Před nákupem jsem se hodně informoval o možnostech nových LCT televizí a rozvrhnul jsem jednoznačné požadavky na její výbavu.

Nakonec jsem vybral televizi SHARP LC32D44E-BK. Byl to trochu uspěchaný nákup, protože shodou okolností jsme dostali firemní zakázku na konfiguraci lepší počítačové sestavy a použít televizi jako monitor bylo velmi výhodné a praktické.

Původně jsem se rozhodoval mezi osvědčenými výrobci LG, Sony, Samsung a nebo Grundig, ale na značku Sharp jsem dostal doporučení od dvou nezávislých prodejců a tak jsem zvolil.

Použití jako monitor k PC

Během použití televize jakožto k monitoru jsem poznal úskalí a nedostatky rozhraní HDMI a také bylo znát, že tato technologie není ještě zcela vyspělá a v jejím provedení bylo znát spousta dětských nemocí. Někdy až tak silných, že jsem váhal, zda je to opravdu vedlejším efektem této technologie, nebo prostě odbytou prací výrobce.

Mezi hlavní nedostatky při použití televoze jako monitoru přes HDMI bylo zejména:

• Mizerná podpora dostupných rozlišení obrazovky. Z celé škály dokázala televize zobrazit pouze asi 4-5 konkrétních rozlišení, ostatní vůbec nezobrazovala (a to i velmi malá rozlišení).
• Přetékání obrazu přes okraje obrazovky. Přesto že HDMI je digitální přenos, zařízení nebyla schopná obraz vykalibrovat na skutečně zobrazovanou plochu obrazovky a obraz přetékal tak o 5-8% na každé straně, což je sakra hodně (celý hlavní panel a kousek). Toto naštěstí brilantně napravily ovladače nVidie, kde bylo možno zobrazovací plochu ručně definovat.
• Při přepnutí rozlišení se na vykreslení obrazu čeká 5-15 sekund. Hrozně dlouhá doba díky které nelze zobrazit žádnou POST obrazovku při bootování a je také problém potvrdit dialog zobrazený právě při změně rozlišení, který běžně po 10 sekundách mizí a nastavuje zpět původní rozlišení.
• Nelze dosáhnout rozložení obrazu přesně tak, aby se zobrazovaly pixely na pixely, přestoře nastavené rozlišení odpovídalo fyzickému počtu pixelů obrazovky. Obraz proto nikdy není plně ostrý a na jemném obrazu byla velmi silně znát interference. Neexistuje nástoj, kterým by bylo možné plynule nebo v malých krocích rozložení obrazu nastavit.
• Barvy nebyly přesné, přestože dle specifikace počet zobrazitelných barev by měl naplnit klasické potřeby 32bitového zobrazení. Nastavení kontrastu a dalsích voleb nepomohlo nastavit ani stav blízký kvalitnímu zobrazení. Barvy a barevné plochy se stále podivně slévaly.

Použití jako TV

Ještě jsem nezmínil, že se jednalo o televizi s úhlopříčkou 32″, což v metrické míře nemá daleko k jednomu metru. V porovnání s touto televizí jsou klasické obrazovky směšné.

První slova mamky, když televizi uviděla byla: „Prosimtě, vžyť to je příšerná kráva!“. Nutno dodat, že pozorovací vzdálenost v pokoji mé mamky přesahuje 4 metry, takže takové velikost obrazovky odpovídá obecně doporučovaným hodnotám.

Nastavení televize

První nastavení této televize je okamžik, na kterém si pravděpodobně vyláme zuby řada zákazníků. Průvodce vestavěný v zařízení totiž požaduje nastavení země, ve kterém bude televizor používán, čímž se předkonfiguruje na normy v dané zemi používané. Česká republika mezi dostupnými zeměmi chybí a je třeba zvolit nějakou jinou zemi a doufat, že bude používat stejné norvy. Bohužel voleb je přes 20, většina je nesprávná a nelze poté buď naladit žádný digitální signál, nebo je analog bez zvuku. Ještě smutnější je, že při každém takovém nastavení dochází ke smazání všech současných naladěných stanic a jejich obnovení trvá skoro 10 minut.

Manuál neuvádí žádné konkrétní údaje a na internetu také nebyly tyto informace k nalezení.

Dlouhodobé použití

Po několika týdnech se u televize projevují zásadní nedostatky, pro které i po několika měsícíh uvažuji o její reklamaci. Tyto problémy se objevují postupně, jsou to relativně drobnosti, ale dohromady tvoří velký problém v použitelnsti přístroje.

Zapnutí televize z pohotovotního režimu trvá televizi překvapivě skoro 20 sekund. Tato doba je velmi neobvyklá a nesetkal jsem se s ní u žádné jiné LCD televize. Kromě toho se nemůžu zbavit dojmu, že se tato doba postupně zvětšuje.

Tento model trpí několika nepříjemnými „dětskými nemocemi“.

V první řadě je vidět, že DTV modul není v systému televize kvalitně implementován a obsahuje vlastní jádro, které se zbytkem televize komunikuje přes velmi nekvalitní rozhraní. Nejvíce je toto vidět při přepnutí z normálního režimu na DTV, kdy se OSD zobrazuje zcela jinak. Kromě jiného fontu je také znát, že je do obrazu zakompilováno mnohem dříve, než v zobrazovací vrstvě, protože je velmi neostré – nesedí pixel-perfect (řekl bych, že je rendrováno pro poloviční rozlišení a pak je přesamplováno). Ovládání DTV modulu také projevuje velké latence, bezmála půl sekundy, což umí být dosti nepříjemné.

Nevím, zda je to chyba na straně TV Nova, nebo bug v televizi, ale na této stanici (Nova i Nova Cinema) tato televize duální vysílání detekuje jako stereo a zvuk tak je dvojjazyčný. Televizi jsem nastavil na příjem levého kanálu, což problém vyřešilo, ale zrovna toto nastavení televize zapomíná tak jednou dvakrát do měsíce a problém se tak opakuje.

Další nepříjemnou chybkou je občasné vytuhnutí filtru, který se v modulu DTV stará o vykreslení OSD. Běžně to není poznat, ale když se to stane například během zobrazeného menu, tak menu zůstane na obrazovce zobrazené na stálo a při dalším zobrazením menu se tyto obrazovky překrývají a jsou naprosto nečitelné. Tento problém zmizí teprve úplným vypnutím televize.

Televize má celkem 9 vstupů (tj.: 1. TV, 2. DTV, 3.+4. SCART, 5. S-VIDEO, 6. RGB, 7. Kompozitní, 8.+9. HDMI), přičemž první dva jsou analogový a digitální tuner. Na ovladači je tlačítko DTV, které zapíná či vypíná příjem DTV. Ovšem vzhledem k tomu, že DTV je zařazeno mezi standardními vstupy, toto tlačítko pouze přepíná mezi vstupem 2 (DTV) a tím, který byl zvolen jako poslední. Když však televizi vypnu při aktivním DTV, uloží se jako poslední zvolení vstup a po zapnutí tlačítko DTV přepíná mezi vstupem 2 (DTV) a tím, které byl zvolen jako poslední – což je také DTV, takže talčítkopřestane být funkční.
Je to v ergonomii ovládání televize ohromná chyba, ale výrobce si jí je vědom a v manuálu to prohlásil za vlastnost:

Toto tlačítko není k dispozici, jesliže jste bezprostředně před vypnutím televizoru sledovali DTV. V tom případě nejprve vyberte jiný vstupní zdroj, s výjimkou DTV, a použijte tlačítko Zdroj vstupu.

Po několika týdnech od nákupu jsem se od kvalifikované nezaujaté osoby dozvěděl, že Sharp je obecně problémová značka.

Prostě uspěchat nékup televize nebo jiné relativě nákladné techniky a kupovat ji v super/hyper-marketech je velká hloupost. Svým klientům to říkám již delší dobu a nyní jsem doplatil na to, že jsem neuposlech svých slov.

Zásadně kupuji pouze kvalitní, prověřené a stabilní značky, proto nabídky „značek“ jako Technica, GoGEN, ap. mě nechávají chladnými. Já se zaměřil především na Samsung, LG, Sony a Grundig.

Sony a LG si v mém povědomí nesou punc vysoké kvality a spolehlivosti – Sony zejména v oblasti televizní techniky a LG především u počítačové komponenty (CD-ROMky a pod.). U Sony se však výrazně připlácí za značku, takže tu jsem při výběru televize vyloučil, protože výše uvedené nároky za normálních okolností nedokáže splnit.

Samsung a Grundig už jsou značky, ke kterým vzhlížím poněkud méně. Samsung mě uchvátil současným lesklým vzhledem svých obrazovek a monitorů, ale z jejich provedení nedýchá dojem takové preciznosti a pevnosti. Grundig považuji za průměrnou značku, ale musím konstatovat, že všechny výrobky od této firmy vykazovaly a vykazují velikou životnost a mám s nimi jen dobré zkušenosti.

Bohužel před Vánoci a ani krátce po nich není snadné svoji poptávku uspokojit.

Dnes jsem však měl štěstí. V Prodejně Euronics v Pardubicích probíhaly výprodeje a jeden typ Samsung LE32A336 byl za 11 011 Kč. Vystavený kus mi byl předveden a moc se mi líbil. Když mi ho začali balit, požádal jsem, zda by neměli nějaký skladový kus, abych dostal televizi zabalenou.

Měli zabalený skladový kus. Jenže mě nenapadlo, že jsem se špatně ptal a místo abych požadoval zabalený kus, měl jsem požadovat nerozbalený.

Když jsem pak v kanceláři krabici otevřel, čekal mě šok. V krabici byly poškozené, poškrábané, neúplné, umatlané díly v potrhaných fóliích a rozdrbaných polystyrenech. Těšil jsem se jak budu rozbalovat z těch fixačních bloků a ochranných papírů nablýskaný kus nádherné elektroniky, ale místo toho tohle:

Pohozené nebalené kusy zboží

V originálním balení jsou všechny díly pečlivě obaleny a Samsung vždy všechny lesklé plasty potahuje ochrannou přilnavou fólií. Zde je vidět napájecí kabel i stojnu bez ochranných fólií, které by měly bránit povrchovému poškození dílů při manipulaci s krabicí.

Nepříliš elegantně složená kabeláž

Podstavec stojny byl vysloveně nechutný a na přední straně (tedy té, která je na celé televizi nejvíce na očích) byl velmi nepříjemný a hluboký vryp, jako by se na plast třeba někdo postavil v botách.

Upatlaná stojna

Poškrábaná stojna

Rýpance v plastu. Na fotografii není vidět, že to je velmi hluboký vryp

Na spodní straně stojny v místech, kde jsou šroubky, byly odlepeny gumové podložky. Vzbuzuje to ve mě dojem, že se jedná o opravovaný kus. A především protože chyběly podložky pouze na krajích, zatímco vprostřed zůstaly na svém místě, byl stojan naprosto nestabilní a kýval se.

Chybějící gumová podložka - u vlisu jsou partné stopy lepidla a šroubek je nakřivo

Obrazovka byla sice taknějak zabalená, ale výsledek nebyl o nic lepší:

Přední panel zanesený podivným velmi hrubým bílým prachem

Obrazovka zaprášená...

...a naprosto neskutečně ušmudlaná a upatlaná

Reklamace

V obchodě mě přivítali s podivem. Slečna nejdříve ve snaze popřít moji stížnost začala díl otírat leštícím přípravkem, nicméně reklamaci samozřejmě bez problémů uznala, přivolaný manažer peníze vrátil bez nejmenších potíží.

Přesto několikrát podotkli, že prostě materiál televize je takový, že se plasty otíráním poškodí a lehce poškrábou. Také se pozastavovali nad tím, že přece ta televize byla vystavená v obchodě, tak na sobě může mít otisky od rukou. Souhlasím – jenže zahle byla přímo zasraná!

Z pohledu prodejce

Nevím, jak se k podobné věci staví zástupci společnosti Euronics, nicméně za sebe mohu říci, že prodejné zboží, které je vybalováno s vědomím, že bude opět baleno a „půjde dál“, by mělo mít vždy to největší péči. Rozbalení a balení by mělo probíhat tak aby ve výsledku vše naprosto dokonale vypadalo jako na začátku. Fólie se skládají a nemačkají. Sáčky, pokud jsou zatavené, se úhledně odstřihnou. Vázací drátky se rozpletou ale nerovnají. Samolepky se buď šetrně odlepí, nebo úhledně rozříznou. Kabeláž se po vybalení „nežehlí“, ale naopak udržuje v co nejsbalenějším stavu, aby ji bylo možno úhledně sbalit.

Pokud se kus před zabalením ušpiní, je očištěn. Pokud se poškodí, snižuje se prodejní cena.

Zhruba po roce se automaty vrátily, v novém kabátku a nabízejí nákup jízdních dokladů prostřednictvím elektronické peněženky na In-kartě s odpovídající slevou, která je ke kartě vázána. Vzhledem k tomu, že automat umožňuje mnohem více, již se nazývá UNIPAJ, neboli Modulární prodejní automat jízdenek.

Na webu ČD je velmi obtížné nalézt o provozu UNIPAJ bližší informace – pouze zastaralý článek týdeníku ČD a krátká zmínka o umístění automatů na E-shopu ČD:

Bližší informace najdete na webu Inkarta.cz

Informovanost zaměstnanců ve stanicích ČD je také na bodu mrazu (s jednou světlou výjimkou v Pardubicích).

První automaty byly zprovozněny údajně v Brně, osobně jsem jejich první výskyt zaznamenal v Pardubicích a teprve, když se jejich zkušební provoz rozšířil i do pražského hlavního nádraží, rozhodl jsem se je vyzkoušet.

Práce s automatem je velmi příjemná a zbytečně uživatele neomezuje, takže je možno zakoupit i jízdenky z jiné výchozí stanice, s jinou, případně žádnou, slevou (může se hodit v případě, že Váš spolucestující má jinou slevovou skupinu, ale platit chcete svojí kartou).

Jako nevýhody spatřuji nemožnost platit hotově a také omezení nákupu jízdenky nejvýše den dopředu.

Po nákupu první zkušební jízdenky jsem si ihned dobil 500 Kč na In-kartu a dále budu kupovat jízdenky výhradně přes automat. Vzhledem k možnostem automatu je pravděpodobné, že je bude využívat více cestujících, než tomu bylo u předchozího modelu, ale pravděpodobně díky tomu bude ze strany ČD snaha omezit prodej u okénka a ušetřit tak na lidských zdrojích.

Dodatek: Automaty neprošly zkouškou blbuvzdornosti, které rád vystavuji všechny zajímavé technologie.

Bohužel se automat po chybě sám nerestartoval, ale zůstal nepřístupný. Vzhledem k tomu, že v té době byly v Praze pouze 2 kusy a zablokovat oba by nebylo fér pro ostatní cestující, nemohl jsem otestovat, zda chyba byla náhodná, nebo šlo o skutečný nedostatek v ovládacím rozhraní.

Naše autíčko už přes rok nemá platné STK. Je to sice stará Škodovka 120, ale mám k ní slabost. Máma do ní už 8 let nesedla a než jsem si udělal před 2 lety řidičák, tak autíčko stálo nehnutě na chodníku a chátralo. Však taky za 20 let služby nalítalo jen 40 000 km.

A teď po dalším roce pauzy je opět nepojízdné.

Nedávno jsem dostal úkol ho zprovoznit. Snad s nadějí, že mi už bude přenecháno plně a bez keců. I po roce nastartovalo téměř bez problémů, ale bohužel už nebrzdilo, nesvítily směrovky ani dálková světla.

S úctou jsem se snažil všechny závady odstranit šetrně. Přihýbal jsem kontakty, dolíval kapaliny a nakoupil jsem náhradní díly.

Když jsem se snažil opravit přepínač dálkových světel, došla mi po několika desítkách minut trpělivost a ulevil jsem si několikerým třísknutím pěstí do volantu. Pak jsem notnou chvíli seděl, vydechoval vztek a přemýšlel co s tím. Po chvíli jsem se angažovaně vrátil do zkoumání kontaktů a tehdy jsem zjsitil, že přepínač už funguje jak má.

Tak jsem zadekloval volant a začal řešit blinkry. Ze schématu elektrického vedení bylo jasné, že závada je v blikači – malé krabičce připevněné ze zadní strany popelníku. Když jsem pět minut vytahoval plastový kus palubní desky přichycený strženým šroubkem, zlostí jsem dvakrát „poklepal“ pěstí do popelníku, když tu směrovky začaly vesele cvakat.

Brzdy začaly fungovat někdy v průběhu opravy elektriky, protože když jsem poté sešlápl pedál, už nepadal na podlahu.

Nyní je v servise, kde jestě musí vychytat kapající benzín, doplnit ukradené zrcátko a skouknout cvakající čepy v kole a STKčko bude určitě v kapse.

Už se na něj těším. Je to sice jen škodovka, ale nedávno jsem si vyzkoušel různá auta a prostě staré herky jsou moje láska. Skrz volant a pedály si se mnou „povídá“ a dokonce snad i podvědomně tuším, že když něco, tak si ji opravím sám, protože kromě motoru se pomocí šroubováku a sikovek dostanu uplně všude.

Poznámka

Autor článku není automechanik a autům nerozumí. Znám pouze věci, které nutně potřebuji k tomu, abych s autem mohl jezdit bezpečně a nejlépe jak dovedu. Jinak nevím, co je karburátor, co je diferenciál, proč nemsmím do nádrže nalít nic jiného než Special, ani co mi vlastně říká o autě velikost válce.

Autoelektriku jsem schopen si celou předělat (taky už je notně customizovaná), olej doleju, ale že mi ten olej teče pryč, to mi museli oznámit kamarádi, když viděli tu velkou louži v motoru (myslel jsem, že je to voda).