Pokud ale vyvíjíte webové aplikace, může se dříve nebo později dostavit požadavek vložit čárový kód i do stránky určené k tisku (například faktura). Samotné vygenerování kódu není takový problém, existují k tomuto účelu desítky různých on-line generátorů i off-line generátorů. Tyto generátory pomocí parametrů v URL vygenerují obrázek, který se klasicky pomocí <img> vloží do stránky.

Samotný problém ale bývá s vložením kódu do stránky tak, aby se zobrazil i na počítači bez internetu (např. při uložení dokumentu na flešku) a aby při tisku nedocházelo k rozostření hran, které jsou způsobeny rozdílem DPI mezi obrazovkou a tiskárnou.

Kvalita tisku

Problém s kvalitou tisku obrázků řešil nedávno na svém blogu i Fakturoid. Řešení je vcelku jednoduché, stačí obrázek vygenerovat třeba ve dvojnásobných rozměrech a ten na stránce stlačit na původní rozměry pomocí <img width="..." height="..." >.

Prohlížeč potom na obrazovce zobrazí kód takřka stejně jako předtím, ale při tisku, který má mnohem drobnější rozlišení, se takový obrázek vykreslí se všemi detaily, tedy včetně ostrých hran čar.

Příklad můžete vidět na tomto čárovém kódu:

Tento čárový kód je zobrazen na obrazovce v poměru 1:1, ale při tisku je jeho kvalita špatná, pro mnoho čteček nepoužitelná.

Stejný kód generovaný ve větším rozlišení:

Tento čárový kód je zobrazen na obrazovce v poměru 1:4. Při tisku je ale zobrazen prvotřídně.

Pozn.: Některé prohlížeče při tisku nevyhlazují obrázky a proto se mohou oba výše uvedené čárové kódy vytisknout zcela stejně.

Aby kód dobře vypadal dobře na obrazovce, je vhodné striktně dodržovat poměr 1:2 nebo 1:4, protože jinak se bude obrázek přepočítávat přes pixely a bude vypadat ošklivě a rozmazaně (na tisk to má ale minimální vliv).

Nehezký efekt při úpravě velikosti obrázku v jiném poměru než 1:2 či 1:4

Pokud už budete takto násilně upravovat velikost čárového kódu, můžete rovnou generovat obrázek o výšce 1px a velikost pak podle potřeby upravit ve stránce obdobným způsoben. U obrázků čárového kódu bez dalších prvků (např. popisku) lze libovolně měnit poměr obrázku, aniž by to mělo na kvalitu jeho zobrazení vliv.

Tisk bez internetu

Klasické vložení pomocí tagu <img src="http://domena.tld/obrazek.png"> má několik nedostatků:

1. Bez připojení k internetu se nic nezobrazí,
2. Není součástí dokumentu (což například u faktury představuje problém),
3. Obrázek se generuje při každém zobrazení faktury znovu,
4. Rozměry obrázku nejsou předem známé, protože ty se definují až při samotném generování podle množství dat.

Všechny uvedené problémy může vyřešit datové URL, tedy obrázek zakódovaný přímo ve zdrojovém kódu stránky. Jeho vytvoření lze v PHP zajistit pomocí funkce base64_encode() a výsledek vypadá následovně:

<img src="
AAAACXBIWXMAAAsSAAALEgHS3X78AAAAlUlEQVRIie2XUQrAIAxD1/sf2v0K25MUW61gPiWm0UZR
a609O2Bmv+O9n55DPhWO4oHqEpRaUWtcqansw4xP0vGua0ZzxgMhKkuKTlROlLnZfPJWLZMVzqai
SRyvJvEr9MLLOZ1/MznmZ+eEcHvx5d931FhHqUWokEnFW7VeEFbe1Rl1T3kHZnv2/hMVTWUu6UTt
QzZeWZgLDmfubaMAAAAASUVORK5CYII=" />

Čárový kód vykreslený pomocí datového URL

Je třeba ale zvážit, jaké bude primární použití takové faktury. Určitá omezení proto mohou dosáhnout na uživatele, kteří budou mít na svých počítačích starší Internet Explorer. Ten si s datovými URL moc nerozumí. Je proto vhodné toto nasazovat pouze v prostředí, kde lze ovlivnit volbu prohlížeče, například pro účely firemního intranetu. Mimo toto kontrolované prostředí lze datová URL využívat za předpokladu, že čárové kódy na dokumentu jsou pouhým doplňkem a netvoří nezbytnou součást takového dokladu.

Po několika měsících používání jsem shromáždil několik problémů, které se s kartou úzce pojí. Pokud o kartě uvažujete, určitě si článek přečtěte.

Lidský faktor – pokladní

Pro mě osobně bylo největší motivací zdvojené získání Clubcard bodů. Pro to je ale potřeba, aby se při nákupu načetl čárový kód na kartě a zároveň byl nákup touto kartou zaplacen.

Pokladním to ale nikdo neřekl. Většina z nich ani netuší, že něco takového existuje. Naprosto všechny pokladní (a to opravdu všechny) kartu chápou jako platební, ale nenačtou vám čárový kód Clubcard (přicházíte tím o body). Musel jsem se naučit důrazně na to upozorňovat a důsledně na tom trvat.

Jeden podkladní se se mnou začal dokonce dohadovat o tom, že touhle kartou nejde platit a odmítal ji použít a teprve až přivolaný manažer situaci napravil.

Možná si myslíte, že hádat se kvůli věrnostním bodům je malichernost. Ale kruci, když mě to téhle nabídky lákali, slibovali, že body budou, tak je kurva chci! Pro Tesco i pro Home Credit je to hodně výnosný, já jsem musel pro získání karty vynaložit značné úsilí, tak ať si Tesco kouká svoje zaměstnance náležitě proškolit.

Dejte si na to pozor. Naštěstí dodatečně lze zavolat na linku 800 222 555 a tam se dodatečného připočtení bodů domáhat.

Snečí faktor – pošta

Vyúčtování probíhá vždy na konci měsíce a tehdy poštou rozesílají Výpis z účtu, na kterém jsou platební podklady. Je rozumné vždy uhradit celou vyčerpanou částku, abyste plně využili bezúročné období.

Moje zkušenost je, že vyúčtování dorazí na hranici splatnosti a je proto obtížné včas zadat platbu. Home Credit sice tvrdí, že vyúčtování posílají nejpozději 10. den v měsíci, ale běžně do mé schránky padne 18. dne v měsíci a to je pouhé dva dny od splatnosti, jednou dokonce dorazil až 27. den. Výpisy jsou podávané hromadně a proto neobsahují razítko pošty, nelze tak jejich tvrzení ověřit.

V souvislosti s tímto problémem jsem se byl s jednou splátkou v prodlení :-(

Není ani možné vyžádat jiný způsob doručování výpisu, například SMS, nebo e-mailem. Přesto se nabízí alternativy, ale vyžadují aktivní přístup klienta. První možností je zavolat na 840 155 155, kde vám operátor údaje z aktuálního vyúčtování vyhledá. Druhou možností je aplikace Můj úvěr, kde lze zjistit stav úvěrového účtu – je však potřeba nejdříve si nechat poslat přihlašovací údaje poštou, na které jsem čekal skoro měsíc.

Zavádějící vyúčtování

V přehledu vyúčtování není celková vyčerpaná částka dostatečně zvýrazněna a naopak je výrazná Minimální splátka a Částka k čerpání (tj. kolik je možno ještě utratit). Je to pochopitelně mírná snaha, aby klient zaplatil co nejméně a tím se vystavil úrokům.

Závěrem

Může to vypadat, že kreditní karta od Home Credit je špatný produkt. To ale nemohu potvrdit. Naopak musím vyzdvihnou několik kladů:

• Smluvní podmínky jsou poměrně jasné a vyrovnané.
• Úroková sazba je vysoká, ale nikoliv likvidační.
• Trochu horší je to se sankčními poplatky, ale s ohledem na minimální splátku 400 Kč není problém se pokutám vyhnout.
• Operátoři na telefonní lince jsou ochotní a mají opravdovou snahu vyhovět.

A teď je to na vás.

Obchodní řetězec Tesco má svůj věrnostní program pro zákazníky nazvaný Clubcard, kdy nákupy sbíráte body, za které jsou pak určité výhody. Postup je klasický – plastová kartička s kódem, který při nákupu předkládáte pokladní.

Před několika měsíci mne v Tescu oslovila slečna s nabídkou kreditní karty Clubcard, tedy rozšíření standardní klubové karty o platební možnosti. Je to přesně ten případ, kdy vám v hlavě začne znít poplach: „bacha, nepodepisovat, tohle bude průser!“. Přirozená podezřívavost mě donutila si vyhledat na webu smluvní podmínky služby a hledal jsem, kde je zrada.

Nejsem právník, ale kromě rozhodčí doložky (která je už tak dobrý důvod takovou smlouvu neuzavřít) byly podmínky poměrně jasné a přijatelné. Kupodivu.

Rád rýpu do podezřelých věcí v naději, že se trochu odkopou a ukážou co shnilého se v nich skrývá. Poslal jsem tedy poptávkový dotaz do Tesca, aby mi zavolali. Ve stanovený čas mi opravdu zavolal mladý pán a ochotně mi odpovídal na moje otázky, až jsem souhlasil, že to zkusím. Následovalo něco, co jsem ještě nezažil – pán potřeboval můj souhlas se zpracováním osobních údajů a do telefonu mi přečetl zdlouhavý příběh o tom, jak budou s mými údaji zacházet komu všemu je smí poskytnout (Solus) a následně si vyžádal moji zřetelnou odpověď, že jsem podmínkám porozuměl a že s nimi souhlasím. Rozhovor byl samozřejmě nahráván a bude sloužit jako důkaz o podání mého souhlasu. V dalších asi 20 minutách jsem odpovídal na otázky ohledně mé finanční situace a ověření rodného čísla v Solusu.

To bych nebyl já, abych věci nekomplikoval. Když jsem měl nadiktovat číslo a datum vydání OP, tak jsem se zarazil. Jsem OSVČ a podílník s.r.o., takže moje jméno, adresa, datum narození, rodné číslo a finanční situace jsou údaje v podstatě veřejné (aneb jakýkoliv informovaný trouba je získá), ale tohle už na mě bylo moc.  Je rozdíl takové údaje vyplnit do úředního formuláře a nebo je diktovat do telefonu.

Nechtělo se mi jen tak zahodit půlhodinový rozhovor a také mě zajímalo, co bude dál. Potřeboval jsem si srovnat v hlavě, jestli mi to za to stojí a zvážit rizika. Požádal jsem tedy, aby by mi zavolal za půl hodiny – v tom byl ale značný háček, protože součástí hovoru byl můj informovaný souhlas se zprac. OÚ a jeho přerušením by se tohle jednoznačné provázání rozpadlo. Nakonec to ale šlo, během půl hodiny jsem si dohledal různé informace a pročetl jsem si, jak je to s riziky uzavřením smluv na dálku; pán na druhém konci telefonu mezitím asi našel návod, jak navázat přerušený rozhovor, zavolal mi a po delší protokolární vsuvce jsme proceduru dokončili.

Následovalo osobní předání smlouvy, kterou mi kurýr přivezl až domů. Smlouva je dlouhá, vcelku přehledná. Překvapilo mě, že je poměrně férová – 14denní možnost odstoupení (§57 o.z. se na toto nevztahuje), žádné sankce za ukončení smlouvy, dokonce lze smlouvu vypovědět kdykoliv do doby, než bude karta poprvé použita k placení. Zjednodušeně řečeno.

Po dvou týdnech mi karta dorazila. Přes telefon jsem jí aktivoval a nyní jsem jejím uživatelem.

Fakta o kreditní kartě Clubcard

Kartu samozřejmě nevydává Tesco, ale známá společnost Home Credit, a. s.. Karta není vázaná na použití v Tescu, lze ji použít v kterémkoliv obchodu.

Jedná se vlastně o úvěr, který je ale při okamžitém splácení celé dlužné částky bezúročný. První rok je zdarma úplně a může být v dalším, pokud jste v předchozím roce přes kartu otočili alespoň 30.000 Kč. Žádné přímé poplatky zde nejsou. Tedy pokud vždy vše splatíte.

Proč si ji pořídit

Pokud sbíráte Clubcard body, tak při zaplacení touto kartou se body zdvojnásobují. A jak už jsem řekl, pokud splácíte, tak první rok nic neplatíte.

Proč si je nepořídit

Nepořizujte si ji, pokud máte sklony nekontrolovaně utrácet – nebudete stíhat splácet! Úroky jsou velké a pokuty mastné.

Na co si dát pozor

To se dozvíte v dalším díle Tesco, Clubcard a Home Credit – na co si dát pozor.

Notebook nebo stolní počítač?

Všichni chtějí notebook. No jasně, je malý, přenosný – tak proč kupovat něco jiného? Povím vám to.

Delší práce na notebooku je velmi nepohodlná. Klávesnice je vysoko (na těle notebooku), bývá poměrně malá, málo ergonomická. Obrazovka je nevhodně umístěná, při delší práci můžete pociťovat bolesti zad a krčních svalů. Některé typy se tyto nedostatky snaží trochu potlačovat, ale pevné spojení obrazovky s tělem notebooku mnoho možností na zlepšení nedává. Stolní počítač má klávesnici i monitor zvlášť a můžete si je rozložit po stole dle potřeb.

Pokud notebook nepotřebujete do školy nebo do práce, opravdu potřebujete přenosný počítač? Ze zkušenosti potvrzuju, že hodně notebooků zůstává na jednom místě a nikdo je nikam nenosí. Brzy přejde i zdánlivě lákavá představa, jak budete serfovat různě po bytě (ve vaně, na záchodě, v posteli). Notebook na čtení do postele je velká a těžká věc, brzo vás to přestane bavit.

Notebook je dražší. Na první pohled to tak nevypadá, ale reálné náklady zejména již při koupi jsou vyšší. Notebook představuje nedělitelný celek a později víceméně nebude možné jeho vlastnosti přizpůsobit nově vzniklým potřebám a je proto nezbytné ještě před koupí důkladně zvážit, na co jej chcete využívat.

Stolní počítače jsou jako skládačky. Drtivou většinou jejich komponent lze vyměnit za novější a výkonnější kdykoliv později a tím i staršímu stroji dát novou mízu. Je tak možné po několika letech několikanásobně zvýšit jeho výkon (pokud na tuto alternativu bylo při nákupu náležitě pomýšleno). Z tohoto důvodu můžete při nákupu sestavit stolní počítač z levnějších komponent. V průměrné rodině životnost bývá mezi 6 a 10 lety.

Možnosti oprav jsou u notebooků značně horší. Náhradní díly bývají drahé, některé jsou specializované pro daný typ, jejich výměna je komplikovaná a bez zásahu drahého servisního technika se neobejdete. Rovněž výměna poškozených částí (obrazovka, ulomený nebo prasklý kryt, opotřebení často namáhaných míst) je často nedostupná a po nějaké době je z pěkného notebooku nepěkný kus osahaného a potlučeného plastu.

U stolního počítače poškozený či opotřebený díl lze snadno vyměnit a to včetně výměny plechové bedny, ve které je poskládán.

Dnes je vhodné pořídit si počítače dva. Silný a kvalitní stolní počítač a k němu malý levný netbook, případně tablet.

Přesto níže v článku se budu povětšinou opírat o notebooky a většina bodů platí i pro stolní počítače.

Na co se zaměřit?

Jak už jsem uvedl, v první řadě si musíte ujasnit, na co počítač budete potřebovat. Na internet, na filmy, na práci, do školy, jako psací stroj, na hraní her? A dále budete chtít na počítači: sledovat televizi, vytvářet videa/hudbu, připojovat svůj telefon, připojovat speciální stroje (např. lekařské přístroje), dělat prezentace na projektoru, mít internet kdekoliv a kdykoliv?

Pokud jde o notebook, běžte do obchodu, kde jsou vystavené (doporučuji navštívit Alzu v Holešovicích), nebo si nějaký půjčte od kamaráda a zkuste na nich chvíli psát a pohrávat si s nimi. Nekoukejte na cenu, ale zjišťujte, co vám vyhovuje a co vám vadí. Podle toho pak vyberete lépe takový, který vám bude vyhovovat.

Jaká značka je nejlepší

U notebooků v ceně do 20.000 Kč prakticky žádná. Dnes jsou vyráběny a posílány na trh velmi rychle, takže trpí nedostatky a problémy – výrobcům se vyplatí řešit více reklamací, aby mohli poslat na trh novinku dříve, než konkurence.

Přesto ale značky Dell, HP, Sony a Lenovo patří mezi špičky a dále Acer je takový lepší průměr. Ostatním značkám bych se vyhýbal.

Jaký zvolit procesor, paměť, atd.?

To je těžká otázka, protože nabídka se mění každý den. Tuto volbu ale nechte až na konec a nejdříve se věnujte výběru podle zbytku článku.

Na co si dát pozor

Klávesnice

Největší zvěrstvo výrobci páchají na klávesnici. Někomu může chybět pravá numerická klávesnice. Pokud používáte klávesy Home a End, podívejte se, zda nechybí. Také klávesy Delete, Enter a PageUp a PageDown někdy nepochopitelně mění svá místa. Zkontrolujte i mezerník, aby nebyl nápadně krátký – budete se trefovat vedle, je to otravné.

Jaká klávesa je úplně vlevo dole? Pokud tam není Ctrl, pak zkuste najít jiný notebook. Je to asi nejotravnější záměna kláves, kterou kdy kdo udělal.

Některé klávesnice mají nepříjemný stisk, to si musíte zkusit sami, co vám vyhovuje. Kvalitu klávesnice asi nejlépe poznáte, když stisknete mezerník úplně na kraji – neměl by se nahnout, ani zadrhávat.

Kurzorové šipky by měly být samostatně, nebo alespoň kousek vysunuté (viz foto). Jde o to, abyste je dokázali najít po hmatu. Ty totiž nejčastěji hledáte jen hmatem, zatímco sledujete text, ve kterém se potřebujete pohybovat.

Různé speciální klávesy, které na klávesnicích bývají osazeny (tlačítka pro internet, email, kalkulačku, word, atd.), používá jen málo kdo – pokud je nepoužíváte již nyní, nečekejte, že by vám do života něco zázračného přinesly. Osobně používám pouze tlačítka pro nastavení hlasitosti. Neporovnávejte proto počítače podle toho, kolik tlačítek mají navíc.

Lesklá obrazovka

Lesklá obrazovka je hezká, ale vyžaduje pro práci dobré světelné podmínky, jinak v ní vidíte jen svůj obličej jak v zrcadle.

Touchpad

Pokud na notebooku místo myši používáte touchpad (dotykovou plošku pod klávesnicí) zkontrolujte, aby obsahovala tlačítka jako opravdová samostatná tlačítka. Různá beztlačítková „vylepšení“ bývají problémová a k vzteku.

Údržba

I když máte doma čisto, přesto se v počítači hromadí prach. Větráky jej nasávají z okolí a ten za zachytává na jemných žebrech chladičů a ucpávají je. Čistění by mělo proběhnout jednou za dva roky, nebo častěji, pokud je počítač používán v terénu. Prach je také trochu vodivý, takže jsou i případy, kdy způsobil poškození počítače zkratem. Požáry vznikají takto jen velmi vzácně, ale s tím jsem se nikdy nesetkal.

Rady závěrem

• Nakupujte ve specializovaném obchodě, nebo nákup nechte na odborníkovi. Naopak se vyhněte nákupům v supermarketech, které prodávají počítače jako okrajový sortiment.
• Slevy a superakce jsou vypisované na špatně prodejné kusy. Ve výsledku vás mohou vyjít mnohem dráž.
• Myslete na budoucnost. Například sledujte, aby počítač podporoval USB 3.0. Jasně, že žádné takové zařízení nemáte, ale co za dva roky?!
• Nechte si poradit. Případně najděte odborníka, který vám pomůže vybrat nejlepší kompromis mezi kvalitou, cenou a požadavky.

Napadá vás ještě něco? Zeptejte se v komentáři.

Upozornění: Článek byl přesunut na nový web www.odstoupení.cz.

Článek České energetické centrum – Jak odstoupit od smlouvy vydaný před dvěma měsíci se těší velké popularitě. Za tu dobu vyvstalo několik podstatných otázek, které se opakovaně objevují v komentářích a také mi je posíláte na e-mail. Velmi se omlouvám těm, kteří se odpovědi nedočkali, dotazů je opravdu hodně a není v mých silách každému jednotlivě odpovídat.

Abych ale trochu pomohl, níže uvádím seznam vašich častých dotazů:

Jaký je rozdíl mezi Výpovědí a Odstoupením?

Odstoupení od smlouvy je vaše právo a máte na něj 30 dní – toto právo je dáno zákonem a České energetické centrum si jej nemůže nijak podmiňovat a zpoplatňovat. Když správně a včas podáte Odstoupení, nemůže po vás energetické centrum požadovat žádnou platbu ani sankci.

Výpověď už je horší a v tomto případě i poměrně drahá. Výpověď je smluvní ukončení smlouvy a v VOP (všeobecných obchodních podmínkách) je stanovena výpovědní lhůta a výpočet smluvní sankce.

Mohu podat Odstoupení i po 30 dnech

Ne. České energetické centrum nemusí akceptovat Odstoupení doručené po 30. dni ode dne podpisu. Pozor na slovíčko „doručené“ – není rozhodující datum odeslání, ale datum, kdy bylo odstoupení doručeno do sídla Českého energetického centra. Počítejte tedy alespoň tři pracovní dny na doručení, raději ještě víc.

Po této lhůtě už můžete podat pouze Výpověď, která už ale může být postižena sankcí!

Musím Odstoupení poslat poštou?

Ve vlastním zájmu ano. Teoreticky je možné odstoupení provést třeba e-mailem, ale nebudete mít žádný právně uznatelný důkaz o odeslání a doručení Odstoupení.

Dopiš pošlete s Dodejkou. Opakuji: s Dodejkou – nikoliv pouze doporučeně. Právě dodejka se vám vrátí s podpisem pracovníka Českého energetického centra a datem doručení dopisu a to je váš jediný důkaz, že Odstoupení bylo doručeno včas.

Musím formuláře s Odstoupením a Odvoláním výpovědi upravovat?

Ano! Formulář je připraven pouze pro obyvatele Prahy. Spoléhám na Váš zdravý rozum, že si formuláře upravíte pro své potřeby.

Na co je potřeba dát pozor:

• Adresa a název Českého energetického centra se v různých krajích může lišit – opravte ji podle údajů na smlouvě.
• Údaj „V Praze dne“ si opravte podle města, kde Odstoupení sepisujete.

Odvolání výpovědi je připravenou pro pražské společnosti PRE a Pražská plynárenská – mimo Prahu ale působí E.ON a ČEZ. Pochopitelně je třeba odvolání zaslat těm společnostem, které Vám nyní dodávají elektrickou energii! Jejich adresu najdete na smlouvách, nebo na posledním vyúčtování.

Na co musím dát pozor?

• Aby údaje v odstoupení byly správně podle sepsané smlouvy. Špatně vyplněné odstoupení může být zamítnuto a než se o tom dozvíte, bude 30 dní pryč.
• Aby byl dopis zaslán včas a na správnou adresu – tedy na adresu společnosti uvedenou na smlouvě Českého energetického centra.

Kde najdu všechny podmínky a co všechno jsem se Smlouvou podepsal(a)?

Takzvané Všeobecné obchodní podmínky (dále jen VOP) by měly být v deskách, který vám před zástupce při podpisu smlouvy. Pokud nemůžete podmínky najít, můžete jejich znění stáhnout z webových stránek Českého energetického centra.

Jak vysoká bude sankce za výpověď?

Podle VOP je sankce za předčasnou výpověď stanovena jako „jako součin jedné dvanáctiny předpokládané roční spotřeby Zákazníka, počtu měsíců do skončení Smlouvy a částky 1000 Kč/MWh“. Nejsem z toho právě moudrý. Nevím, podle čeho je stanovena předpokládaná roční spotřeba. Ale zkusme příklad:

• roční spotřebu stanovíme například na 3MWh, tedy 1/12 = 0,25 MWh.
• do konce vaší 5leté smlouvy zbývají 4 roky a 10 měsíců =  58 měsíců,

Výsledný je vzorec je 0,25 × 58 × 1 000 = 14 500 Kč.Výsledek si ale nejsem jist, pokud toto čte někdo znalejší, prosím o připomínky.

Kde najdu číslo smlouvy?

Číslo smlouvy je předtištěné nahoře na smlouvě a je ve tvaru např.: LE123456.

Obchodní zástupce si odnesl moje podklady a nevrátil je

Pokud se Vám jej nepodaří kontaktovat, obraťte se na Policii.

Zástupce mi lhal, lze se bránit?

Pokud máte pocit, že Vás zástupce úmyslně uvedl do omylu, obraťte se na Policii a oznamte podvodné jednání zástupce.  Vemte s sebou smlouvu – z evidence Českého energetického centra jej Policie bude moci kontaktovat.

Pokud víte i o dalších lidech, které daný zástupce oklamal, pak podejte oznámení společně.

Mohu nějak pomoci dalším poškozeným?

Pokud problematice trochu rozumíte, můžete lidem ve svém okolí poradit, jak se mohou bránit, případně jim poslat tuto stránku.

Pokud obchodní zástupci škodili i ve vašem okolí, můžete varovat ostatní lidi pomocí informačního letáku. Můžete použít například tento:

• Leták – Varování před obchodními zástupci Českého energetického centra
• Leták – Varování před obchodními zástupci Českého energetického centra

Důrazně apeluji na Vaši slušnost: nevylepujte plakáty na místa, kde nemají být (zastávky, veřejné osvětlení), neobtěžujte jimi a poctivě vyplňte svoje jméno ve spodní části a také je po několika dnech ukliďte!

A dál?

Tento článek budu postupně doplňovat.

Upozornění: Článek byl přesunut na nový web www.odstoupení.cz.

„Dobrý den, přišla jsem Vám zlevnit elektřinu a plyn.“, s takovou úvodní větou v současné době desítky obchodních zástupců Českého energetického Centra obcházejí pražské byty.

Vydávají se za zaměstnance PRE a PP, popřípadě svůj skutečný původ tak nějak mlčky nesdělí a zákazníka cíleně nechají v omylu, že zastupují úplně jinou společnost.

Chvíli si se zákazníkem povídají, různě jej rozptylují „jé, to je krásné tetování, Vy máte tetovací salón? Ne?! Ale to byste měla, vážně Vám to jde…“, vetřou se do jeho přízně „máte úžasně zařízený byt, kde jste to kupovala?“

A když má zákazník dostatečně rozbitou pozornost: „dobře, tak tady mi to podepište a to bude všechno. Tááák, děkuji, nashledanou…“

Zákazník si potom pročítá, co vlastně podepsal a nestačí se divit. Zlevněná elektřina? I kdepak, je to úplně nová smlouva s úplně jiným dodavatelem, ve kterém dokonce zákazník souhlasí s výpovědí u současných dodavatelů a nesmí tomu nijak bránit.

Závazek je samozřejmě vázaný na několik let, na je výběr 2, 3, nebo 5 let – zástupce samozřejmě zaškrtnul 5 let, nikoho se neptal. Předčasné ukončení je postihováno pokutou v řádu tisíců.

Levnější elektřina sice bude, ale o pár korun, ale další poplatky jsou neúměrně vysoké – aneb není sleva zadarmo, že? Například sankce 100 Kč za jakoukoliv upomínku, které si České energetické centrum účtuje, mi osobně přijde zbytečná. A náhodou hned první zálohová faktura se kdesi ztratí, takže hned první upomínka a 100 Kč je v kapse.

Toliko jsou zkušenosti několika desítek lidí, kteří se nechali zblbnout, upsali se pro České energetické centrum a doplatili na to. Nemáte-li zrovna co na práci, můžete se těmito referencemi dosyta probírat na internetu – ale předem varuji, je to na dlouhé a nezáživné čtení.

• České energetické centrum – server Poraď.cz
• ČEC (České energetické centrum) – server Rodina.cz
• Komentáře k firmě: České Energetické Centrum: Alternativní dodavatel elektrické energie a plynu – server abcfiles.cz
• České Energetické Centrum a.s.? – server Poradte.cz
• s trochou námahy i v diskuzi pod článkem Noví obchodníci způsobili revoluci v energetice – Hospodářské noviny
• a prostě Google.

Odstoupení od smlouvy

Pokud s Vámi obchodní zástupce sepsal smlouvu u Vás doma, máte podle § 57 občanského zákoníku právo od smlouvy odstoupit do 7 dní. V určitých případech, jako je tento, lhůta na odstoupení od smlouvy činí 30 dní, což je uvedeno i v podmínkách, které máte přiloženy.

Pokud chcete odstoupit od smlouvy v uvedené lhůtě, můžete využít tohoto formuláře:

• Odstoupení od Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny

Odstoupení zašlete doporučeně s dodejkou, abyste měli v ruce doklad o jeho převzetí.

Další nezbytné kroky

Nespoléhejte, že podáním odstoupení to končí – České energetické centrum mohlo zareagovat rychleji a podat Vaším jménem výpovědi u současných dodavatelů. Proto je třeba kontaktovat i je:

• Odvolání výpovědi zákazníkem – pro dodavatele PRE
• Odvolání výpovědi zákazníkem – pro dodavatele Pražská plynárenská

Správnost a úplnost formulářů byla konzultována s jednotlivými dodavateli, popřípadě jsem vycházel ze vzorů, které dodavatelé mají na webových stránkách.

Jakékoliv zkušenosti k tomuto tématu uvítám v komentářích.

Dodatek

Pokud máte problém s otevřením příloh, můžete zkusit ještě verze pro starý Word:

• Odstoupení od Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny
• Odvolání výpovědi zákazníkem – pro dodavatele PRE
• Odvolání výpovědi zákazníkem – pro dodavatele Pražská plynárenská

a nebo PDF (které se ale nedá upravit):

• Odstoupení od Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny
• Odvolání výpovědi zákazníkem – pro dodavatele PRE
• Odvolání výpovědi zákazníkem – pro dodavatele Pražská plynárenská

Upozornění: Vaše časté dotazy jsem pro přehlednost rozepsal do dalšího samostatného článku: České energetické centrum – časté otázky. Článek obsahuje důležitá doplnění a informace, které byste měli vědět, než začnete formuláře vyplňovat.

V první řadě vás žádám, nic nemažte! Setkávám se s tím, že je počítač před moji návštěvou velmi důsledně vyčištěn různými Ultra-Cool-Clean čistícími programy. Abych však dokázal úspěšně rozpoznat problém, potřebuji sledovat stopy, které jsou pro moji práci velmi cenné.

„Když mi žena řekla, že Vám volala, tak jsem vám to tu připravil, abyste měl všechno snadnější.“

Je to podobné, jako přijít k doktorovi s tím, že máte chřipku, ale ráno jste si vzali pár prášků, které brával dědeček, když ještě žil, „tak mě tu máte, pane doktore, jsem připravený“.

Pokud čekáte návštěvu odborníka, nesnažte se udělat dojem, ale raději připravte to, co je opravdu důležité, zejména:

• podklady od počítače, jako dodací listy, popis počítače, datum prodeje – abych mohl snadno odhadnout, co počítač obsahuje a zda není ještě v záruce,
• doklady a seznam koupených programů – abych věděl, co je třeba „chránit“ a co vše může chování počítače ovlivňovat,
• seznam lidí, kteří s počítačem pracují, mají v něm účet, nebo data
• všechny diskety a CD a další programy, které jste k počítači dostali, zejména ovladače, instalační programy atd. – aby bylo možné co nejrychleji provést přeinstalování problémových částí počítače,
• seznam všech problémů, které vás trápí – abychom nemuseli na místě tápat,
• seznam všech věcí, které byste rádi zavedli, případně co nejpřesnější popis programů, které myslíte, že by pro vás mohly být užitečné,
• přesný, ale opravdu přesný popis chybových hlášení, kterými počítač neustále obtěžuje – věřte mi, že opravdu nestačí „pořád to ukazovalo chybu, že chybí nějaký… to, no… no něco, no, vy už určitě budete vědět“. Jediné, co mnohdy mám k dispoziti je právě ta chybová hláška a bez ní nemůžu zjistit, kde je problém. Třeba to vyfoťte, jestli se vám nechce opisovat.
• Projděte si data v počítači a poznamenejte si, které data jsou pro vás důležitá – v některých případech je třeba položit oběti a smazat nepotřebná data a naopak se nic nesmí stát důležitým dokumentům.

Proto bych rád sepsal několik kroků, které je dobré dodržet v podobných případech.

Dodám jen, že článek popisuje situaci, kdy došlo v okradení během spánku, nepozornosti, nebo například během krátkého opuštění svých zavazadel a když přistihnete cizí osobu při podezřelém chování. Toto není návod na postupování při násilném nebo loupežném přepadení!

Prevence

Neusínat ve vlaku. Je to základní bod, který vám řekne každý. Důvody, proč jej nedodržuji, popisuji v předchozím článku. Osobně ve vlaku rád spím a proto se odkradení snažím předcházet prostřednictvím dalších opatření.

Cennosti mějte u sebe tak, abyste cítili jakoukoliv manipulaci s nimi. Nedejte na to, že jste tašku na doklady pověsili na háček nad vaší hlavou, kde na něj dobře vidíte – když usnete, nevidíte nic a vlakoví zlodějíčci jsou velmi tiší, rychlí a zkušení. Hodit si tašku přes rameno také není dobré, protože se dá velmi tiše odstřihnout. Vše cenné schovejte pod bundu, mobily mějte v kapse, kterou lze zavřít zipem, nebo v těsné džínové kapse, ze které lze vytáhnout pouze silou.

Batohy důkladně zavřete a prostrčte ruku přes několik poutek. Pokud mají na zipu dva běžce, stáhněte je na jeden konec k úzkému švu, kde zip není tak vyběhaný a je mnohem těžší jej tiše roztáhnout. Další cennosti zabalte do bundy nebo trika, který si dáte jako polštář pod hlavu.

Pokud ležíte, neležte na boku, ale na zádech. Je to sice někdy méně pohodlné, ale alespoň v mém případě platí, že jsem mnohem ostražitější. V případě přepadení navíc dá víc práce vás znehybnit.

Pamatujte si dobře, jakým vlakem jedete. V případě volání policie jde o minuty a je důležité přesně popsat kde jste. Když se v šoku probudíte v noci ve vlaku, pravděpodobně nebudete tušit, kolik je hodin a kterým městem právě projíždíte. Není třeba znát číslo vlaku, stačí vědět, v kolik hodin odkud měl dle jízdního řádu odjíždět a kterým směrem – z toho lze velmi rychle zjistit kde právě jste a který vlak to je.

Všímejte si, zda stejným vlakem jede policejní doprovod. Převážně nočními vlaky jezdí většinou několik policistů. Je dobré tuto informaci v případě volání policie sdělit operátorce.

Přistižen při činu

Pokud už někoho nachytáte, jak Vám krade věci, nebo se o to alespoň pokouší, neváhejte a jednejte:

Rozsviťte a prohlédněte si ho. Je třeba, abyste ho poznali a po několika minutách a to co nejpřesněji. Vhodné je podchytit detaily, jako výška, barva pleti, přízvuk, vlasy, barvu a typ oblečení a nejlépe najít nějaká jedinečná znamení, jako nějakou vadu na pleti ap.

Nevyplašte ho. Použijte slova jako „odejděte“. Rozhodně nevyhrožujte zavoláním policie, to si nechte pro moment překvapení.

Sledujte jeho další kroky. Jakmile ho vyrušíte, bude kvapem odcházet a měli byste vědět kterým směrem. Myslete na to, že jakmile vlak zastaví, nebo zpomalí, zloděj vyskakuje a zkušeně mizí.

Neváhejte. Nepřemýšlejte hloupě, zda kradl, nebo omylem vlezl do špatného kupé. Zlodějíčkové bývají zkušení, ale hloupí. Budou se tvářit naivně, ukřivděně, dělat ze sebe pitomce – nedejte na to. Jakmile vlak zastaví, je pozdě.

Zkontrolujte si věci. Spočítejte si cennosti. Zaměřte se na telefony, přehrávače, doklady ap. Zkušení zlodějíčci však jsou po penězích, neboť na rozdíl od mobilů a jiných cenností, peníze lze těžko přesně identifikovat a prokázat tak jejich odcizení.

Co nejdříve to oznamte. Vždy průvodčímu, odůvodněné podezření ihned telefonicky policii na linku 158. Opět neváhejte. Policie potřebuje několik minut, aby se připravila na nádraží dříve, než tam vlak přijede.

Pokud jste jej nepřistihli, ale máte pouze vážné podezření, je třeba to jako podezření ohlásit. Nehlašte krádež, pokud jste opravdu nebyli okradeni – pouze byste způsobili problémy sami sobě. Ohlášením (důvodného) podezření nemůžete nic ztratit.

Je třeba zavolat policii rovnou z vlaku. Když místo toho dojdete na policejní stanici v nádražní budově, uběhne mnoho zbytečného času.

Bonus

Pokud zloděj utíká s vaším/cizím majetkem, pronásledujte ho, a křičte: „Zloděj, chyťte ho!“. Lidé mu sice budou uhýbat z cesty, ale vždycky se nakonec najde někdo, kdo ho pohotově srazí k zemi, pokud se na to vy sami necítíte.

Závěrem

Jednejte rychle ale s rozmyslem. Přestože jste v právu, stále je třeba vnímat, že česká legislativa má sobě pojmy jako nepřiměřená obrana a křivé obvinění.

Pokud se zachováte podle doporučení v tomto článku, jednáte tak pouze na svoji zodpovědnost a berete na vědomí, že nejsem v oblasti práva nijak vyškolen a že se zříkám jakékoliv zodpovědnosti za přímé či nepřímé důsledky, škody a jiné újmy, které by Vám, nebo jinému mohly vzniknout. Zde uvedené názory jsou pouze mé osobní názory a postoje a nikde není psáno, že musí být v souladu se zdravou morálkou, etikou, zákony ČR a nebo policejními postupy. Tento článek vnímejte jako sbírku tipů, které Vám mohou posloužit jako námět k zamyšlení a k utvoření vašeho vlastního postoje.

V tomto článku bych se rád zamyslel nad realizací hostingu pro takovéto subdomény na webovém serveru. Zejména jejich správu a rozložení v souborové struktuře z pohledu správce webu.

U drtivé většiny hostingů se provádí nahrávání stránek na server hostingu pomocí FTP nebo jiné podobné technologie (SCP, SVN-put, atd.). Po přihlášení server klientovi zpřístupní adresář serveru, ze kterého webový server bude načítat stránky. Zde však již mezi poskytovateli hostingu vzniká základní rozdíly:

• Některé hostingy zobrazují obsah na webu obsah rootu FTP. Dělají to najčastěji amatérské servery typu one-man-show s minimálními zkušenostmi. Ze zkušenosti takový hosting považuji za méně kvalitní a podpory bývá nepřístupná individuálním požadavkům. Takový server často používá nestandardní nastavení.
• Někde se stránky musí nahrát do adresáře public_html. Toto se vyskytuje zřídka, především u velkých podniků, které hostingové služby mají jako okrajovou činnost a menší společnosti většinou s mizernou podporou. Toto je defaultní nastavení distribuce serveru a vykazuje tak snahu zprovoznit hosting co nejrychleji a s minimálními náklady -  servery jsou nedotažené, ovládání těžkopádné. Takový hosting s velikou pravděpodobností nebude schopen a ochoten naslouchat Vašim individuálním požadavkům, protože je nastaven na velmi prostý automatický systém, který neumožňuje velké zásahy.
• Jinde se po přihlášení do FTP zobrazí několik různých adresářů, z nichž právě jeden je určen obsah webu. Taková konfigurace je většinou propracovaná a umožňuje široké možnosti nastavení serveru na míru. Tuto konfiguraci používají vyspělé hostingové společnosti.
  Adresáře přístupné přes FTP mívají pak různé významy. Jeden z nich představuje adresář s daty webové aplikace, druhý umožňuje nahrávat soukromé soubory, které nebudou z webové aplikace přímo přístupné (zabezpečení) a další mohou obsahovat například logy, nebo jiné konfigurační nástroje.

Subdomény

Výrazně složitější situace je v případě řízení subdomén. I zde se přístup hostingů rozděluje na několik základních typů:

• Snad nejhorší řešení, které jsem kdy viděl, má webhosting na Forpsi. Na serveru poddomény nejsou vůbec řešeny, pouze při přístupu na libovolnou poddoménu je volán určitý PHP skript, který sám musí rozlišit, o jakou poddoménu jde a volat tak nějaký podskript. Otřesné.
  

  PHP script pro zpracování domény. Zdroj: kb.forpsi.com

• Nastavení domény administrátorem na žádost. Je to sice krkolomné, ale na nízkorozpočtových a nebo velmi individuálních serverech je to velmi časté řešení. Pokud je správce vstřícný a rozumný, v praktickém provozu může být tato varianta zcela uspokojivá.
• Dalším nevhodným způsobem vytváření sudomén je, když jakýkoliv podadresář v adresáři s obsahem webu se automaticky stává subdoménou. Na takových serverech není možné provozovat jakoukoliv aplikaci, která pracuje s citlivějšími daty – pokud nejsou jen v databázi. Jde o to, že takový hosting jen brání vytvoření přehledné souborové a adresářové struktury. Jednak proto, že adresáře poddomén překáží a za druhé, že obsah umístěný v adresáři je přístupný i přes subdoménu. Navíc jsou pak velmi obtížně použitelné nástroje, jako je SVN a pod.
  Toto řešení je překvapivě často používané na serverech, což nechápu, protože je považuju v praxi za nepoužitelné.
• Poněkud lepší řešení je ukládání do adresáře „subdomains“, který je ovšem opět umístěn v adresáři s obsahem webu. Většina nevýhod uvedených v předchozím bodu odpadá. Přesto pro profesionální nasazení není ani takovýto systém rozhodně vhodný.
• Jediný opravdu praktický a plnohodnotně využitelný způsob souborovým řízení poddomén je jejich umístění na stejnou úroveň.
  

  Strukura FTP

  Na obrázku je jedna z nejlepších struktur adresářů na běžném hostingu. Soubory pro hlavní doménu jsou v adresáři /web/www/ a další poddomény jsou v adresářích na stejné úrovni, tedy /web/subdomena/, ap. I když to může znít komplikovaně, ve skutečnosti je to velmi příjemné řešení.
  Toto řešení používají opravdoví profesinálové, na českém poli zejména: Tojeono.cz, Ebola.cz, Ceskyhosting.cz a dokonce i Pipni.cz.

Vyzývám tímto všechny hostingové společnosti, aby si tato slova szaly k srdci a trochu se zamysleli dříve, než vpustí klienty na své servery.

Velkou chybou je tyto atributy považovat za podobné, nebo dokonce zaměnitelné. A přesto se tomu tak děje, neboť pro začátečníky je jejich použití (tj. tagování elementů pro stylování v CSS) velmi podobné (#id nebo .class).

Ve skutečnosti mají téměř protichůdné chování.

ID dává prvku název. Název, který musí být v daném prostoru jedinečný. Podle tohoto názvu musí být prvek jednoznačně určitelný.

CLASS určuje vlastnosti prvku.

Převedeno na příkladu na lidech, ID je „Jakub Bouček, nar.: 11. 11. 1982“, kdežto CLASS by mohl být: „běloch, černovlasý, vysoký, hubený, programátor“. Zatímco podle ID byste ani na celé zemi nenašli jiného odpovídajícího člověka než mě, tak vychrtlých černovlasých programátorů, věřím, je mnoho.

Podobný systém by se měl dodržovat i při kódování v HTML.

Nečastějším důvodem pro použití ID je potřeba dvojího označení jednoho elemntu. Tedy pokud máte například řadu prvků, které mají určitý CLASS a dodatečně zjistíte, že pro stylovní potřebujete v kódu označit první prvek v této řadě. Zde to přímo láká použít ID.

<div class="trida" id="prvni">...</div>
<div class="trida">...</div>
<div class="trida">...</div>
<div class="trida">...</div>
<div class="trida">...</div>
<div class="trida">...</div>

Ve stylech pak napíšete jen:

div.trida#prvni {...}

Jenže tím si sobě pravděpodobně řežete větev pod vlasním zadkem. Je velká pravděpodobnost, že co nevidět bude třeba mít na stránce podobné řady prvků dvě a nastane problém s tím, že id=“prvni“ nesmí být na stránce použito více než jednou. Pak totiž nezbývá, než vytvářet zvěrstva jako „prvni2″, nebo pravidlo jedinečnosti ignorovat a mít tak nevalidní kód.

Lepším řešeím je proto využít toho, že jeden prvek může mít více class a proto lze zapsat:

<div class="trida prvni">...</div>

div.trida.prvni {...}

Závěrem

Obecně tedy platí, že ID je vhodné použít pouze tehy, pokud je jím jednoznačně označen nějaký přesně určený kus stránky, který pro danou stránku zcela jedinečný.

Proto je například dobré mít pomocí ID stránku rozdělenou na pevně stanovené bloky, což jest: hlavička stránky, hlavní menu, logo stránky, pomocné menu, drobečková navigace, místní nabídka (boční panel), obsah stránky a patička stránky.U těchto bloků se vám nestane, že by se některý mohl někdy v budoucnu opakovat vícekrát na stránce.
A pokud by přecijen nějaká taková situace nastala, že by se kupříkladu na stránce objevily dvě hlavičky, nebude to určitě jen tak a navíc tyto hlavičky budou mít vůči sobě určitě nějaký vztah (nadřazený/podazený), který lze použít pro jejich jednoznačnou identifikaci v názvu ID (např.: sub_header).

A velmi stručně řečeno: nepoužívejte v kódu ID, pokud k tomu opravdu nebudete schopni dokonale obhájit, proč to děláte.

Problematika ID a CLASS jde ještě více do hloubky, ale to už je zcela nad rámec tohoto článku.

Příklad velmi špatného použití ID. Zdroj: pratele.okamzite.eu