Podobná hnutí a aktivity mě běžně nechávají chladným, ale toto téma je už v posledních dnech tak rozvířené, až kontroverzní, že jsem neodolal a musel jsem se jít na projednávání podívat. Osobně se mi projekt spalovny v takové blízkosti také nelíbí, takže nakonec to nebyla jen moje zvědavost – šel jsem svojí přítomností vzkázat také své „ne“.

Má očekávání nebyla jinak vysoká, tušil jsem splašené výkřiky, explicitní plivání prázdných argumentů a projev davového šílenství. Očekával jsem, že nadpoloviční většina přítomných v davu si půjde jen zakřičet „na ty bohatý šmejdy“ a zatímco dole bude probíhat snaha o jednání, zatímco v tribunách se bude ozývat scestné skandování.

Zde si dovolím malou odbočku: V pardubické ČEZ aréně jsem byl naposledy před několika lety na hokeji. Od té doby mám velkou antipatii ke všem aktivním fanouškům hokeje a obecně všem, co mají s ČEZ arénou něco společného.

Říkejte si co chcete, ale desítka lidí, kterých jsem si velmi vážil  se prostě v davu začala chovat jako banda sebestředných kreténů, co jen řvou, skáčou a lijou kolem sebe pivo. Koukají se přitom na dvě desítky upocených hráčů, kteří potí krev a když dají branku, všichni skáčou jak idioti – přitom sami nikdy hokejku v ruce nedrželi. Pak vyjdou na ulici, řvou, dělají bubu na ustrašený důchodce na zastávkách a po nich potopa. Tolik na vysvětlenou.

Dorazil jsem v době, když právě projednávání začínalo. Lidé se do tribun řinuli plnými proudy a pozorně poslouchali průběh projednávání. Tou dobou ještě lidé dělali „Pšššt! Neruš!“.

Dole dostal slovo mluvčí za společnost, která spalovnu hodlá prosadit (jména mi neutkvěla).  Začal projekt obhajovat a dav šílel.

Po dlouhých 15 minutách začali dostávat slovo zastupitelé kraje a přilehlých měst. Tehdy jsem pochopil, že to lidé myslí vážně a nepřišli si jen „hodit vajíčko“.

Víte, já se v takových to situacích vyžívám v pozorování lidí – lidí silně rozladěných a v davu. Můj dnešní odhad je, že tak 90% lidí vědělo, proč přišli a proti čemu vlastně protestují – zbylých 10% byli různé dovlečené přítelkyně, nebo děti, co se děsně nudili a nebo „pomalejší“ kteří dokázali upřeně hodinu pozorovat polomrtvou mouchu v půllirtu a pak zakřičeli „fůůůj“ když dav zařval „fůůůj!“.  Řekl bych dobré skóre.

A jaký že mám názor na spalovnu?! Inu. Nemám vzdělání, abych posoudil skutečný stav věci, ale jedno vám řeknu: Své protesty nepronášeli jen řadoví občané, ale zastupitelé obcí, vědci a vzdělaní lidé a měli pěkně kousavé otázky, na které nikdo z navrhovatelů nedokázal zpříma odpovědět.

Na povrch vyplouvala jedna nejasnost za druhou. Zmatené studie, chybějící materiály. Nulová lokalizační studie – nikdy by nemohla dovolit budovat spalovnu 300 m od obcí. Toto má být spalovna nebezpečných odpadů, ale navrhovatelé se neustále odvolávali, jak přece neškodné jsou další spalovny v ČR – jenže ty jsou obyčejné komunální. Přítomní chemici poukazovali na nutnost spalování v teplotách nad 1200° C, zatímco v návrhu je spalování při teplotě 1100° C. Modernizace současné spalovny není v podstatě modernizace, ale nová výstavba, protože současná spalovna je několik let mimo provoz. Omezení na svoz odpadu nejvýše z 50 km vzdálených krajů neodpovídá popisovanému pokrytí měst a dále se jedná pouze o dočasné omezení, protože pokud budou plnit emisní limity a požádají o rozšíření oblasti, stát nebude mít důvod (a tím pádem možnost) žádost zamítnout – nic jim tak nebude bránit svážet odpad z Rakouska. Jaké jsou plány pro případ havárie? Jak se bude řešit skladování nebezpečných látek? Jak se bude chránit katalyzační filtr před katalyzačními jedy? Údajně nejmodernější postupy a technologie odpovídají běžným postupům známým ze běžných spaloven komunálního odpadu starých mnoho let. A desítky dalších nejasností, na které nebyla uspokojivá odpověď…

Jsem laik, momentálně tím vším hodně zaskočený, možná kapku zmanipulovaný.

Mám z toho ale takový ten neurčitý pocit, že tohle bude ještě pěkný prů…

…

- „Městská policie Praha deset, prosím.“
- „Dobrý den, jsem na tramvajové zastávce Strašnická a tady v parčíku nad zastávkou vidím feťáka, jak si pravděpodobně připravuje drogy.“
- „To je ten parčík nad zastávkou jako přes koleje od metra?“
- „Ano.“
- „Dobře, já tam někoho posílám, ať ho trochu srovnají do ladě. Děkuju Vám za nahlášení.“

Zásadně kupuji pouze kvalitní, prověřené a stabilní značky, proto nabídky „značek“ jako Technica, GoGEN, ap. mě nechávají chladnými. Já se zaměřil především na Samsung, LG, Sony a Grundig.

Sony a LG si v mém povědomí nesou punc vysoké kvality a spolehlivosti – Sony zejména v oblasti televizní techniky a LG především u počítačové komponenty (CD-ROMky a pod.). U Sony se však výrazně připlácí za značku, takže tu jsem při výběru televize vyloučil, protože výše uvedené nároky za normálních okolností nedokáže splnit.

Samsung a Grundig už jsou značky, ke kterým vzhlížím poněkud méně. Samsung mě uchvátil současným lesklým vzhledem svých obrazovek a monitorů, ale z jejich provedení nedýchá dojem takové preciznosti a pevnosti. Grundig považuji za průměrnou značku, ale musím konstatovat, že všechny výrobky od této firmy vykazovaly a vykazují velikou životnost a mám s nimi jen dobré zkušenosti.

Bohužel před Vánoci a ani krátce po nich není snadné svoji poptávku uspokojit.

Dnes jsem však měl štěstí. V Prodejně Euronics v Pardubicích probíhaly výprodeje a jeden typ Samsung LE32A336 byl za 11 011 Kč. Vystavený kus mi byl předveden a moc se mi líbil. Když mi ho začali balit, požádal jsem, zda by neměli nějaký skladový kus, abych dostal televizi zabalenou.

Měli zabalený skladový kus. Jenže mě nenapadlo, že jsem se špatně ptal a místo abych požadoval zabalený kus, měl jsem požadovat nerozbalený.

Když jsem pak v kanceláři krabici otevřel, čekal mě šok. V krabici byly poškozené, poškrábané, neúplné, umatlané díly v potrhaných fóliích a rozdrbaných polystyrenech. Těšil jsem se jak budu rozbalovat z těch fixačních bloků a ochranných papírů nablýskaný kus nádherné elektroniky, ale místo toho tohle:

Pohozené nebalené kusy zboží

V originálním balení jsou všechny díly pečlivě obaleny a Samsung vždy všechny lesklé plasty potahuje ochrannou přilnavou fólií. Zde je vidět napájecí kabel i stojnu bez ochranných fólií, které by měly bránit povrchovému poškození dílů při manipulaci s krabicí.

Nepříliš elegantně složená kabeláž

Podstavec stojny byl vysloveně nechutný a na přední straně (tedy té, která je na celé televizi nejvíce na očích) byl velmi nepříjemný a hluboký vryp, jako by se na plast třeba někdo postavil v botách.

Upatlaná stojna

Poškrábaná stojna

Rýpance v plastu. Na fotografii není vidět, že to je velmi hluboký vryp

Na spodní straně stojny v místech, kde jsou šroubky, byly odlepeny gumové podložky. Vzbuzuje to ve mě dojem, že se jedná o opravovaný kus. A především protože chyběly podložky pouze na krajích, zatímco vprostřed zůstaly na svém místě, byl stojan naprosto nestabilní a kýval se.

Chybějící gumová podložka - u vlisu jsou partné stopy lepidla a šroubek je nakřivo

Obrazovka byla sice taknějak zabalená, ale výsledek nebyl o nic lepší:

Přední panel zanesený podivným velmi hrubým bílým prachem

Obrazovka zaprášená...

...a naprosto neskutečně ušmudlaná a upatlaná

Reklamace

V obchodě mě přivítali s podivem. Slečna nejdříve ve snaze popřít moji stížnost začala díl otírat leštícím přípravkem, nicméně reklamaci samozřejmě bez problémů uznala, přivolaný manažer peníze vrátil bez nejmenších potíží.

Přesto několikrát podotkli, že prostě materiál televize je takový, že se plasty otíráním poškodí a lehce poškrábou. Také se pozastavovali nad tím, že přece ta televize byla vystavená v obchodě, tak na sobě může mít otisky od rukou. Souhlasím – jenže zahle byla přímo zasraná!

Z pohledu prodejce

Nevím, jak se k podobné věci staví zástupci společnosti Euronics, nicméně za sebe mohu říci, že prodejné zboží, které je vybalováno s vědomím, že bude opět baleno a „půjde dál“, by mělo mít vždy to největší péči. Rozbalení a balení by mělo probíhat tak aby ve výsledku vše naprosto dokonale vypadalo jako na začátku. Fólie se skládají a nemačkají. Sáčky, pokud jsou zatavené, se úhledně odstřihnou. Vázací drátky se rozpletou ale nerovnají. Samolepky se buď šetrně odlepí, nebo úhledně rozříznou. Kabeláž se po vybalení „nežehlí“, ale naopak udržuje v co nejsbalenějším stavu, aby ji bylo možno úhledně sbalit.

Pokud se kus před zabalením ušpiní, je očištěn. Pokud se poškodí, snižuje se prodejní cena.

Dnes v noci jsem na zpáteční cestě dostal neotřelý nápad zkusit na zpáteční cestě z Prahy novou nepoznanou cestu přes Kolín. Cesta do Kolína byla velmi příjemná. Zatímco „dvojka“, která spojuje Prahu s Kutnou Horou, se vyznačuje serpentinami, kopci a velmi špatnou kvalitou povrchu vozovky (Zásmuky obzvlášť), tak silnice č. 12 má velmi klidný průběh. Až do Kolína.

Musím konstatovat, že v Kolíně je dopravní orientační systém naprosto nezvládnutý. U vjezdu do města navedou řidiče cedulemi „Pardubice“ do centra Kolína, avšak v centru již k Pardubicím žádné cedule neukazují. U některých větších křižovatek dokonce orientační značení chybí zcela, případně navádí pouze k okolním malým obcím. Přitom cesta pro neznalého řidiče není zrovna triviální a nestačí městem po hlavní jen tak projet.

Spojení od Prahy na Pardubice v Kolíně není právě intuitivní

Město Kolín jsem za volantem auta navštívil dnes po druhé v životě. Mé první setkání bylo v létě předloňského roku (2007) za velmi podobné situace (v noci cestou z Phy do Pce) – avšak tehdy jsem měl s sebou mapu a schopného spolujezdce (Monču), takže cestu jsme si našli svépomocí.

Dnes jsem ale bez mapy bloudil v Kolíně skoro 30 minut. Na samém kraji Sezndražic jsem prozkoumal jedinou orientační tabuli v okolí, ale bohužel mapa byla nepoužitelná – sloužila hlavně pro umístění reklamy místních firem, ale kam která silnice vede a kde vlastně člověk právě stojí se z mapy dalo vyčíst velmi obtížně, ne-li vůbec.

Tak docela nechápu. Přitom například průjezd Kutnou Horou je jednodušší a přesto naváděcí ukazatele jsou u každé jen trochu větší křižovatky.

Průjezd Kutnou Horou je o trochu snazší

Pozn.: Z přiložených map není zcela zřejmá skutečná dopravní situace v uvedených městech. Na vnímání komunikací a jejich napojení totiž velmi silně působí jejich vzhled, skutečná šířka, mohutnost a také nastavení předností na křižovatkách.

A to jsme s kolegou ještě relativně brzo (již ve 21:30) jeli z práce domů, prý abychom šli spát dřív, aby se ráno lépe a dřív (již v 6:12) vstávalo. Cestou jsme se stavili v Hypernově a koupili něco k večeři – a pytlík buráků.

Na rozdíl od jeho předchůdců, můj současný potkánek je zlatíčko – nekouše, neutíká, kamarádí se. V dobré vůli, že ho nakrmím, jsem otevřel dvířka u klece. Byl ve své boudičce, jen vystrčil hlavičku. Dvířka jsem nechal a šel do koupelny vyměnit mu vodičku. Pak už mu z boudičky hlavička nekoukala – asi spal dál.

Nespal, čile mi během okanžilu zdrhnul a kamsi zalezl.

Do teď stále nevím, kde byl skoro dvě hodiny v naprosté tichosti zalezlý. Přehrabal jsem všechny kouty, pokoj během hledání doznal řádného úklidu, ale nikde po něm ani památky, kromě jednoho bobku pod postelí. Objevil se najednou sám – přišel za mnou, asi mu bylo smutno.

Na druhou stranu – při hledání jsem našel spoustu věcí, které jsem již dávno považoval za ztracené. A taky poklidil nejhorší svinec z podlahy. A zjistil jsem, že mám v bytě celkem 8 plnohodnotných (i když někdy notně zastaralých) počítačů. Stálo to za to.

26 je věk, který mi bere mnoho zvláštních výsad. Nicméně dokud mi stačí oholení tváří, aby okolí uvěřilo, že je mi kolem 18 let, dá se spousta věcí ukecat – horší by to bylo naopak.

Také děkuji přátelům, kamarádům a personálu restaurace Velvet, za uspořádání úžasné oslavy a parádního překvapení. Tentokrát jsem do poslední chvíle nic netušil – má nevšímavost má bod.

Děkuji!

Nyní jde relativně o prkotinu – avšak s drobným rozdílem – moje práce se bez mého vědomí dostala až do novinových stánků :)

Dnes v 10 hodin dopoledne byla oficiálně otevřena současná největší moderní dominanta Pardubic – palác Magnum. Pan Ing. Toman, hejtman pardubického kraje, se v proslovu chlubil, jak je tato budova, tento den a tento krok pro Pardubice nesmírně důležitý krok v rozvoji města a celou akci sledovalo několik kamer a zachytávalo nespočet fotografů.

Očekával jsem, že taková událost oběhne během několika hodin všechny známé deníky a ve snaze nalézt někde fotku či video s mojí maličkostí jsem zběsile prohledával internet (vím vím, jsem jak malej).

Google mlčel, a kromě krátké zmatené zmínky na webu Českého rozhlasu se nikde neobjevila ani po deseti hodinách žádná informace, což bylo vzhledem k opěvované důležitosti tohoto kroku zarážející.

UPDATE 18. 10. 4:02: První článek o otevření vyšel právě na webu Pardubického deníku. Ve fotogalerii máme s Koldou a Ilonou věnovanou celou jednu krásnou fotku. WOW!

Při prohledávání Pardubického deníku mě na titulce zaujal úderný nadpis jednoho článku.

Nadpis zmiňovaného článku

Zaradoval jsem se, protože tento pokutový lísteček jsem viděl asi před dvěma měsíci na vlastní oči na autě zaparkovaném právě před palácem Magnum.

Jenže po otevření odkazovaného článku „KURIOZITA: Zákaz vězdu, stálo na policejním bločku“ jsem ihned poznal fotografii v článku. Byla moje.

Ať jdu kam jdu, stále u sebe nosím malý kompaktní foťáček SONY a ani tentokrát jsem si příležitost nenechal ujít a výsledek jsem následně zaslal na Roumena (výsledná fotka).

Jenže v článku v Pardubickém deníku nebyl jako zdroj uveden ani Roumen, ani internet, jak se běžně v podobných situacích uvádí, ale – cituji – (zkráceno): „Do redakce … přinesl jeden z občanů policejní papírek, který vyfasoval, když vjel na třídu Míru…“.

Smutné je, že dotyčný byl takový amatér, že fotografii z Roumena pravděpodobně vytiskl a pak osobně do redakce opravdu donesl k oskenování, pročež velmi silně utrpěna na kvalitě. Hloupé, hloupé, hloupé.

Žalostný výsledek náročného procesu, kterým fotografie prošla. V tomto stavu byla publikována i v tisku (čtěte dále). Zdroj: pardubicky.denik.cz

Originál fotografie před korekturou

Velmi mě však pobavilo zjištění, že zmíněný článek je pouze zrcadlem tisku prodávaného v novinových stáncích a tato fotografie byla jako Kuriozita dne dominantou 4. strany.

Strana 4. deníku ze dne 17. 10. 2008. Zdroj: epaper.denik.cz

Detail tištěného článku. Zdroj: epaper.denik.cz

Poučení

Běžně, když kamkoliv poskytuji svoje fotografie – ať už na Roumena, nebo i třeba kamarádům -, vždy si dávám záležet, aby v dolním rohu fotografie byla viditelná decentní informace o mé osobě (např.: bukaJ 2008).

Dělám to jednak právě pro eliminaci podobných situací a také, protože i já sám mám rád, když se autor pod svoji práci podepíše a stojí si za ní. Tvorbu opatřenou signaturou považuji za důvěryhodnější, než náhodný amatérský ústřel neznámého anonyma.

Příklady takto opatřených snímků lze najít například právě na Roumenovi:

• Fatal na Flóře
  
• Viděl jsem větší hovno
  
• Pardubický GNU palác
  
• Nádraží Praha
• Nádraží Praha Holešovice
• Blbé schody
• Zloděj květin
• Není spaní jako sraní
• Hotel Odl Inn
• nebo na foto.mapy.cz: Stará vlaková trať Praha-Libeň – Praha hl.n.

Ale zrovna u fotografie s pokutou jsem uvažoval, že nemusí být moje jméno všude, že je to možná hloupý zvyk a tak jsem fotku publikoval bez podpisu. Ale už vím, že podepsat se není hloupý zvyk a podpisem si nejen očůrávám svůj patníček, ale hlavně tak přijímám za daný předmět zodpovědnost.

Tolik teda jako vysvětlení všem vzdychalům, kteří moje značky na fotografiích kritizují jako znehodnocování díla.

Zato v nocích, bouřkách a mlze se vyžívám. Poslední týden je na mlhy jak dělaný.

Jedna z nejhustčích mlh pokryla Pardubice dnes v noci. Neváhal jsem a vyrazil na noční procházku do ulic. Bylo to úžasné. Zvláštností byl nejen všudypřítomný opar, ale i naprosté až děsivé ticho. Hluk města se přes hustou mlhu nepronesl.

Krááááááása!

Noční mlha

Bohužel jsem dorazil s klasickým – tentokrát téměř tříhodinovým – zpožděním, ale neštěstí mi ještě nikdo neutekl a podařilo se mi téměř všechny vyzpovídat, jak se mají, co vystudovali, co dělají, kde žijí a u některým se trochu pošťourat v jejich 13. komnatách :)

Setkání i všichni přítomní mě velmi překvapili. Bez jediné výjimky byli všichni naprosto úžasní, otevření a sdílní a tak se kecalo až do pozdních nočních hodin, krásně se prodrbali všichni nepřítomní a holkám to moc slušelo.

Na sraz jsem šel se sebejistým odhadem, že nejméně polovina přítomných už bude vdaných/ženatých, se závazky. Kupodivu ne.

Škoda jen, že mi z tolika nadějných fotografií vyšlo jen opravdu několik málo dobrých.

 

Zlomek osazenstva srazu

Je těžko líčit atmosféru srazu těm, kteří se nezúčastnili a zbytečné zúčastněným.

9.B před deseti lety

Proto přeji všem nadějným doktorům, architektům, technikům, manažerům, ošetřovatelům, geodetům, asistentům, hudebníkům, učitelům a kuchařům, ať jim jejich svěřenci dělají jen samou radost, podřízení nezlobí, pacienti nestrkají packy kam nemají, soutěže vychází, symfonie ladně znějí, Zyxely drží, těsta kynou a měrné body nemizí!

9.B dokáže divy

Do Vánoc se těším na další sraz!

A prý: „Co celé noci děláš?“

Zmatené SMS. To stačilo jen ve 3 ráno napsat SMS :)

Tak pokud Vás to zajímá, v Koldově článku Jak na mě ráno čekala bojovka najdete odpověď.