Setzer International, aneb převlečený Amway – co se bude dít?
Loading ...V rubrice: Právě se stalo, Remcání, Společnost | 7 komentářů
Včera večer mi zazvonil telefon. Neznámé číslo.
„Dobrý den, jsem ze společnosti Setzer Internešlnl, vy jste z Pardubic? Můj kolega, Lukáš Betka, kterého znáte, mi na Vás dal kontakt, že prý jste schopný člověk. Mám pro Vás nabídku, měl byste zájem vydělat nějaké peníze ve svém volném čase navíc?“
Na další mé otázky ohledně tajemného Lukáše Betky se ukázalo, že je to ve skutečnosti spíše Lukášova matka, kdo dal na mě kontakt. Víc jsem z něho nedostal – prý je to nepodstatné.
Že jde o další pokus mě zlanařit do MLM, je jasné. Dnes večer mi zavolá znovu a zítra večer máme schůzku na kafe.
Tam zjistím, kdo je Lukáš. V Pardubicích snad žádného Lukáše Betku neznám, přesto mám jedno podezření. Lukmene?!
A pro vás ostatní přikládám odkazy k tématu Setzer Internation alias Vebso alias Amway:
Kouzlo digitální televize (DTV)
V polovině ledna jsem kupoval mamce novou televizi (ano, ona je ten klient z minulého článku). Původní televize sice stále funguje, ale ČT 2 už na analogu nevysílá a ostatní kanály jsou příšerně nekvalitní. Bohužel náš dům sedí v ďolíku a pokojovou anténou chytáme signál hodně zarušený odrazy a tramvajema projíždějícíma pod okny.
Před nákupem jsem se hodně informoval o možnostech nových LCT televizí a rozvrhnul jsem jednoznačné požadavky na její výbavu.
Nakonec jsem vybral televizi SHARP LC32D44E-BK. Byl to trochu uspěchaný nákup, protože shodou okolností jsme dostali firemní zakázku na konfiguraci lepší počítačové sestavy a použít televizi jako monitor bylo velmi výhodné a praktické.
Původně jsem se rozhodoval mezi osvědčenými výrobci LG, Sony, Samsung a nebo Grundig, ale na značku Sharp jsem dostal doporučení od dvou nezávislých prodejců a tak jsem zvolil. Celý článek
Jak jsem kupoval televizi
Loading ...V rubrice: Filmy, Hardware, Právě se stalo, Remcání, Stroje, Ze života | Žádný komentář
Pro klienta sháním LCD televizi s 32″ úhlopříčkou. Stanovil jsem si, že s digitálním tunerem, HD ready rozlišením, S-Video, HDMI, D-Sub, Scart a kompozit vstupy a S-PID výstupem se musím vejít do 11 000 Kč vč DPH za nový kus (tedy bazar ani Aukro ne).
Zásadně kupuji pouze kvalitní, prověřené a stabilní značky, proto nabídky „značek“ jako Technica, GoGEN, ap. mě nechávají chladnými. Já se zaměřil především na Samsung, LG, Sony a Grundig.
Sony a LG si v mém povědomí nesou punc vysoké kvality a spolehlivosti – Sony zejména v oblasti televizní techniky a LG především u počítačové komponenty (CD-ROMky a pod.). U Sony se však výrazně připlácí za značku, takže tu jsem při výběru televize vyloučil, protože výše uvedené nároky za normálních okolností nedokáže splnit.
Samsung a Grundig už jsou značky, ke kterým vzhlížím poněkud méně. Samsung mě uchvátil současným lesklým vzhledem svých obrazovek a monitorů, ale z jejich provedení nedýchá dojem takové preciznosti a pevnosti. Grundig považuji za průměrnou značku, ale musím konstatovat, že všechny výrobky od této firmy vykazovaly a vykazují velikou životnost a mám s nimi jen dobré zkušenosti.
Bohužel před Vánoci a ani krátce po nich není snadné svoji poptávku uspokojit.
Kolíne, Kolíne
Moje auto (Škoda 105L – silná citová záležitost) vyvine rychlost přes 100 km/h leda tak volným pádem se strmé skály, proto považuji na ty vzácné vyjížďky Pardubice-Praha kupovat dálniční známku za nesmysl a jezdím tuto trasu po staré silnici, většinou přes Kutnou Horu.
Dnes v noci jsem na zpáteční cestě dostal neotřelý nápad zkusit na zpáteční cestě z Prahy novou nepoznanou cestu přes Kolín. Cesta do Kolína byla velmi příjemná. Zatímco „dvojka“, která spojuje Prahu s Kutnou Horou, se vyznačuje serpentinami, kopci a velmi špatnou kvalitou povrchu vozovky (Zásmuky obzvlášť), tak silnice č. 12 má velmi klidný průběh. Až do Kolína.
Musím konstatovat, že v Kolíně je dopravní orientační systém naprosto nezvládnutý. U vjezdu do města navedou řidiče cedulemi „Pardubice“ do centra Kolína, avšak v centru již k Pardubicím žádné cedule neukazují. U některých větších křižovatek dokonce orientační značení chybí zcela, případně navádí pouze k okolním malým obcím. Přitom cesta pro neznalého řidiče není zrovna triviální a nestačí městem po hlavní jen tak projet. Celý článek
26 na krku
(5 hlasů, průměr: 1,80) Loading ...V rubrice: Právě se stalo, Remcání, Společnost | Žádný komentář
Dosáhl jsem obávaného věku 26 let, paráda. Poprvé za život cítím nespokojenost se svým životem a taky nespokojenost s věkem.
26 je věk, který mi bere mnoho zvláštních výsad. Nicméně dokud mi stačí oholení tváří, aby okolí uvěřilo, že je mi kolem 18 let, dá se spousta věcí ukecat – horší by to bylo naopak.
Také děkuji přátelům, kamarádům a personálu restaurace Velvet, za uspořádání úžasné oslavy a parádního překvapení. Tentokrát jsem do poslední chvíle nic netušil – má nevšímavost má bod.
Děkuji!
Restaurace La Rocket, Pardubice – sendviče, saláty a předsudky
Loading ...V rubrice: Remcání, Společnost, Vaření, Ze života | Žádný komentář
Restaurace La Rocket na pardubickém hlavním nádraží je relativně nová restaurace, která nahradila někdejší nevzhlednou nádražní putyku. Otevřením restaurace La Rocket je pohled na nádraží Pardubice opravdu příjemnější – jasný interiér prosvítá do širokého okolí, nová úprava okolí dodává prostředí také určité kouzlo a zdánlivý nádech luxusu nabízí pocit možného útočiště před požadavky chtivých bezdomovců a jiné nádražní chátry.
Však jsou také České dráhy na své první dvě nádražní restaurace tohoto řetězce hrdy – První restaurace La Rocket vyzkouší cestující v Pardubicích a v Praze-Libni.
Je to skoro rok od doby, co byla tato restaurace otevřena (17. 12. 2007) a od chvíle, kdy si na výlohy vylepili lákavé snídaňové nabídky, slibuji si, že se jednou ráno cestou do práce na snídani zastavím. Až minulou sobotu (8. 9.) jsem se konečně rozhoupal a na snídani si zašel. Nejen, že jsem si nepochutnal, ale ještě si na mě vedení restaurace otevřelo hubu a dosti nevybíravě. Celý článek
Odcizené autorství podruhé – tentokrát fotografie
(2 hlasů, průměr: 3,00) Loading ...V rubrice: Internet, Právě se stalo, Remcání | Žádný komentář
Zhruba před měsícem jsem psal na blogu článek o panu Ženíškovi, webu m49web a krádeži našich firemních textů – nejnáročnější částí celé naší prezentační prestiže.
Nyní jde relativně o prkotinu – avšak s drobným rozdílem – moje práce se bez mého vědomí dostala až do novinových stánků :) Celý článek
Chybíte mi, děti
Loading ...V rubrice: Remcání, Zamyšlení, Ze života | Žádný komentář
Letos o prázdninách proběhl už druhý letní tábor, kterého jsem se nezúčastnil. Po 15 letech, kdy jsem z táborových akci nevynechal od svého dětství ani den, to je pro moji táborovou dušičku velká rána.
Může to vypadat, že jsem o tábory ztratil zájem, ale jen to nestíhám. Léto je vždy velmi rušný termín a přestože si dopředu naplánuji volno a prostor, urgentní práce a problémy vždy celé tři týdny úspěšně zabijí.
Jenže ono už se taky není moc kam vracet. Za poslední dva roky nastalo tolik změn… to, co mě lákalo nejvíce, už také není. Moje nejoblíbenější pětice svěřenců (Martin, Fána, Lucka, Gabča a Májka) už postupně slaví osumnáctiny jeden po druhém, a na táborech bych je už stejně nepotkal. Celý článek
m49web, Martin Ženíšek a krádež obsahu stránek
(2 hlasů, průměr: 2,50) Loading ...V rubrice: Internet, Pracovní vztahy, Remcání, Software, Společnost, Ze života | Žádný komentář
Když jsem sem tam na internetu četl nářky autorů různých článků (Ivorius, J. Vanhara, Cayman, Maxiorel, Pravda v očích, Kobliha, eMag.cz, George, atd.), že jejich obsah byl zkopírován a více či méně pozměněný publikován na jiných webových stránkách – to vše pochopitelně bez uvedení zdroje a skutečného autora -, nechápal jsem, co s tím všichni nadělají.
V úterý jsem procházel dlouho zanedbávané statistiky firemních stránek naší společnosti Koldasoft, s.r.o. a zaujal me příchod uživatele (tzv. referer) ze stránek m49web.
Otevřením zmíňeného refereru jsem se dostal na stránku Optimalizace SEO webu m49web nějakého pana Martina Ženíška (RŽP) aka matysek49. Na zmíněné stránce byla zkopírovaná celá stránka našeho firemního webu, konkrétně Optimalizace pro vyhledávače (SEO).
Celý článek
Hele, kámo, nemáš dvacku?
PRAHA HLAVNÍ NÁDRAŽÍ a PARDUBICE HLAVNÍ NÁDRAŽÍ (buk): „Hele, kámo, nemáš dvacku, potřebuju se dostat do Liberce (…Hradce, …Boleslavi, …Brna, …Zlína, …Ústí, atd.).“, hučí do čekajícího mladého páru přibližně pětadvacetiletý mladík s klamajícím výrazem příměstského blbečka, „no fakt, vole, už mám skoro na jízdenku, jen tu dvacku, vole…“.
Zatímco slečna si gesty počala tvořit odmítavý postoj, její přítel (z hlouposti, naivity, přebytku dobroty či nedostatku zdravé asertivity, co já vím) rozpačitě sáhl do kapsy a vytáhl pětikorunu.
„Jé, kámo, no to né…“, blbeček kouká vykuleně na drobné ve své dlani, „aspoň dvacku, vole, hele todlencto mi nepomůže, chápeš?“, přiostřuje a šťouchá nataženou dlaní svého dnešního chlebodárce do žeber.
Mladík s dívkou se bezeslova zvedají a vzdalují se. „Tak si běž ty hamoune!“, blbeček zvedá hlas a obočí, což jeho nablblému výrazu jen přidává, „nech si to, udav se tim, ty zmrde!“.
To už ona nevydrží a osočí se: „Co si to dovoluješ?“
„Drž pysk, ty krávo!“ Celý článek