Pokud ale vyvíjíte webové aplikace, může se dříve nebo později dostavit požadavek vložit čárový kód i do stránky určené k tisku (například faktura). Samotné vygenerování kódu není takový problém, existují k tomuto účelu desítky různých on-line generátorů i off-line generátorů. Tyto generátory pomocí parametrů v URL vygenerují obrázek, který se klasicky pomocí <img> vloží do stránky.

Samotný problém ale bývá s vložením kódu do stránky tak, aby se zobrazil i na počítači bez internetu (např. při uložení dokumentu na flešku) a aby při tisku nedocházelo k rozostření hran, které jsou způsobeny rozdílem DPI mezi obrazovkou a tiskárnou.

Kvalita tisku

Problém s kvalitou tisku obrázků řešil nedávno na svém blogu i Fakturoid. Řešení je vcelku jednoduché, stačí obrázek vygenerovat třeba ve dvojnásobných rozměrech a ten na stránce stlačit na původní rozměry pomocí <img width="..." height="..." >.

Prohlížeč potom na obrazovce zobrazí kód takřka stejně jako předtím, ale při tisku, který má mnohem drobnější rozlišení, se takový obrázek vykreslí se všemi detaily, tedy včetně ostrých hran čar.

Příklad můžete vidět na tomto čárovém kódu:

Tento čárový kód je zobrazen na obrazovce v poměru 1:1, ale při tisku je jeho kvalita špatná, pro mnoho čteček nepoužitelná.

Stejný kód generovaný ve větším rozlišení:

Tento čárový kód je zobrazen na obrazovce v poměru 1:4. Při tisku je ale zobrazen prvotřídně.

Pozn.: Některé prohlížeče při tisku nevyhlazují obrázky a proto se mohou oba výše uvedené čárové kódy vytisknout zcela stejně.

Aby kód dobře vypadal dobře na obrazovce, je vhodné striktně dodržovat poměr 1:2 nebo 1:4, protože jinak se bude obrázek přepočítávat přes pixely a bude vypadat ošklivě a rozmazaně (na tisk to má ale minimální vliv).

Nehezký efekt při úpravě velikosti obrázku v jiném poměru než 1:2 či 1:4

Pokud už budete takto násilně upravovat velikost čárového kódu, můžete rovnou generovat obrázek o výšce 1px a velikost pak podle potřeby upravit ve stránce obdobným způsoben. U obrázků čárového kódu bez dalších prvků (např. popisku) lze libovolně měnit poměr obrázku, aniž by to mělo na kvalitu jeho zobrazení vliv.

Tisk bez internetu

Klasické vložení pomocí tagu <img src="http://domena.tld/obrazek.png"> má několik nedostatků:

1. Bez připojení k internetu se nic nezobrazí,
2. Není součástí dokumentu (což například u faktury představuje problém),
3. Obrázek se generuje při každém zobrazení faktury znovu,
4. Rozměry obrázku nejsou předem známé, protože ty se definují až při samotném generování podle množství dat.

Všechny uvedené problémy může vyřešit datové URL, tedy obrázek zakódovaný přímo ve zdrojovém kódu stránky. Jeho vytvoření lze v PHP zajistit pomocí funkce base64_encode() a výsledek vypadá následovně:

<img src="
AAAACXBIWXMAAAsSAAALEgHS3X78AAAAlUlEQVRIie2XUQrAIAxD1/sf2v0K25MUW61gPiWm0UZR
a609O2Bmv+O9n55DPhWO4oHqEpRaUWtcqansw4xP0vGua0ZzxgMhKkuKTlROlLnZfPJWLZMVzqai
SRyvJvEr9MLLOZ1/MznmZ+eEcHvx5d931FhHqUWokEnFW7VeEFbe1Rl1T3kHZnv2/hMVTWUu6UTt
QzZeWZgLDmfubaMAAAAASUVORK5CYII=" />

Čárový kód vykreslený pomocí datového URL

Je třeba ale zvážit, jaké bude primární použití takové faktury. Určitá omezení proto mohou dosáhnout na uživatele, kteří budou mít na svých počítačích starší Internet Explorer. Ten si s datovými URL moc nerozumí. Je proto vhodné toto nasazovat pouze v prostředí, kde lze ovlivnit volbu prohlížeče, například pro účely firemního intranetu. Mimo toto kontrolované prostředí lze datová URL využívat za předpokladu, že čárové kódy na dokumentu jsou pouhým doplňkem a netvoří nezbytnou součást takového dokladu.

Jakmile se student programovacího jazyka dostane dostatečně daleko od prvního „Hello world“, přijde první nabídka na vybudování nějakého rozsáhlejšího systému – například e-shopu. Mladý programátor je už otrkaný, ví že stále dokola řeší opakující se problémy a tuší, že by měly vyřešit nějak centrálně – a tehdy poprvé stojí před vnitřním dilematem: Použít hotový a léty prověřený systém, nebo si vytvořit svůj vlastní?

Já tvrdím:
Každý, kdo si někdy položil tuto otázku, by si měl napsat svůj vlastní systém.

Jedině tak na vlastní kůži pozná, co je za tím práce a kolik pastí je třeba překonat – přičichne si k nejhrubšímu meritu problému a otevře si tím svoje oči. Naučí se na věci pohlížet z různých stran, bude lépe předvídat možné budoucí požadavky a rozpoznávat potenciální problémy ještě dříve, než se projeví. Bude o věcech přemýšlet.

Je to jako s auty: Řidič se po své první autonehodě stává mnohem lepším řidičem. Dokud totiž neuslyší mačkání plechů, má tendenci podceňovat nebezpečí, neumí bleskurychle odhadnout, co je důležité (lidský život nad hmotnou škodou) a v krizových situacích má tendence k zbrklým činům. Zvláštní skupinou jsou tzv. sváteční řidiči, kteří v zájmu opatrnosti zásadně nepřekračují rychlost 30 km/h – jejich rčení „za celý život ani škrábnutí“ jsou pověstná.

A tehdy student sám pochopí, že stejně objevuje Ameriku. Jeho systém nedělá nic víc, než mnoho OpenSource projektů – kromě toho, že se mu navíc podařilo obohatit svůj systém o množství chyb, nedostatků, pastí a „až jednou bude čas, tak to dodělám“ věcí. Kromě toho si během prací jeho duše rozdělila systém na části, které má rád a ty, které odbývá v rámci nucených prací, stejně tak znalosti a zkušenosti dokážou plně pokrýt jen některé bloky, jiné naopak fungují někde na pomezí teorie nepravděpodobnosti.

To je ten správný čas připustit si, že svět už má Nette/Wordpress/Magento. Ne dříve ne později. Dříve byste nedokázali vnímat problematiku do hloubky a naopak později by se vám mohlo stát, že vám váš vlastní systém vezme svobodu a budete zajati molochem, který už nemůžete hodit přes palubu, protože by vás stáhl s sebou.

Zkuste o tom přemýšlet.

Svět v té době neznal kopírování filmů v takové míře jako dnes. Na internetu se rozvíjely (dnes již mrtvé) weby typu srandicky.cz, azet.sk a další, které poskytovaly krátká vtipná videa – tehdy se 10sekundové video stahovalo minutu. Nejdříve jsem na přehrávání používal Media Player od Microsoftu, který tehdy dostačoval. Ze systému si správně odvodil kodeky, dokonce byl tak dobrý, že chybějící kodeky uměl ve většině případů dodatečně stáhnout a nainstalovat. Paráda.

Malá vsuvka: Prakticky cokoliv, co zavání technikou, mám tendence rozebrat a prozkoumat nejvíc, jak je to jen možné – kromě dvou výjimek: aut a kodeků.

Sám nevím proč, ale od aut a kodeků chci jediné – aby fungovaly a je mi jedno jak a proč. Nezajímá mě, jak fungují, proč dělají to, co dělají a když náhodou přestanou pracovat, nehrnu se pod kapotu, ale volám „přítele na telefonu“.

Tolik na vysvětlenou, abyste lépe chápali další moje potřeby a netřeby.

V roce 2003 jsem si pořídil novější počítač, na kterém už bylo možné přehrávat tehdy tolik populární DiVXy. Tehdy začal být Media player otravnější svojí problémovou kompatibilitou s novými kodeky. Jeho automatické vyhledávání kodeků už kodeky nenacházelo a pro filmy delší než několik sekund bylo ovládání čím dál méně praktičtější. Media player podporoval titulky, ale zprovoznit titulky u dvojice AVI+SUB byl problém neřešitelný, protože tato funkce byla určena údajně pouze pro formát DVD – což je formát, který Media player neumí obstojně přehrát ani dnes (tolik tehdejší dostupné informace z fór a diskuzí, na kolik byly pravdivé neumím posoudit, ale žádný praktický návod na zprovoznění titulků jsem nenašel).

Začal jsem tehdy testovat různé jiné přehrávače. Poměrně dlouho jsem vydržel u microDVDplayeru. Výborně přehrával videa s titulky. Později výborně přehrával VOBy, nebo samotná DVD – tím však jeho výhody končí.

Vymazlené GUI microDVDplayeru bylo a stále je tak nahňácané a nepřehledné, že praktické ovládání vyžaduje příliš mnoho soustředění – víc, než kolik jsem ochoten přehrávači poskytnout.

Vytvářet GUI do podoby předního panelu klasických přehrávačů je velmi populární, ale moje uživatelské zkušenosti ukazují, že je to velmi nepraktické a zbytečné (vzhledem k naprosté rozličnosti ovládání – myš vs. prst).

Spuštění jednoho filmu bohužel (bez ohledu na míru asociace) vyžaduje víc operací, než poklepání na ikonu souboru filmu (současná verze má už toto opraveno). MicroDVDplayer mi tedy poskytl dobrý můstek na překonání chybějícího článku pro přehrávání filmů s titulky, ale na trvalé partnerství to nebylo.

Když se VobSub vyvinul do (pro mě) použitelné verze, zmizela potřeba zobrazování titulků v přehrávači a začal jsem opět hledat svůj nový přehrávač.

Jako první ze hry vypadl Media player. Jeho nová verze (9 i 10) byla snad tím nejhorším počinem na poli přehrávačů. Nepřehledné, přeplácané rozhraní, zmatené ovládání, chybějící standardní ovládací prvky v okně. Klávesa SPACE už z nějakého důvodů neměla funkci PAUSE, ale přepínala skiny přehrávače (hnusný, hnusnější, úplně nejhnusnější). Přehrávač se dal ovládat jen myší, ale kromě podpory WMV a WMA nic nového nepřinesl.

Vrátil jsem se opět k Winampu a do dnešního dne jsem byl spokojeným uživatelem.

Proč hledám přehrávač

Už několik let jsem zůstával u Winampu verze 5.33. Tato verze mi plně dostačovala a měla vše naprosto dokonalé a propracované ovládání.

Novější verze mají inovace, u kterých asi vývojáři mysleli řití – například ve fullscreenu je ovládací panel nesmyslně velký a umístěný tak, že překrývá titulky.

Winamp 5.572

Původní verze 5.33 měla jen jeden velký problém a to s přehráváním některých DivX videí, kdy vytěžoval procesor na 100% a obraz se trhal. Dočetl jsem se, že to není problém s kodeky, ale v vnitřním splitterem, který Winamp obsahuje a jediná rada zněla „použijte jiný přehrávač“. Ale týkalo se to jen některých nahrávek, dalo se s tím žít.

Bohužel jsem asi nedávno velmi oblíbil videa v HD kvalitě a Winamp jej nezvládá (ani v nové verzi, i když se tváří, že by mohl).

Vyzkoušel jsem

Vyzkoušel jsem několik klasických přehrávačů, ale neúspěšně.

Media player

Jak už jsem zmínil, ze všech nejhorší.

Nastavení nekonzistentní, důležité volby obtížně dostupné, hluboko pod marketingově populárnějšími funkcemi. Vzhled moderní, propracovaný, ale pro mé potřeby zbytečný. GUI mi neustále vnucuje mnoho funkcí, které jsou sice navrženy elegantně, ale jsou primitivní a nejdou do hloubky (např. informace o médiu  zobrazí jen některé položky a ostatní úpěnlivě tají).

Ovládání klávesnicí nefunkční.

M2player

Funkčně velmi přívětivý, ale ani po delší době mi nesedí práce s GUI, které je v podobě klasického stolního DVD přehrávače. Dle všeho jeho vývoj skončil.

Media player classic

Zajímavý počin na poli freeware. Má mnoho dobrých vlastností, ale přílišná snaha udržet jeho jednoduchost mu nedovolí pojmout některé užitečné moderní prvky. Stejný problém je i s jeho ovládáním.

VLC

Přehrávač s mnoha dobrými vlastnostmi. Obsahuje kompletní balík vyladěných kodeků – bohužel díky tomu jsou některé verze tohoto přehrávače trochu problémové při přehrávání videí v HD.

Jeho GUI je jednoduché a praktické.

Má ale velké chyby, které se projeví při dalším používání a souvisí pravděpodobně s multiplatformností přehrávače (spolupráce se systémem není dokonalá); např. fullscreen přehrávání občas ztratí Always On Top a začnou jej překrývat jiná okna a Hlavní panel.

Open source základ má pravděpodobně za následek těžkost ovládání, které není úplně intuitivní (místo efektivního rozložení prvků jsou všechny velmi důkladně zatříděny ve stromových strukturách logiky ovládání).

VLC používám ve verzi 0.9.8a jako prostředek na řešení problémů s přehráváním některých snímků. Pro denní používání je ale nevhodný.

Moje náročné požadavky na přehrávač

Přehrávač musí:

• být štíhlá aplikace, instalačka ideálně do 10 MB,
• být svižný a rychlý (tedy žádná Java-based nesmysly),
• pracovat s kodeky v systému (individuální nastavení a vynucení výjimek navíc výhodou),
• poskytnou rozšířené  informace o použitých pluginech a kodecích,
• mít výchozí nastavení praktické,
• být schopen zpracovat s titulky a zároveň je trvale vypnout (pro VobSub),
• mít propracované a praktické GUI – to neznamená „vytuněné“ a přeplácané,
• ve výchozím nastavení klávesu SPACE používat pro PLAY/PAUSE,
• mít jednostiskové klávesové zkratky pro:
  • posun po stopě o 5 sekund vpřed/vzad,
  • přeskok na další/předchozí stopu,

Přehrávač nesmí:

• ve výchozím nastavení obtěžovat uživatele jakoukoliv registrací, získáváním ID a podobnými nesmysly, které mě v danou chvíli nezajímají,
• otravovat s různými funkcemi, jako knihovny alb, online prodejnami hudby a podobné. Toto mne nezajímá.

Nezajímá mne:

• multiplatformnost,
• třídění hudby, alb, filmů.

Nějaký nápad?

Správu sítí jsem až na několik výjimek před několika lety pověsil na hřebík a dnes mě živí trochu jiná práce ve společnosti Koldasoft, s.r.o.

Přesto i nadále pro vybrané klienty vzácně  zaskočím na návštěvu tuhle a tamhle nějakou maličkost dopilovat k dokonalosti.

Miluju tyhle návštěvy, jsou mojí tajnou drogu. Je to úžasná sonda do životů těch lidí, protože na rozdíl od jakékoliv jiné profese v drtivé většině případů počátek práce spočívá ve spuštění testů, které trvají několik desítek minut, během kterých mám čas nerušeně pozorovat běh cizích životů.

Víte, kdybych byl třeba instalatér, nikdy bych nezískal tolik času k dobru. A kdybych zašel na osobní přátelskou návštěvu, tak bych svojí přítomností narušil běžné chody domácnosti, lidé by se kolem mne shlukli a snažili by se mi dělat společnost, místo aby přirozeně žili dál.

Když však zalezu někam do kouta k počítači a řeknu, že za dvě tři hodiny budu znát výsledek, tak dostanu zásobu jídla a pití, jsem ponechán o samotě a chod domácnosti se rozjede téměř tak, jako bych tam nebyl.

Začne se vařit, uklízet, plánovat další den, nebo se naopak probírá den uplynulý, děti píší úkoly, učí se, a tak dále.

Domácnosti takto navštěvuji ve večerních hodinách a naprosto nejlepší čas pro sledování běhu domácností je po 20. hodině, v létě ještě později.

Hrozně rád pozoruji chování lidí a zvířat v jejich přirozeném prostředí. A řídím se pravidlem „Poznej jejich domov a poznáš je.“ Člověk na ulici nebo v kanceláři není nikdy sám sebou natolik, jako doma. Mimo svůj byt lidé mohou snadno předstírat, že jsou někým jiným, než doopravdy jsou. Neumím slovy popsat a vlastně ani pořádně sám nevím, co přesně mi soukromí na lidi vyzradí, jen vím/cítím, že to tak je.

… přesto, napadá mě jedna věc, kterou sleduji – pořádek. Paradoxně přílišný pořádek vnímám spíše jako problém, než jako pozitivum. Zastávám názor, že dokonalý pořádek není efektivní ani praktický. Nikdy totiž není možné mít vše hotové a co není hotové, je rozpracované …a rozpracované by mělo rozpracované zůstat, dokud se nedokončí. Nemyslím mít tedy v bytě chlív a špínu, na druhou stranu když na stole leží pouze čistý papír a tužka, někde určitě něco nehraje.

Shrnu to tedy – tyhle pracovní návštěvy mám velmi rád a svých klientů si velmi vážím, ať už jsou z Prahy, Pardubic, nebo třeba z Horoušánek. Navíc po všech těch zážitcích je pěkné vidět na tváři hostitele radost, že se jim jejich domácí přítel (počítač) uzdravil a dokáže věci, o kterých do té doby nikdo z nich ani neslyšel. Tak vždy, když odcházím, zůstává na obou stranách naprostá spokojenost s výsledkem.

A opravdu jsem přesvědčen, že tuto práci odvádím dobře.

Nechcete také vyladit vašeho plechového miláčka? :)

Osobně jsem se této konference zúčastnil a získal tam velmi cenné informace.

Velmi doporučuji!

V tomto článku bych se rád zamyslel nad realizací hostingu pro takovéto subdomény na webovém serveru. Zejména jejich správu a rozložení v souborové struktuře z pohledu správce webu.

U drtivé většiny hostingů se provádí nahrávání stránek na server hostingu pomocí FTP nebo jiné podobné technologie (SCP, SVN-put, atd.). Po přihlášení server klientovi zpřístupní adresář serveru, ze kterého webový server bude načítat stránky. Zde však již mezi poskytovateli hostingu vzniká základní rozdíly:

• Některé hostingy zobrazují obsah na webu obsah rootu FTP. Dělají to najčastěji amatérské servery typu one-man-show s minimálními zkušenostmi. Ze zkušenosti takový hosting považuji za méně kvalitní a podpory bývá nepřístupná individuálním požadavkům. Takový server často používá nestandardní nastavení.
• Někde se stránky musí nahrát do adresáře public_html. Toto se vyskytuje zřídka, především u velkých podniků, které hostingové služby mají jako okrajovou činnost a menší společnosti většinou s mizernou podporou. Toto je defaultní nastavení distribuce serveru a vykazuje tak snahu zprovoznit hosting co nejrychleji a s minimálními náklady -  servery jsou nedotažené, ovládání těžkopádné. Takový hosting s velikou pravděpodobností nebude schopen a ochoten naslouchat Vašim individuálním požadavkům, protože je nastaven na velmi prostý automatický systém, který neumožňuje velké zásahy.
• Jinde se po přihlášení do FTP zobrazí několik různých adresářů, z nichž právě jeden je určen obsah webu. Taková konfigurace je většinou propracovaná a umožňuje široké možnosti nastavení serveru na míru. Tuto konfiguraci používají vyspělé hostingové společnosti.
  Adresáře přístupné přes FTP mívají pak různé významy. Jeden z nich představuje adresář s daty webové aplikace, druhý umožňuje nahrávat soukromé soubory, které nebudou z webové aplikace přímo přístupné (zabezpečení) a další mohou obsahovat například logy, nebo jiné konfigurační nástroje.

Subdomény

Výrazně složitější situace je v případě řízení subdomén. I zde se přístup hostingů rozděluje na několik základních typů:

• Snad nejhorší řešení, které jsem kdy viděl, má webhosting na Forpsi. Na serveru poddomény nejsou vůbec řešeny, pouze při přístupu na libovolnou poddoménu je volán určitý PHP skript, který sám musí rozlišit, o jakou poddoménu jde a volat tak nějaký podskript. Otřesné.
  

  PHP script pro zpracování domény. Zdroj: kb.forpsi.com

• Nastavení domény administrátorem na žádost. Je to sice krkolomné, ale na nízkorozpočtových a nebo velmi individuálních serverech je to velmi časté řešení. Pokud je správce vstřícný a rozumný, v praktickém provozu může být tato varianta zcela uspokojivá.
• Dalším nevhodným způsobem vytváření sudomén je, když jakýkoliv podadresář v adresáři s obsahem webu se automaticky stává subdoménou. Na takových serverech není možné provozovat jakoukoliv aplikaci, která pracuje s citlivějšími daty – pokud nejsou jen v databázi. Jde o to, že takový hosting jen brání vytvoření přehledné souborové a adresářové struktury. Jednak proto, že adresáře poddomén překáží a za druhé, že obsah umístěný v adresáři je přístupný i přes subdoménu. Navíc jsou pak velmi obtížně použitelné nástroje, jako je SVN a pod.
  Toto řešení je překvapivě často používané na serverech, což nechápu, protože je považuju v praxi za nepoužitelné.
• Poněkud lepší řešení je ukládání do adresáře „subdomains“, který je ovšem opět umístěn v adresáři s obsahem webu. Většina nevýhod uvedených v předchozím bodu odpadá. Přesto pro profesionální nasazení není ani takovýto systém rozhodně vhodný.
• Jediný opravdu praktický a plnohodnotně využitelný způsob souborovým řízení poddomén je jejich umístění na stejnou úroveň.
  

  Strukura FTP

  Na obrázku je jedna z nejlepších struktur adresářů na běžném hostingu. Soubory pro hlavní doménu jsou v adresáři /web/www/ a další poddomény jsou v adresářích na stejné úrovni, tedy /web/subdomena/, ap. I když to může znít komplikovaně, ve skutečnosti je to velmi příjemné řešení.
  Toto řešení používají opravdoví profesinálové, na českém poli zejména: Tojeono.cz, Ebola.cz, Ceskyhosting.cz a dokonce i Pipni.cz.

Vyzývám tímto všechny hostingové společnosti, aby si tato slova szaly k srdci a trochu se zamysleli dříve, než vpustí klienty na své servery.

Bohužel o tomto faktu dokumentace dosti nepříjemně mlčí a tak jsem jednoho dne narazil.

V úterý jsem procházel dlouho zanedbávané statistiky firemních stránek naší společnosti Koldasoft, s.r.o. a zaujal me příchod uživatele (tzv. referer) ze stránek m49web.

Otevřením zmíňeného refereru jsem se dostal na stránku Optimalizace SEO webu m49web nějakého pana Martina Ženíška (RŽP) aka matysek49. Na zmíněné stránce byla zkopírovaná celá stránka našeho firemního webu, konkrétně Optimalizace pro vyhledávače (SEO).

Prostým pohledem bylo zřejmé, že plagiátorská činnost pana Ženíška byla opravdu velmi činorodá, protože obsah bočního menu jakoby z oka vypadl webu našemu – byť místy hodně utrpělo na kvalitě.

Teprve při proklikání odkazů na webu m49web bylo zřejmé, že není zkopírována pouze celá jedna stránka, ale pan Martin Ženíšek si (s)prostě okopíroval snad všechny stránky z našeho firemního webu a bez nejmenších obav je – klasicky bez uvedení zdroje ani skutečného autora – publikoval na svých stránkách, kterými se snaží propagovat v oboru tvorby webových stránek a – cituji – nabídku reklamních a fotografických služeb.

Vše podepsáno a kryto větou „All rights reserved“ naspodu stránky.

Uvést skutečného autora? Dovolit se, či alespoň oznámit použití? Proboha, proč?!

Trapnost celého aktu završuje fakt, že i ono (s)prosté kopírování našeho webu bylo provedeno dosti ledabyle. Na několika okopírovaných stránkách zůstaly nezměněné odkazy vedoucí na stránky Koldasoftu a do této doby se tak panu Ženíškovi z jeho stránek na naše dostalo celkem (cca) 12 návštěvníků (UPDATE: k 23. 9. již více jak 58) (zdroj: logy).

Abych zde poukázal na rozsah plagátorství, kterého se pan Martin Ženíšek svým jednáním na webu m49web dopustil, uvádím kompletní seznam stránek webu společnosti Koldasoft, s.r.o., s uvedením, zda byla daná stránka prokopírována na web pana Ženíška (pod odkazy „offline“ najdete kopii stránek pořízenou během dne zjištění):

• Úvod
• Nabídka služeb – Zkopírováno na homepage (již odstraněno¹⁾ | offline)
• Tvorba webových stránek – Zkopírováno z části (již odstraněno²⁾ | offline)
• Optimalizace pro vyhledávače (SEO) – Zkopírováno (již odstraněno²⁾ | offline)
• Registrace do katalogů – Zkopírováno z části (již odstraněno²⁾ | offline)
• Domény a hosting – Zkopírováno (již odstraněno²⁾ | offline)
• Přepracování (redesign) webových stránek – Zkopírováno (již odstraněno²⁾ | offline)
• Následná správa webových stránek – Zkopírováno (již odstraněno²⁾ | offline)
• Grafické práce – Zkopírováno z části (již odstraněno¹⁾ | offline)
• Informace
• Proč mít webové stránky? – Zkopírováno (již odstraněno²⁾ | offline)
• Proč si webové stránky nechat udělat? – Zkopírováno (již odstraněno²⁾ | offline)
• Jak by měla vypadat kvalitní webová stránka? – Zkopírováno (již odstraněno²⁾ | offline)
• Výhody a nevýhody webových stránek – Zkopírováno (již odstraněno²⁾ | offline)
• Průběh tvorby webových stránek – Zkopírováno (již odstraněno²⁾ | offline)
• Jak je drahý provoz webových stránek? – Zkopírováno (již odstraněno²⁾ | offline)
• Co si připravit před zahájením tvorby? – Zkopírováno (již odstraněno²⁾| offline)
• Slovníček pojmů – Zkopírováno (již odstraněno²⁾| offline)
• Znalosti
• Použitelnost a přístupnost webových stránek
• Metody optimalizace pro vyhledávače (SEO)
• Reference
• Ceník – Zkopírováno (již odstraněno²⁾ | offline)
• O nás
• Naše značka
• Náš tým – Zkopírován pouze nadpis jakožto součásti struktury webu
• Proč zvolit Koldasoft?
• Kontakt
• Hledáme externisty
• Mapa webu

1) – Odstraněno po první výzvě (10. 9.)
2) – Odstraněno po telefonické urgenci (23. 9.)

Rád bych podotkl, že všechny uvedené stránky jsou skutečně původně naším dílem a všechny jejich části jsme po několik měsíců pilovali s Koldou a Mortym k dokonalosti a nad texty i strukturou webu strávili mnoho dlouhých hodin.

Co na to pan Ženíšek

Když jsme se ujistili, že podobnost stránek není náhodná, Kolda ihned telefonicky kontaktoval pana Ženíška. Pan webmaster přiznal barvu, ale vymlouval se na to, že na vlastních stránkách pracuje a toto měla být pouze dočasná výplň. Pan Ženíšek od nás dostal čas na nápravu do pondělí 15. 9. (tj. den publikování toho článku) a tento termín slíbil dodržet.

Jeho vyjádření mi vrtalo hlavou. Uvědomuje si vůbec ten člověk, že je něco špatně? Proto jsem mu v dalších dnech zavolal (zápis zestručněn):

Já: „Dobrý den tady Jakub Bouček, velmi se mi líbily Vaše stránky a v současné době zakládám konkurenční stránky a chtěl jsem se Vás zeptat, jestli si mohu zkopírovat něco z Vašich stránek a za jakých podmínek.“
p. Ženíšek: „Zkopírovat si můžete cokoliv, kromě referencí.“
Já: „Prima. A Vám příjde v pořádku si takhle zkopírovat cizí texty?“
p. Ženíšek: „Ehm, …prosím?“, zopakoval jsem dotaz, „Ehm, tedy já asi včera už mluvil s vaším kolegou a říkal jsem mu, že stránky do pondělí upravím, aby se tam neobjevovaly vaše texty…“
Já: „Ale ptám se Vás, jestli Vám příjde normální si zkopírovat jen tak cizí stránky!“
p. Ženíšek: „Ehm, no myslím, že to je možné, pokud se neodstraní odpovídající kopyrajty a původní autor bude uveden.“
Já: „Ale na Vašich stránkách nejí po našem podpisu ani stopa.“
p. Ženíšek: „Prosím, já vás neslyším, víte já jedu autem…“
Já: „Můžete mi říct, co vás vedlo k tomu, že jste si sprostě zkopíroval celý náš web a vydával ho za svůj?“
p. Ženíšek: „Mě se totiž vaše stránky moc líbily, jsou tam kvalitní texty…“
Já: „No samozřejmě, však to taky dalo hodně práce!!!“
p. Ženíšek: „…no, líbily se mi, tak jsem si tam dočasně dal, než tam dám vlastní texty. Jak už jsem řekl, do pondělí odstraním všechny texty, o kterých si myslím, že jsou z vašeho webu.“

Původně jsem očekával, že pan Martin Ženíšek kradení obsahu zhodnotí jako pochybení, vysloví několik pardonů a pro příště se poučí. Místo toho své jednání víceméně obhajoval.

Dnes je pondělí 15. 9. První pohled na stránky naznačuje, že závadný obsah je opravdu odstraněn, ale skutečnost je jiná. Většina stránek je pouze schována tak, že v menu již odkazy na stránky nejsou, avšak vyhledávače a jejich uživatelé na původních adresách dostávají stále relevantní výsledky, na kterých jsou stále naše stránky okopírovány – jinými slovy, škodlivý efekt, kterým stránky pana Ženíška vůči naší společnosti působí, zůstal nezměněn.

Možná si pan Martin Ženíšek myslel, že tím se vlk (my) nažere a koza zůstane celá.

Navíc některé stránky, jejichž autorství náleží nám, jsou stále na webu pana Ženíška publikovány zcela nepokrytě, například Ceník.

Je zajímavé vidět, co ze webu po odstranění našich textů zbylo. Několik omluvných vět a stěží tucet stránek s obsahem nejisté kvality.

m49web kopíruje i další autory

Přestože stránky pana Ženíška byly ještě nedávno složeny převážně z našich textů, snadno lze rozpoznat, že nejsme jedinými poškozenými. Dovolím si vypíchnout několik „náhodných“ podobností:

• JP Webdesign vs. E-shop (offline),
• mujHosting vs. Ceník hostingu (offline)

Nevím, zda od těchto zdrojů dostal pan Ženíšek ke kopírování svolení, ale od nás rozhodně ne.

UPDATE: Dle tvrzení p. Ženíška, kopírování ze stránek mujHosting je schválené jejich autorem a JP Webdesign není autorem textů.

Koldasoft vs. m49web

Kdyby nám byl m49web alespoň důstojným soupeřem…

Nebudu zde práci pana Ženíška hodnotit, jen poukážu na některé detaily, které by zkušený tvůrce kvalitních webových prezentací měl chápat.

Jak se bránit

Internet nám dnes naštěstí nabízí mimojiné i mocné nástroje, které mohou pomoci při hledání plagiátů. Mezi všemi si dovolím vyzdvihnout zejména službu Copyscape. Rozhraní služby je nápadně podobné rozhraní Google a také se zcela shodně používá.

Na úvodní stránce Copyscape zadejte adresu vašich stránek a do několika sekund budete vedět, kdo vás kopíruje.

Copyscape je v této základní verzi zdarma, ale za příplatek je možné používat i některé doplňkové služby, jako automatické monitorování webu, nebo vyhledávání plagiátů pouhým vložení části textu.

Programátora v jeho práci nesmírně ovlivňují jeho emoce a problémy, kterými v osobním životě prochází a to do takové míry, že se jeho výkon může na několik týdnů zastavit úplně na nulu.

Programování je hluboká myšlenková činnost, do které je třeba se plně ponořit a věnovat jí veškeré soustředění. Pokud má však programátor jakýkoliv psychický problém, například stres, velké emoční vypětí, nedokáže se soustředit, myšlenkami přebíhá, těká, ale na programování, které jeho starosti přímo nevyřeší, se prostě soustředit nemůže.

Sedět pak v takovém stavu v práci u počítače, týrat se a ždímat ze sebe násilím rozumy, to je skutečná pitomost. Raněná duše programátora v tu dobu musí být hýčkána, takový člověk by měl relaxovat a usilovat o to, aby se dostal zpět do rovnováhy, ve které je schopen se odprostit od negativních vlivů, aby mozek mohl vstřebat problém a opět pokračovat v práci.

A vůbec sedět v práci od rána do večera a naději, že produktivita stoupne, určitě nemůže u programátora fungovat.

A to je důvod, proč tuhle práci miluji. Můžu nad problémem sedět hodiny, ale nic nevyřeším. Můžu čmárat diagramy, psát kódy, ale buď to ve výsledku nefunguje, nebo je výsledek tak příšerný, že se pod něj nebudu chtít podepsat.

Pak ale stačí jít na procházku, projet se autem, nebo pokecat mezi dveřmi se sousedkou – prostě si okamžik nějak zpříjemnit – a pak přichází záblesky geniálních nápadů tak rychle, že si je ani nestačím zapisovat dřív, než se zase v mžiku vytratí. S oblibou totiž přichází během úplně jiné naprosto nesouvisející práce – při vaření, sprchování nebo když ohřívám prkýnko na toaletě.

Pěkně to popisuje Martin Koníček na svém blogu (doporučuji prostudovat):

To je důvod, proč nedělám vývojáře. Jak si mám účtovat práci, když většina práce je v relaxování, zajít si na dobrý oběd, zajít si do sauny, projet se v autě, pokecat s přáteli, a pak dvacet minut napsat na papír řešení, které vám na pozadí zpracovává váš mozek. Já jediné co dělám, a tuto schopnost máme asi všichni, tak nebrzdím svůj mozek ve zpracovávání informací. Nenutím svou mysl, aby nějak myslela, nechávám jí myslet na pozadí, nevnímám to a jde to samo.

Zdroj: http://blog.air4web.com/dilema-vyvojare.html

Martinovým blogem si prolézám ve volných chvílích moc rád. Je plný inspirací a motivací. Ve většině článků se poznávám, snad jen s rozdílem že Martin zná svoji cenu a věří si více, než si v současnosti připustím sám.

Prostě není nad to chvíli sedět, přehazovat si v hlavě nějaký nápad – je jedno jestli je to u oběda, v autě nebo v posteli před usnutím – pak sednout a vytvořit geniální dílo během minuty. Geniální dílo se vyznačuje tím, že bývá překvapivě jednoduché, pro ostatní lidi je zpočátku těžko pochopitelné a jiní vývojáři pro něj nemají pochopení.

Když třeba vymyslím geniální jednoduché nastavení serveru, je problém najít hostingovou společnost, která by jej nasadila. Nevyžaduje však žádný složitý zásah na serveru, ale prostě vyžaduje trochu zamyšlení.

Stejně jako temnhle článek, který vzniká za zvláštních okolností. Máme v bytě návštěvu, ale sedím stranou a píšu, je to nespolečenské, s pochopením se neshledávám, ale pokud myšlenku nepodchytím teď, za pár minut bude pryč.

Google, ani letmý pohled do dostupné dokumentace mi nenapověděl.

Při pokusu o uložení se vracela chyba Nelze přesunout/zkopírovat soubor. Soubor není přiložen (v originále Could not move/copy file. File not attached).

Prošel jsem celou konfiguraci, zkontroloval všechna nastavení, ale vše se zdálo být v pořádku. Teprve až podrobným zkoumáním kódu, který zpracovává soubory tvořící přílohy mailu jsem vyvolal podrobné chybové hlášení PHP:

Warning:  move_uploaded_file(../attach/DynUVxB1G8peSN2zHNJWLs7s2lXvJN5K) [function.move-uploaded-file]: failed to open stream: No such file or directory in /web/webxyz.cz/mail/src/compose.php on line 1389
Warning:  move_uploaded_file() [function.move-uploaded-file]: Unable to move '/web/_temp/upload/phpAA80.tmp' to '../attach/DynUVxB1G8peSN2zHNJWLs7s2lXvJN5K' in /web/webxyz.cz/mail/src/compose.php on line 1389

A byl problém na světě. Ve standardní distribuci nejsou připraveny některé adresáře nezbytné pro plnou funkčnost projektu a je třeba je ručně vytvořit. Konkrétně adresář /attach v rootu projektu.