných článků je na internetu více a další stále přibývají, například seriál Jak na MojeID od kolegy Jiřího Kolaříka, nebo Jedno heslo přímo od provozovatele služby.
Přesto bych rád úvodem poznamenal, že mojeID považuji za úžasnou službu. Celý článek
Úskalí českého dabingu – Dat, Data a [dejta]
V několika posledních dnech pozoruji snahy o prosazení vysílání filmů v původním znění s titulky. Jsem jednoznačně pro.
Jeden z nejlepších a nejkvalitnějších dabingů – a netvrdím to jen já – má seriál Simpsonovi. Autoři překladu tohoto seriálu nemají práci vůbec snadnou, protože seriál je nabitý zapeklitými slovními hříčkami a lokálními vtípky, které v Čechách jen obtížně pochopíme – a přesto všechno si český překlad dokázal zachovat většinu vtípků z původního znění. A kde to nebylo možné, v překladu upustili od původního obsahu a nahradili jej zcela novým, po čechy snáze pochopitelným kontextem.
Někdo to vnímá jako zásah do původního příběhu, ale já to vítám. Jedna věc je přeložit slova; ale zachovat původní myšlenku je umění, které navíc vyžaduje dostatečný postřeh překladatele. A to všechno tak, aby si divák co nejméně musel domýšlet, jak to, kruci, autor vlastně myslel.
Moje poklona.
Například v seriálu Star trek existuje v originálním znění postava jménem „Data“. Překladatelé postavu vhodně přejmenovali na „Dat“, aby bylo možné skloňování podle mužského rodu. Po nějaké době však došlo nejednou k tomu, že v samotném českém dabingu překladatelé z nějakého důvodu požadovali, aby i v českém znění ztratilo Datovo jméno pružnost a stalo se pouhým „Data“ ve většině pádů po vzoru anglických jazykových pravidel.
Před neuvěřitelnými 11 lety kolovala na internetu nahrávka, ve které se sám Bohdan Tůma (představitel Data v českém znění) rozčiloval, „proč, sakra, 160 dílů se Datovi říkalo Dat a teď najednou je to Data?“
Audio clip: Adobe Flash Player (version 9 or above) is required to play this audio clip. Download the latest version here. You also need to have JavaScript enabled in your browser.
Zdroj: www.srandicky.cz, 1999
A včera jsem se díval na 14. díl první serie Joeyho v českém dabingu a překvapivě tam účinkoval Brent Spiner, tedy představitel Data. Tentokrát v českém znění nebyl Dat, ani Data, ale „dejta„, tedy Data čtený s anglickou výslovností. Chvíli mi trvalo, než jsem si dal 2 a 2 dohromady.
Nechci tím naznačit, že by snad Star trek, nebo Joey měli nekvalitní dabing. Ale určitě mi dáte za pravdu, že toto autorům trošku ujelo :)
Doplnění: Pavel Jaroš mi svým komentářem připomněl jště jinou zajímavou věc: Když si k filmu stahnu titulky vyrobené některým z nadšenců a dobrovolníků, jsou mnohdy hodnotnější, než „profesionální“ překlad. Zrovna u dílu Slapsgiving seriálu Hymim je překlad jejich vojenských hodností proveden docela zdařile a i navíc překladatel do titulků pro jistotu v nutném případě vložil vysvětlení – takový titulek má kolikrát třeba i pět řádků. Nevím, jak to vnímate vy, ale já velmi pozitivně.
Lidé jsou ovlivnitelní
Tento článek bych také mohl nazvat „nevěřte nikomu“, ale to by bylo hrubé, ohrané a mnohem méně poutavé.
Jistě máte blízkého člověka, za něhož byste byli ochotni dýchat a zaručili byste se za něj čímkoliv. Může to být matka, manželka, syn, bratr, kolega, nejlepší přítel, … kdokoliv.
Kdyby takový člověk za vámi přišel, že potřebuje půjčit velkou sumu peněz, nebo vám slíbil, že na vás po pěti letech přepíše své nové Ferrari, jestliže s ním budete splácet polovinu splátek a vy byste si plácli, je pravděpodobné, že by dohoda zůstala „na hubu“. On by vás nikdy nezradil. Vy si přece můžete věřit, ne?
NE!
Ne, nechci říkat, že všichni lidé jsou svině, ale nikdy nevíte co bude zítra! A lidé jsou jen lidé. A lidé jsou ovlivnitelní.
Věci se můžou změnit. Přestavte si, že váš blízký dostane práci v jiném městě, nebo mu onemocní příbuzný, nebo dostane nového kolegu – prostě najednou se již nevídáte každý den, ale třeba jen o víkendu. Váš blízký však nyní vídá každý den někoho jiného, třeba kolegu z práce. Chodí spolu na oběd a povídají o svých životech – dřív nebo později se proflákne, že vás pojí slib.
Slib, za který teď vy tvrdě platíte, ale své ovoce sklidíte později. Celý článek
Odcházím z Pardubic
Původně jsem se to snažil tak trochu tajit, ale po dnešku mám pocit, že to stejně všichni vědí, tak tedy veřejně:
Ano, odcházím z Pardubic. Ne dnes, ne ani zítra, ale brzo. Důvod je prostý – lidi.
Od poloviny loňského roku opouštějí Pardubice všichni mí přátelé, kolegové i slečna sousedka (sousedka se teda z Irska vrátila zpět, to mi statistiku trochu kazí, nojo :)
Večery v Pardubicích se tak stávají den ode dne chmurnější a smutnější, protože není pořádně koho vytáhnout na pivko.
Naopak v Praze řeším povětšinou problém přesně opačný – ostatní jsou v bilcu, zatímco já sedím zalezlý v Pardubicích. Celý článek
Jak jsem protestoval proti spalovně
Dnes se v Pardubicích v hokejové ČEZ aréně konalo veřejné projednávání projektu tzv. „Modernizace spalovny průmyslových odpadů, Provozovna Pardubice“. Jedná se v Pardubickém kraji o velmi bouřlivé téma, očekávala se účast cca 5000 lidí a bouřlivé reakce.
Podobná hnutí a aktivity mě běžně nechávají chladným, ale toto téma je už v posledních dnech tak rozvířené, až kontroverzní, že jsem neodolal a musel jsem se jít na projednávání podívat. Osobně se mi projekt spalovny v takové blízkosti také nelíbí, takže nakonec to nebyla jen moje zvědavost – šel jsem svojí přítomností vzkázat také své „ne“.
Má očekávání nebyla jinak vysoká, tušil jsem splašené výkřiky, explicitní plivání prázdných argumentů a projev davového šílenství. Očekával jsem, že nadpoloviční většina přítomných v davu si půjde jen zakřičet „na ty bohatý šmejdy“ a zatímco dole bude probíhat snaha o jednání, zatímco v tribunách se bude ozývat scestné skandování. Celý článek
O neúčelné pomoci
V rubrice: Návody a FAQ, Pracovní vztahy, Zamyšlení, Ze života | Žádný komentář
Když chodím provádět údržbu počítačů, někteří klienti mají zvláštní potřebu usnadňovat mi práci tím, že se pokusí sami udělat část práce. Není podstatné, zda se snaží opravdu ušetřit můj čas, svoje peníze, nebo se snaží udělat dojem vlastní odborné způsobilosti. Mnohdy svým neodborným zásahem způsobí víc škody, než užitku a naopak mi mnoho práce přidělají.
V první řadě vás žádám, nic nemažte! Setkávám se s tím, že je počítač před moji návštěvou velmi důsledně vyčištěn různými Ultra-Cool-Clean čistícími programy. Abych však dokázal úspěšně rozpoznat problém, potřebuji sledovat stopy, které jsou pro moji práci velmi cenné.
„Když mi žena řekla, že Vám volala, tak jsem vám to tu připravil, abyste měl všechno snadnější.“
Je to podobné, jako přijít k doktorovi s tím, že máte chřipku, ale ráno jste si vzali pár prášků, které brával dědeček, když ještě žil, „tak mě tu máte, pane doktore, jsem připravený“.
Pokud čekáte návštěvu odborníka, nesnažte se udělat dojem, ale raději připravte to, co je opravdu důležité, zejména:
- podklady od počítače, jako dodací listy, popis počítače, datum prodeje – abych mohl snadno odhadnout, co počítač obsahuje a zda není ještě v záruce,
- doklady a seznam koupených programů – abych věděl, co je třeba „chránit“ a co vše může chování počítače ovlivňovat,
- seznam lidí, kteří s počítačem pracují, mají v něm účet, nebo data
- všechny diskety a CD a další programy, které jste k počítači dostali, zejména ovladače, instalační programy atd. – aby bylo možné co nejrychleji provést přeinstalování problémových částí počítače,
- seznam všech problémů, které vás trápí – abychom nemuseli na místě tápat,
- seznam všech věcí, které byste rádi zavedli, případně co nejpřesnější popis programů, které myslíte, že by pro vás mohly být užitečné,
- přesný, ale opravdu přesný popis chybových hlášení, kterými počítač neustále obtěžuje – věřte mi, že opravdu nestačí „pořád to ukazovalo chybu, že chybí nějaký… to, no… no něco, no, vy už určitě budete vědět“. Jediné, co mnohdy mám k dispoziti je právě ta chybová hláška a bez ní nemůžu zjistit, kde je problém. Třeba to vyfoťte, jestli se vám nechce opisovat.
- Projděte si data v počítači a poznamenejte si, které data jsou pro vás důležitá – v některých případech je třeba položit oběti a smazat nepotřebná data a naopak se nic nesmí stát důležitým dokumentům.
Slušný kuřák
Pan Jaroslav Kysilko na svém blogu publikoval článek Kuřáci jsou různí – slušní a bezohlední, se kterým mohu jen naprosto souhlasit.
Dovolím si jeho článek přetisknout (a dodatečně požádat o svolení):
Neustále se v médiích i přímo na ulicích napadají dvě skupiny naší společnosti – kuřáci a nekuřáci. Kuřáci jsou přesvědčeni o tom, že kouření je jejich nezpochybnitelné právo, do kterého jim nikdo nemá co mluvit. Nekuřáci se rozčilují nad tím, že je kouření druhých omezuje v jejich právech dýchat čistý vzduch a nesmrdět, a argumentují také kromě jiného poškozováním svého zdraví v rámci všemožně skloňovaného pasivního kouření. Faktem ale zůstává, že kouřit se dá slušně i bezohledně…
A rozdíl v tom, jestli se kouří slušně či bezohledně, je veliký. Předpokladem pro „slušné kouření“ je uvědomění si faktu, že bychom tím, co děláme z vlastní vůle, neměli omezovat práva druhých. Pevným základem je pak přesvědčení, že by se lidé navzájem k sobě prostě měli chovat slušně a ohleduplně. Pokud si kuřák přizná, že při činnosti, kterou provozuje, vzniká jistý kouř a s ním spojený zápach, může se opět svobodně rozhodnout, jak s tím naloží. Pokud si je schopný uvědomit, že ne každému musí být cigaretový kouř a zápach příjemný, a tím méně těm, kteří nekouří, má nekuřák a tedy i naše společnost téměř vyhráno.
Základní znaky, podle kterých můžeme odlišit slušného kuřáka od bezohledného:
- slušný kuřák si dává pozor na to, aby kouř z jeho cigarety nesměřoval do obličeje kohokoliv jiného
- ohleduplný kuřák nekouří na místech, kde se kouřit nesmí
- slušný kuřák dává pozor, aby žhavý konec jeho cigarety neohrožoval ruce kolemjdoucích ani vlasy a obličeje malých dětí
- ohleduplný kuřák si nezapálí cigaretu ve chvíli, kdy u společného nebo blízkého stolu v restauraci někdo právě jí oběd nebo večeři
- slušný kuřák neodhazuje nedopalky (ani dopalky) po zemi, ale do odpadkového koše
- ohleduplný kuřák nekouří nikde tam, kde jsou nablízku malé děti, případně těhotné maminky (a to ani v restauraci či jiných prostorech, kde je kouřit dovoleno)
Ohleduplné kouření sice neřeší všechny problémy a rozpory mezi kuřáky a nekuřáky, ale zcela jistě je takový přístup lepší, než vzájemná lhostejnost a přezíravost mezi oběma ostře vymezenými tábory. Všem zúčastněným by mělo především záležet na tom, aby se nám společně dobře žilo a dýchalo na jedné modré planetě.



(3 hlasů, průměr: 4,33) 
