Lidé jsou ovlivnitelní
Tento článek bych také mohl nazvat „nevěřte nikomu“, ale to by bylo hrubé, ohrané a mnohem méně poutavé.
Jistě máte blízkého člověka, za něhož byste byli ochotni dýchat a zaručili byste se za něj čímkoliv. Může to být matka, manželka, syn, bratr, kolega, nejlepší přítel, … kdokoliv.
Kdyby takový člověk za vámi přišel, že potřebuje půjčit velkou sumu peněz, nebo vám slíbil, že na vás po pěti letech přepíše své nové Ferrari, jestliže s ním budete splácet polovinu splátek a vy byste si plácli, je pravděpodobné, že by dohoda zůstala „na hubu“. On by vás nikdy nezradil. Vy si přece můžete věřit, ne?
NE!
Ne, nechci říkat, že všichni lidé jsou svině, ale nikdy nevíte co bude zítra! A lidé jsou jen lidé. A lidé jsou ovlivnitelní.
Věci se můžou změnit. Přestavte si, že váš blízký dostane práci v jiném městě, nebo mu onemocní příbuzný, nebo dostane nového kolegu – prostě najednou se již nevídáte každý den, ale třeba jen o víkendu. Váš blízký však nyní vídá každý den někoho jiného, třeba kolegu z práce. Chodí spolu na oběd a povídají o svých životech – dřív nebo později se proflákne, že vás pojí slib.
Slib, za který teď vy tvrdě platíte, ale své ovoce sklidíte později. Celý článek
Jak jsem protestoval proti spalovně
Dnes se v Pardubicích v hokejové ČEZ aréně konalo veřejné projednávání projektu tzv. „Modernizace spalovny průmyslových odpadů, Provozovna Pardubice“. Jedná se v Pardubickém kraji o velmi bouřlivé téma, očekávala se účast cca 5000 lidí a bouřlivé reakce.
Podobná hnutí a aktivity mě běžně nechávají chladným, ale toto téma je už v posledních dnech tak rozvířené, až kontroverzní, že jsem neodolal a musel jsem se jít na projednávání podívat. Osobně se mi projekt spalovny v takové blízkosti také nelíbí, takže nakonec to nebyla jen moje zvědavost – šel jsem svojí přítomností vzkázat také své „ne“.
Má očekávání nebyla jinak vysoká, tušil jsem splašené výkřiky, explicitní plivání prázdných argumentů a projev davového šílenství. Očekával jsem, že nadpoloviční většina přítomných v davu si půjde jen zakřičet „na ty bohatý šmejdy“ a zatímco dole bude probíhat snaha o jednání, zatímco v tribunách se bude ozývat scestné skandování. Celý článek
Slušný kuřák
Pan Jaroslav Kysilko na svém blogu publikoval článek Kuřáci jsou různí – slušní a bezohlední, se kterým mohu jen naprosto souhlasit.
Dovolím si jeho článek přetisknout (a dodatečně požádat o svolení):
Neustále se v médiích i přímo na ulicích napadají dvě skupiny naší společnosti – kuřáci a nekuřáci. Kuřáci jsou přesvědčeni o tom, že kouření je jejich nezpochybnitelné právo, do kterého jim nikdo nemá co mluvit. Nekuřáci se rozčilují nad tím, že je kouření druhých omezuje v jejich právech dýchat čistý vzduch a nesmrdět, a argumentují také kromě jiného poškozováním svého zdraví v rámci všemožně skloňovaného pasivního kouření. Faktem ale zůstává, že kouřit se dá slušně i bezohledně…
A rozdíl v tom, jestli se kouří slušně či bezohledně, je veliký. Předpokladem pro „slušné kouření“ je uvědomění si faktu, že bychom tím, co děláme z vlastní vůle, neměli omezovat práva druhých. Pevným základem je pak přesvědčení, že by se lidé navzájem k sobě prostě měli chovat slušně a ohleduplně. Pokud si kuřák přizná, že při činnosti, kterou provozuje, vzniká jistý kouř a s ním spojený zápach, může se opět svobodně rozhodnout, jak s tím naloží. Pokud si je schopný uvědomit, že ne každému musí být cigaretový kouř a zápach příjemný, a tím méně těm, kteří nekouří, má nekuřák a tedy i naše společnost téměř vyhráno.
Základní znaky, podle kterých můžeme odlišit slušného kuřáka od bezohledného:
- slušný kuřák si dává pozor na to, aby kouř z jeho cigarety nesměřoval do obličeje kohokoliv jiného
- ohleduplný kuřák nekouří na místech, kde se kouřit nesmí
- slušný kuřák dává pozor, aby žhavý konec jeho cigarety neohrožoval ruce kolemjdoucích ani vlasy a obličeje malých dětí
- ohleduplný kuřák si nezapálí cigaretu ve chvíli, kdy u společného nebo blízkého stolu v restauraci někdo právě jí oběd nebo večeři
- slušný kuřák neodhazuje nedopalky (ani dopalky) po zemi, ale do odpadkového koše
- ohleduplný kuřák nekouří nikde tam, kde jsou nablízku malé děti, případně těhotné maminky (a to ani v restauraci či jiných prostorech, kde je kouřit dovoleno)
Ohleduplné kouření sice neřeší všechny problémy a rozpory mezi kuřáky a nekuřáky, ale zcela jistě je takový přístup lepší, než vzájemná lhostejnost a přezíravost mezi oběma ostře vymezenými tábory. Všem zúčastněným by mělo především záležet na tom, aby se nám společně dobře žilo a dýchalo na jedné modré planetě.
(Ne)ochota městské policie
- „Městská policie, dobrý den.“
- „Dobrý den, jsem na tramvajové zastávce Strašnická a tady v parčíku nad zastávkou vidím feťáka, jak si pravděpodobně připravuje drogy.“
- „Cože?“
- „No tady nad tramvajovou zastávkou je feťák a v parčíku si asi připravuje nějakou drogu.“
- „Jak ‚asi‘, jak ‚nějakou‘?! Co přesně dělá?“
- „No na odpadkovém koši má nádobíčko a vaří si tam něco.“
- „Ale co přesně?“
- „No to já nevím.“
- „No, tak vy nevíte. Tohle musíte hlásit přesně.“
- „Prosimvás, já přece nepůjdu za ním zkoumat co si to tam vaří!“
- „A co jste teda viděl?“
- „Má tam nějaký sáčky a teď zapalovačem něco opaluje na lžičce.“
- „Hm, no a kde to teda je?“
- „Tady na Strašnický u zastávky tramvaje, je tu nad tím takový parčík mezi metrem a budovou Kohout reality.“
- „To je Praha kolik? Deset?“
- „Ano“
- „Jé, tak to Vás musím předat jinam.“
…
- „Městská policie Praha deset, prosím.“
- „Dobrý den, jsem na tramvajové zastávce Strašnická a tady v parčíku nad zastávkou vidím feťáka, jak si pravděpodobně připravuje drogy.“
- „To je ten parčík nad zastávkou jako přes koleje od metra?“
- „Ano.“
- „Dobře, já tam někoho posílám, ať ho trochu srovnají do ladě. Děkuju Vám za nahlášení.“
Strach z Facebooku
Pokud ještě „nejste na Facebooku“, určitě jste o něm již slyšeli. V České republice nyní zažívá velký boom a denně počet jeho českých uživatelů roste o tisíce.
V posledním měsíci jsem měl možnost mluvit osobně s větším množstvím svých přátel a pro zajímavost jsem zjišťoval, jaké mají názory na Facebook lidé ve věku 15 – 30 let.
Názory na Facebook se různí, ale vesměs mí přátele svými názory tvoří několik málo rozdílných skupin.
První skupina jsou aktivní uživatelé Facebooku, tito svůj účet již mají a mnozí jej aktivně využívají. Většina jej využívá pro sdílení fotek a zajímavostí, ale jsou i tací, kteří denně „otočí“ desítky statusů typu: „udělala jsem si oběd a právě žvýkám první knedlík“ … „už jím druhý, ale ten první byl lepší„. Tato skupinka uživatelů patří mezi spokojené a v tomto článku se jimi nebudu dále zabývat.
Rok od nehody
Právě teď je to rok od osudné nehody, která si vzala životy dvou mých nejlepších přátel, Moniky a Žebryho.
Stále vzpomínám, jako by to bylo včera. Půjdu zapálit svíčku na místo nehody.
A zrovna na Ručníkový den!!!
Omlouvám se za tento osobní příspěvek, ale nemohu si ho odpustit!
Setzer International, aneb převlečený Amway – co se bude dít?
Včera večer mi zazvonil telefon. Neznámé číslo.
„Dobrý den, jsem ze společnosti Setzer Internešlnl, vy jste z Pardubic? Můj kolega, Lukáš Betka, kterého znáte, mi na Vás dal kontakt, že prý jste schopný člověk. Mám pro Vás nabídku, měl byste zájem vydělat nějaké peníze ve svém volném čase navíc?“
Na další mé otázky ohledně tajemného Lukáše Betky se ukázalo, že je to ve skutečnosti spíše Lukášova matka, kdo dal na mě kontakt. Víc jsem z něho nedostal – prý je to nepodstatné.
Že jde o další pokus mě zlanařit do MLM, je jasné. Dnes večer mi zavolá znovu a zítra večer máme schůzku na kafe.
Tam zjistím, kdo je Lukáš. V Pardubicích snad žádného Lukáše Betku neznám, přesto mám jedno podezření. Lukmene?!
A pro vás ostatní přikládám odkazy k tématu Setzer Internation alias Vebso alias Amway:
Jak si počínat, pokud jste obětí/svědky pokusu o okradení
V rubrice: Bezpečnost, Doprava, Návody a FAQ, Společnost, Zamyšlení | Žádný komentář
V minulém článku jsem popisoval svoji hořkou zkušenost s cikánem, který se mě pokoušel okrást. Sám jsem dopadl celkem dobře, ale při pokusu o nahlášení jeho podezřelého chování jsem udělal tolik chyb, že ten šmejd naprosto bez problémů odešel, aniž by byl alespoň identifikován.
Proto bych rád sepsal několik kroků, které je dobré dodržet v podobných případech. Celý článek
Okraden ve vlaku
V rubrice: Bezpečnost, Doprava, Společnost, Ze života | Žádný komentář
Jsem schopný usnout a spát téměř kdekoliv, ale nejlépe se mi usíná na dvou místech: v mé teplé posteli s třemi dekami (vysvětlím možná jindy) a během noční jízdy vlakem.
Jel jsem tak i dnes v noci do Pardubic vlakem Ex 141 Beskyd s odjezdem z Prahy v 4:08. Celou cestu jsem lehce dřímal a někde u zastávky Pardubice-Opočínek mě probudilo jemné zašustění igelitky, kterou jsem měl pod hlavou. Otevřel jsem oči a nade mnou se skláněl špinavý cikán (chcete-li neumytý Rom). Jak mě spatřil, začal na mě polocikánštinou huhlat: „kámo, nemáš oheň?“. Vyrazil jsem ho z kupé, spočítal si věci a došel jsem k závěru, že mi nechybí nic.
Ve zbývajících 5 minutách cesty jsem přemýšlel, jestli se mě pokusil okrást, nebo opravdu se mě jen nešikovně pokoušel budit. Zní to hloupě, ale on si opravdu počínal tak zkušeně, že mě zmátl a situaci jsem nedokázal jednoznačně vyhodnotit. Teprve v posledních dvou minutách cesty jsem zaslechl cestujícího z vedlejšího kupé, kterak průvodčímu hlásil, že toho šmejda přistihl při pokusu od odcizení jeho peněženky. Celý článek
Krychlič, legenda Pardubic a další

Tajemný Krychlič. Zdroj: Facebook.com
Snad všichni Pardubáci a sousta náhodných turistů, kteří do Pardubic zavítali, znají legendární démonickou postavu – Krychliče.
Krychlič je muž kolem 60 let, jehož velmi výrazným rysem je neskrývaně umělý účes vytvarovaný do tvaru krychle a obličejem natolik zapudrovaným, že vypadá téměř jako maska. Krychlič je pro mnoho lidí velkou tajemnou otázkou, neboť jeho vzhled a vzpřímený a strnulý postoj u nich vzbuzuje strach, odstup a velké předsudky.
Krychlič se nepravidelně, ale velmi často zdržuje v hale pardubického hlavního nádraží a zřídka jej lze také potkat v MHD, na třídě Míru.
Krychličova minulost je pro společnost velkým tajemnem, tvoří se různý mýty a všeljaké protichůdné fámy. Bohužel spousta z nich je pravděpodobně pouze snůška předsudků, protože jsem nenašel nikoho, kdo by taková tvrzení nějak rozumně potvrdil. Celý článek




