Pokud ale vyvíjíte webové aplikace, může se dříve nebo později dostavit požadavek vložit čárový kód i do stránky určené k tisku (například faktura). Samotné vygenerování kódu není takový problém, existují k tomuto účelu desítky různých on-line generátorů i off-line generátorů. Tyto generátory pomocí parametrů v URL vygenerují obrázek, který se klasicky pomocí <img> vloží do stránky.

Samotný problém ale bývá s vložením kódu do stránky tak, aby se zobrazil i na počítači bez internetu (např. při uložení dokumentu na flešku) a aby při tisku nedocházelo k rozostření hran, které jsou způsobeny rozdílem DPI mezi obrazovkou a tiskárnou.

Kvalita tisku

Problém s kvalitou tisku obrázků řešil nedávno na svém blogu i Fakturoid. Řešení je vcelku jednoduché, stačí obrázek vygenerovat třeba ve dvojnásobných rozměrech a ten na stránce stlačit na původní rozměry pomocí <img width="..." height="..." >.

Prohlížeč potom na obrazovce zobrazí kód takřka stejně jako předtím, ale při tisku, který má mnohem drobnější rozlišení, se takový obrázek vykreslí se všemi detaily, tedy včetně ostrých hran čar.

Příklad můžete vidět na tomto čárovém kódu:

Tento čárový kód je zobrazen na obrazovce v poměru 1:1, ale při tisku je jeho kvalita špatná, pro mnoho čteček nepoužitelná.

Stejný kód generovaný ve větším rozlišení:

Tento čárový kód je zobrazen na obrazovce v poměru 1:4. Při tisku je ale zobrazen prvotřídně.

Pozn.: Některé prohlížeče při tisku nevyhlazují obrázky a proto se mohou oba výše uvedené čárové kódy vytisknout zcela stejně.

Aby kód dobře vypadal dobře na obrazovce, je vhodné striktně dodržovat poměr 1:2 nebo 1:4, protože jinak se bude obrázek přepočítávat přes pixely a bude vypadat ošklivě a rozmazaně (na tisk to má ale minimální vliv).

Nehezký efekt při úpravě velikosti obrázku v jiném poměru než 1:2 či 1:4

Pokud už budete takto násilně upravovat velikost čárového kódu, můžete rovnou generovat obrázek o výšce 1px a velikost pak podle potřeby upravit ve stránce obdobným způsoben. U obrázků čárového kódu bez dalších prvků (např. popisku) lze libovolně měnit poměr obrázku, aniž by to mělo na kvalitu jeho zobrazení vliv.

Tisk bez internetu

Klasické vložení pomocí tagu <img src="http://domena.tld/obrazek.png"> má několik nedostatků:

1. Bez připojení k internetu se nic nezobrazí,
2. Není součástí dokumentu (což například u faktury představuje problém),
3. Obrázek se generuje při každém zobrazení faktury znovu,
4. Rozměry obrázku nejsou předem známé, protože ty se definují až při samotném generování podle množství dat.

Všechny uvedené problémy může vyřešit datové URL, tedy obrázek zakódovaný přímo ve zdrojovém kódu stránky. Jeho vytvoření lze v PHP zajistit pomocí funkce base64_encode() a výsledek vypadá následovně:

<img src="
AAAACXBIWXMAAAsSAAALEgHS3X78AAAAlUlEQVRIie2XUQrAIAxD1/sf2v0K25MUW61gPiWm0UZR
a609O2Bmv+O9n55DPhWO4oHqEpRaUWtcqansw4xP0vGua0ZzxgMhKkuKTlROlLnZfPJWLZMVzqai
SRyvJvEr9MLLOZ1/MznmZ+eEcHvx5d931FhHqUWokEnFW7VeEFbe1Rl1T3kHZnv2/hMVTWUu6UTt
QzZeWZgLDmfubaMAAAAASUVORK5CYII=" />

Čárový kód vykreslený pomocí datového URL

Je třeba ale zvážit, jaké bude primární použití takové faktury. Určitá omezení proto mohou dosáhnout na uživatele, kteří budou mít na svých počítačích starší Internet Explorer. Ten si s datovými URL moc nerozumí. Je proto vhodné toto nasazovat pouze v prostředí, kde lze ovlivnit volbu prohlížeče, například pro účely firemního intranetu. Mimo toto kontrolované prostředí lze datová URL využívat za předpokladu, že čárové kódy na dokumentu jsou pouhým doplňkem a netvoří nezbytnou součást takového dokladu.

Po několika měsících používání jsem shromáždil několik problémů, které se s kartou úzce pojí. Pokud o kartě uvažujete, určitě si článek přečtěte.

Lidský faktor – pokladní

Pro mě osobně bylo největší motivací zdvojené získání Clubcard bodů. Pro to je ale potřeba, aby se při nákupu načetl čárový kód na kartě a zároveň byl nákup touto kartou zaplacen.

Pokladním to ale nikdo neřekl. Většina z nich ani netuší, že něco takového existuje. Naprosto všechny pokladní (a to opravdu všechny) kartu chápou jako platební, ale nenačtou vám čárový kód Clubcard (přicházíte tím o body). Musel jsem se naučit důrazně na to upozorňovat a důsledně na tom trvat.

Jeden podkladní se se mnou začal dokonce dohadovat o tom, že touhle kartou nejde platit a odmítal ji použít a teprve až přivolaný manažer situaci napravil.

Možná si myslíte, že hádat se kvůli věrnostním bodům je malichernost. Ale kruci, když mě to téhle nabídky lákali, slibovali, že body budou, tak je kurva chci! Pro Tesco i pro Home Credit je to hodně výnosný, já jsem musel pro získání karty vynaložit značné úsilí, tak ať si Tesco kouká svoje zaměstnance náležitě proškolit.

Dejte si na to pozor. Naštěstí dodatečně lze zavolat na linku 800 222 555 a tam se dodatečného připočtení bodů domáhat.

Snečí faktor – pošta

Vyúčtování probíhá vždy na konci měsíce a tehdy poštou rozesílají Výpis z účtu, na kterém jsou platební podklady. Je rozumné vždy uhradit celou vyčerpanou částku, abyste plně využili bezúročné období.

Moje zkušenost je, že vyúčtování dorazí na hranici splatnosti a je proto obtížné včas zadat platbu. Home Credit sice tvrdí, že vyúčtování posílají nejpozději 10. den v měsíci, ale běžně do mé schránky padne 18. dne v měsíci a to je pouhé dva dny od splatnosti, jednou dokonce dorazil až 27. den. Výpisy jsou podávané hromadně a proto neobsahují razítko pošty, nelze tak jejich tvrzení ověřit.

V souvislosti s tímto problémem jsem se byl s jednou splátkou v prodlení :-(

Není ani možné vyžádat jiný způsob doručování výpisu, například SMS, nebo e-mailem. Přesto se nabízí alternativy, ale vyžadují aktivní přístup klienta. První možností je zavolat na 840 155 155, kde vám operátor údaje z aktuálního vyúčtování vyhledá. Druhou možností je aplikace Můj úvěr, kde lze zjistit stav úvěrového účtu – je však potřeba nejdříve si nechat poslat přihlašovací údaje poštou, na které jsem čekal skoro měsíc.

Zavádějící vyúčtování

V přehledu vyúčtování není celková vyčerpaná částka dostatečně zvýrazněna a naopak je výrazná Minimální splátka a Částka k čerpání (tj. kolik je možno ještě utratit). Je to pochopitelně mírná snaha, aby klient zaplatil co nejméně a tím se vystavil úrokům.

Závěrem

Může to vypadat, že kreditní karta od Home Credit je špatný produkt. To ale nemohu potvrdit. Naopak musím vyzdvihnou několik kladů:

• Smluvní podmínky jsou poměrně jasné a vyrovnané.
• Úroková sazba je vysoká, ale nikoliv likvidační.
• Trochu horší je to se sankčními poplatky, ale s ohledem na minimální splátku 400 Kč není problém se pokutám vyhnout.
• Operátoři na telefonní lince jsou ochotní a mají opravdovou snahu vyhovět.

A teď je to na vás.

Obchodní řetězec Tesco má svůj věrnostní program pro zákazníky nazvaný Clubcard, kdy nákupy sbíráte body, za které jsou pak určité výhody. Postup je klasický – plastová kartička s kódem, který při nákupu předkládáte pokladní.

Před několika měsíci mne v Tescu oslovila slečna s nabídkou kreditní karty Clubcard, tedy rozšíření standardní klubové karty o platební možnosti. Je to přesně ten případ, kdy vám v hlavě začne znít poplach: „bacha, nepodepisovat, tohle bude průser!“. Přirozená podezřívavost mě donutila si vyhledat na webu smluvní podmínky služby a hledal jsem, kde je zrada.

Nejsem právník, ale kromě rozhodčí doložky (která je už tak dobrý důvod takovou smlouvu neuzavřít) byly podmínky poměrně jasné a přijatelné. Kupodivu.

Rád rýpu do podezřelých věcí v naději, že se trochu odkopou a ukážou co shnilého se v nich skrývá. Poslal jsem tedy poptávkový dotaz do Tesca, aby mi zavolali. Ve stanovený čas mi opravdu zavolal mladý pán a ochotně mi odpovídal na moje otázky, až jsem souhlasil, že to zkusím. Následovalo něco, co jsem ještě nezažil – pán potřeboval můj souhlas se zpracováním osobních údajů a do telefonu mi přečetl zdlouhavý příběh o tom, jak budou s mými údaji zacházet komu všemu je smí poskytnout (Solus) a následně si vyžádal moji zřetelnou odpověď, že jsem podmínkám porozuměl a že s nimi souhlasím. Rozhovor byl samozřejmě nahráván a bude sloužit jako důkaz o podání mého souhlasu. V dalších asi 20 minutách jsem odpovídal na otázky ohledně mé finanční situace a ověření rodného čísla v Solusu.

To bych nebyl já, abych věci nekomplikoval. Když jsem měl nadiktovat číslo a datum vydání OP, tak jsem se zarazil. Jsem OSVČ a podílník s.r.o., takže moje jméno, adresa, datum narození, rodné číslo a finanční situace jsou údaje v podstatě veřejné (aneb jakýkoliv informovaný trouba je získá), ale tohle už na mě bylo moc.  Je rozdíl takové údaje vyplnit do úředního formuláře a nebo je diktovat do telefonu.

Nechtělo se mi jen tak zahodit půlhodinový rozhovor a také mě zajímalo, co bude dál. Potřeboval jsem si srovnat v hlavě, jestli mi to za to stojí a zvážit rizika. Požádal jsem tedy, aby by mi zavolal za půl hodiny – v tom byl ale značný háček, protože součástí hovoru byl můj informovaný souhlas se zprac. OÚ a jeho přerušením by se tohle jednoznačné provázání rozpadlo. Nakonec to ale šlo, během půl hodiny jsem si dohledal různé informace a pročetl jsem si, jak je to s riziky uzavřením smluv na dálku; pán na druhém konci telefonu mezitím asi našel návod, jak navázat přerušený rozhovor, zavolal mi a po delší protokolární vsuvce jsme proceduru dokončili.

Následovalo osobní předání smlouvy, kterou mi kurýr přivezl až domů. Smlouva je dlouhá, vcelku přehledná. Překvapilo mě, že je poměrně férová – 14denní možnost odstoupení (§57 o.z. se na toto nevztahuje), žádné sankce za ukončení smlouvy, dokonce lze smlouvu vypovědět kdykoliv do doby, než bude karta poprvé použita k placení. Zjednodušeně řečeno.

Po dvou týdnech mi karta dorazila. Přes telefon jsem jí aktivoval a nyní jsem jejím uživatelem.

Fakta o kreditní kartě Clubcard

Kartu samozřejmě nevydává Tesco, ale známá společnost Home Credit, a. s.. Karta není vázaná na použití v Tescu, lze ji použít v kterémkoliv obchodu.

Jedná se vlastně o úvěr, který je ale při okamžitém splácení celé dlužné částky bezúročný. První rok je zdarma úplně a může být v dalším, pokud jste v předchozím roce přes kartu otočili alespoň 30.000 Kč. Žádné přímé poplatky zde nejsou. Tedy pokud vždy vše splatíte.

Proč si ji pořídit

Pokud sbíráte Clubcard body, tak při zaplacení touto kartou se body zdvojnásobují. A jak už jsem řekl, pokud splácíte, tak první rok nic neplatíte.

Proč si je nepořídit

Nepořizujte si ji, pokud máte sklony nekontrolovaně utrácet – nebudete stíhat splácet! Úroky jsou velké a pokuty mastné.

Na co si dát pozor

To se dozvíte v dalším díle Tesco, Clubcard a Home Credit – na co si dát pozor.

Notebook nebo stolní počítač?

Všichni chtějí notebook. No jasně, je malý, přenosný – tak proč kupovat něco jiného? Povím vám to.

Delší práce na notebooku je velmi nepohodlná. Klávesnice je vysoko (na těle notebooku), bývá poměrně malá, málo ergonomická. Obrazovka je nevhodně umístěná, při delší práci můžete pociťovat bolesti zad a krčních svalů. Některé typy se tyto nedostatky snaží trochu potlačovat, ale pevné spojení obrazovky s tělem notebooku mnoho možností na zlepšení nedává. Stolní počítač má klávesnici i monitor zvlášť a můžete si je rozložit po stole dle potřeb.

Pokud notebook nepotřebujete do školy nebo do práce, opravdu potřebujete přenosný počítač? Ze zkušenosti potvrzuju, že hodně notebooků zůstává na jednom místě a nikdo je nikam nenosí. Brzy přejde i zdánlivě lákavá představa, jak budete serfovat různě po bytě (ve vaně, na záchodě, v posteli). Notebook na čtení do postele je velká a těžká věc, brzo vás to přestane bavit.

Notebook je dražší. Na první pohled to tak nevypadá, ale reálné náklady zejména již při koupi jsou vyšší. Notebook představuje nedělitelný celek a později víceméně nebude možné jeho vlastnosti přizpůsobit nově vzniklým potřebám a je proto nezbytné ještě před koupí důkladně zvážit, na co jej chcete využívat.

Stolní počítače jsou jako skládačky. Drtivou většinou jejich komponent lze vyměnit za novější a výkonnější kdykoliv později a tím i staršímu stroji dát novou mízu. Je tak možné po několika letech několikanásobně zvýšit jeho výkon (pokud na tuto alternativu bylo při nákupu náležitě pomýšleno). Z tohoto důvodu můžete při nákupu sestavit stolní počítač z levnějších komponent. V průměrné rodině životnost bývá mezi 6 a 10 lety.

Možnosti oprav jsou u notebooků značně horší. Náhradní díly bývají drahé, některé jsou specializované pro daný typ, jejich výměna je komplikovaná a bez zásahu drahého servisního technika se neobejdete. Rovněž výměna poškozených částí (obrazovka, ulomený nebo prasklý kryt, opotřebení často namáhaných míst) je často nedostupná a po nějaké době je z pěkného notebooku nepěkný kus osahaného a potlučeného plastu.

U stolního počítače poškozený či opotřebený díl lze snadno vyměnit a to včetně výměny plechové bedny, ve které je poskládán.

Dnes je vhodné pořídit si počítače dva. Silný a kvalitní stolní počítač a k němu malý levný netbook, případně tablet.

Přesto níže v článku se budu povětšinou opírat o notebooky a většina bodů platí i pro stolní počítače.

Na co se zaměřit?

Jak už jsem uvedl, v první řadě si musíte ujasnit, na co počítač budete potřebovat. Na internet, na filmy, na práci, do školy, jako psací stroj, na hraní her? A dále budete chtít na počítači: sledovat televizi, vytvářet videa/hudbu, připojovat svůj telefon, připojovat speciální stroje (např. lekařské přístroje), dělat prezentace na projektoru, mít internet kdekoliv a kdykoliv?

Pokud jde o notebook, běžte do obchodu, kde jsou vystavené (doporučuji navštívit Alzu v Holešovicích), nebo si nějaký půjčte od kamaráda a zkuste na nich chvíli psát a pohrávat si s nimi. Nekoukejte na cenu, ale zjišťujte, co vám vyhovuje a co vám vadí. Podle toho pak vyberete lépe takový, který vám bude vyhovovat.

Jaká značka je nejlepší

U notebooků v ceně do 20.000 Kč prakticky žádná. Dnes jsou vyráběny a posílány na trh velmi rychle, takže trpí nedostatky a problémy – výrobcům se vyplatí řešit více reklamací, aby mohli poslat na trh novinku dříve, než konkurence.

Přesto ale značky Dell, HP, Sony a Lenovo patří mezi špičky a dále Acer je takový lepší průměr. Ostatním značkám bych se vyhýbal.

Jaký zvolit procesor, paměť, atd.?

To je těžká otázka, protože nabídka se mění každý den. Tuto volbu ale nechte až na konec a nejdříve se věnujte výběru podle zbytku článku.

Na co si dát pozor

Klávesnice

Největší zvěrstvo výrobci páchají na klávesnici. Někomu může chybět pravá numerická klávesnice. Pokud používáte klávesy Home a End, podívejte se, zda nechybí. Také klávesy Delete, Enter a PageUp a PageDown někdy nepochopitelně mění svá místa. Zkontrolujte i mezerník, aby nebyl nápadně krátký – budete se trefovat vedle, je to otravné.

Jaká klávesa je úplně vlevo dole? Pokud tam není Ctrl, pak zkuste najít jiný notebook. Je to asi nejotravnější záměna kláves, kterou kdy kdo udělal.

Některé klávesnice mají nepříjemný stisk, to si musíte zkusit sami, co vám vyhovuje. Kvalitu klávesnice asi nejlépe poznáte, když stisknete mezerník úplně na kraji – neměl by se nahnout, ani zadrhávat.

Kurzorové šipky by měly být samostatně, nebo alespoň kousek vysunuté (viz foto). Jde o to, abyste je dokázali najít po hmatu. Ty totiž nejčastěji hledáte jen hmatem, zatímco sledujete text, ve kterém se potřebujete pohybovat.

Různé speciální klávesy, které na klávesnicích bývají osazeny (tlačítka pro internet, email, kalkulačku, word, atd.), používá jen málo kdo – pokud je nepoužíváte již nyní, nečekejte, že by vám do života něco zázračného přinesly. Osobně používám pouze tlačítka pro nastavení hlasitosti. Neporovnávejte proto počítače podle toho, kolik tlačítek mají navíc.

Lesklá obrazovka

Lesklá obrazovka je hezká, ale vyžaduje pro práci dobré světelné podmínky, jinak v ní vidíte jen svůj obličej jak v zrcadle.

Touchpad

Pokud na notebooku místo myši používáte touchpad (dotykovou plošku pod klávesnicí) zkontrolujte, aby obsahovala tlačítka jako opravdová samostatná tlačítka. Různá beztlačítková „vylepšení“ bývají problémová a k vzteku.

Údržba

I když máte doma čisto, přesto se v počítači hromadí prach. Větráky jej nasávají z okolí a ten za zachytává na jemných žebrech chladičů a ucpávají je. Čistění by mělo proběhnout jednou za dva roky, nebo častěji, pokud je počítač používán v terénu. Prach je také trochu vodivý, takže jsou i případy, kdy způsobil poškození počítače zkratem. Požáry vznikají takto jen velmi vzácně, ale s tím jsem se nikdy nesetkal.

Rady závěrem

• Nakupujte ve specializovaném obchodě, nebo nákup nechte na odborníkovi. Naopak se vyhněte nákupům v supermarketech, které prodávají počítače jako okrajový sortiment.
• Slevy a superakce jsou vypisované na špatně prodejné kusy. Ve výsledku vás mohou vyjít mnohem dráž.
• Myslete na budoucnost. Například sledujte, aby počítač podporoval USB 3.0. Jasně, že žádné takové zařízení nemáte, ale co za dva roky?!
• Nechte si poradit. Případně najděte odborníka, který vám pomůže vybrat nejlepší kompromis mezi kvalitou, cenou a požadavky.

Napadá vás ještě něco? Zeptejte se v komentáři.

Upozornění: Článek byl přesunut na nový web www.odstoupení.cz.

Článek České energetické centrum – Jak odstoupit od smlouvy vydaný před dvěma měsíci se těší velké popularitě. Za tu dobu vyvstalo několik podstatných otázek, které se opakovaně objevují v komentářích a také mi je posíláte na e-mail. Velmi se omlouvám těm, kteří se odpovědi nedočkali, dotazů je opravdu hodně a není v mých silách každému jednotlivě odpovídat.

Abych ale trochu pomohl, níže uvádím seznam vašich častých dotazů:

Jaký je rozdíl mezi Výpovědí a Odstoupením?

Odstoupení od smlouvy je vaše právo a máte na něj 30 dní – toto právo je dáno zákonem a České energetické centrum si jej nemůže nijak podmiňovat a zpoplatňovat. Když správně a včas podáte Odstoupení, nemůže po vás energetické centrum požadovat žádnou platbu ani sankci.

Výpověď už je horší a v tomto případě i poměrně drahá. Výpověď je smluvní ukončení smlouvy a v VOP (všeobecných obchodních podmínkách) je stanovena výpovědní lhůta a výpočet smluvní sankce.

Mohu podat Odstoupení i po 30 dnech

Ne. České energetické centrum nemusí akceptovat Odstoupení doručené po 30. dni ode dne podpisu. Pozor na slovíčko „doručené“ – není rozhodující datum odeslání, ale datum, kdy bylo odstoupení doručeno do sídla Českého energetického centra. Počítejte tedy alespoň tři pracovní dny na doručení, raději ještě víc.

Po této lhůtě už můžete podat pouze Výpověď, která už ale může být postižena sankcí!

Musím Odstoupení poslat poštou?

Ve vlastním zájmu ano. Teoreticky je možné odstoupení provést třeba e-mailem, ale nebudete mít žádný právně uznatelný důkaz o odeslání a doručení Odstoupení.

Dopiš pošlete s Dodejkou. Opakuji: s Dodejkou – nikoliv pouze doporučeně. Právě dodejka se vám vrátí s podpisem pracovníka Českého energetického centra a datem doručení dopisu a to je váš jediný důkaz, že Odstoupení bylo doručeno včas.

Musím formuláře s Odstoupením a Odvoláním výpovědi upravovat?

Ano! Formulář je připraven pouze pro obyvatele Prahy. Spoléhám na Váš zdravý rozum, že si formuláře upravíte pro své potřeby.

Na co je potřeba dát pozor:

• Adresa a název Českého energetického centra se v různých krajích může lišit – opravte ji podle údajů na smlouvě.
• Údaj „V Praze dne“ si opravte podle města, kde Odstoupení sepisujete.

Odvolání výpovědi je připravenou pro pražské společnosti PRE a Pražská plynárenská – mimo Prahu ale působí E.ON a ČEZ. Pochopitelně je třeba odvolání zaslat těm společnostem, které Vám nyní dodávají elektrickou energii! Jejich adresu najdete na smlouvách, nebo na posledním vyúčtování.

Na co musím dát pozor?

• Aby údaje v odstoupení byly správně podle sepsané smlouvy. Špatně vyplněné odstoupení může být zamítnuto a než se o tom dozvíte, bude 30 dní pryč.
• Aby byl dopis zaslán včas a na správnou adresu – tedy na adresu společnosti uvedenou na smlouvě Českého energetického centra.

Kde najdu všechny podmínky a co všechno jsem se Smlouvou podepsal(a)?

Takzvané Všeobecné obchodní podmínky (dále jen VOP) by měly být v deskách, který vám před zástupce při podpisu smlouvy. Pokud nemůžete podmínky najít, můžete jejich znění stáhnout z webových stránek Českého energetického centra.

Jak vysoká bude sankce za výpověď?

Podle VOP je sankce za předčasnou výpověď stanovena jako „jako součin jedné dvanáctiny předpokládané roční spotřeby Zákazníka, počtu měsíců do skončení Smlouvy a částky 1000 Kč/MWh“. Nejsem z toho právě moudrý. Nevím, podle čeho je stanovena předpokládaná roční spotřeba. Ale zkusme příklad:

• roční spotřebu stanovíme například na 3MWh, tedy 1/12 = 0,25 MWh.
• do konce vaší 5leté smlouvy zbývají 4 roky a 10 měsíců =  58 měsíců,

Výsledný je vzorec je 0,25 × 58 × 1 000 = 14 500 Kč.Výsledek si ale nejsem jist, pokud toto čte někdo znalejší, prosím o připomínky.

Kde najdu číslo smlouvy?

Číslo smlouvy je předtištěné nahoře na smlouvě a je ve tvaru např.: LE123456.

Obchodní zástupce si odnesl moje podklady a nevrátil je

Pokud se Vám jej nepodaří kontaktovat, obraťte se na Policii.

Zástupce mi lhal, lze se bránit?

Pokud máte pocit, že Vás zástupce úmyslně uvedl do omylu, obraťte se na Policii a oznamte podvodné jednání zástupce.  Vemte s sebou smlouvu – z evidence Českého energetického centra jej Policie bude moci kontaktovat.

Pokud víte i o dalších lidech, které daný zástupce oklamal, pak podejte oznámení společně.

Mohu nějak pomoci dalším poškozeným?

Pokud problematice trochu rozumíte, můžete lidem ve svém okolí poradit, jak se mohou bránit, případně jim poslat tuto stránku.

Pokud obchodní zástupci škodili i ve vašem okolí, můžete varovat ostatní lidi pomocí informačního letáku. Můžete použít například tento:

• Leták – Varování před obchodními zástupci Českého energetického centra
• Leták – Varování před obchodními zástupci Českého energetického centra

Důrazně apeluji na Vaši slušnost: nevylepujte plakáty na místa, kde nemají být (zastávky, veřejné osvětlení), neobtěžujte jimi a poctivě vyplňte svoje jméno ve spodní části a také je po několika dnech ukliďte!

A dál?

Tento článek budu postupně doplňovat.

Jednou jsem přesto sedl do za volant pěkně na šrot. Bylo to před pár lety,  začínal jsem bydlet v Pardubicích – Svítkově. Toho večera přišla nečekaná návštěva původem z dalekých krajů (BTW: chtělo by to někdy zopakovat, jestli to čtete :) ), slovo dalo slovo a ani si nepamatuji, jak jsem se dostal do postele.

Druhý den ráno na mě budík přes hodinu pokřikoval, první myšlenka po probuzení byla „Kruci jdu pozdě!“. Rychle jsem se oblékl a vyrazil jsem autem do města. Stres ze zpoždění a pořádné okno mi úplně zakryly vzpomínku na předchozí večer.

Jel jsem opilý a nevěděl jsem to.

Byl bych přísahal, že auto má poruchu. Rozbité řízení, něco s brzdama a spojka zabírala nezvykle. Úzká ulička za benzínkou byla ještě užší a v ostré zatáčce jsem najel na obrubník. Sakra, vždyť tu jezdím každý den, co se to děje?!

Rovinka kolem Závodiště byla bez problému, ty však nastaly na křižovatkách nadjezdu u Parama. Ostře doleva, pak oblouček z kopce s jemným dobrzděním k semaforu a ostře doprava – ideální příklad, který se trochu nepovedl, protože první odbočku jsem o dva metry přejel, jemné dobrzdění provázelo skřípění gum a jen ta pravotočivá na konci vyšla dobře.

V tom mi to došlo. V dálce přede mnou zablikaly modré majáky a já se rozvzpomněl.

Mimochodem, všimli jste si taky, jak vás policejní auta dokážou občas přimět k tomu, abyste si zkontrolovali, jestli svítíte a nejedete moc rychle? Přitom stačí, když poklidně projede kolem.

Policejní hlídka několik metrů přede mnou naštěstí řešila nějakou dopravní nehodu, takže si mě nikdo nevšiml, ale znáte ten pocit, že na vás všichni civí… Na nejbližším parkovišti jsem auto zastavil a zbytek šel pěšky.

Je zajímavé, že chůze mi problém nedělala a ani další běžné činnosti nebyly ovlivněny. Vysvětluji si to tak, že při řízení jsou účinky alkoholu mnohem intenzivnější na citlivost a přesnost.

A proto si nedám ani malé pivo, díky.

Ten seriál miluju! Každý díl je samostatným příběhem, který s dalšími díly nijak nesouvisí, dokonce pochází od různých autorů.

Nejvýraznější znak tohoto seriálu je, že každý díl končí jinak.

Na happyend nespoléhejte!

Trapná klišé všech filmů – HappyEnd. Je jedno, v jakých sračkách je hlavní hrdina, po chvíli přijde něco, co je z něho dostane. To mě už nudí.

Krajní meze vás vyvedou z míry, pošlapou všechna očekávání a probudí fantazii.

Doporučuju. Nyní každý všední den odpoledne kolem půl šesté na Prima Cool.

Upozornění: Článek byl přesunut na nový web www.odstoupení.cz.

„Dobrý den, přišla jsem Vám zlevnit elektřinu a plyn.“, s takovou úvodní větou v současné době desítky obchodních zástupců Českého energetického Centra obcházejí pražské byty.

Vydávají se za zaměstnance PRE a PP, popřípadě svůj skutečný původ tak nějak mlčky nesdělí a zákazníka cíleně nechají v omylu, že zastupují úplně jinou společnost.

Chvíli si se zákazníkem povídají, různě jej rozptylují „jé, to je krásné tetování, Vy máte tetovací salón? Ne?! Ale to byste měla, vážně Vám to jde…“, vetřou se do jeho přízně „máte úžasně zařízený byt, kde jste to kupovala?“

A když má zákazník dostatečně rozbitou pozornost: „dobře, tak tady mi to podepište a to bude všechno. Tááák, děkuji, nashledanou…“

Zákazník si potom pročítá, co vlastně podepsal a nestačí se divit. Zlevněná elektřina? I kdepak, je to úplně nová smlouva s úplně jiným dodavatelem, ve kterém dokonce zákazník souhlasí s výpovědí u současných dodavatelů a nesmí tomu nijak bránit.

Závazek je samozřejmě vázaný na několik let, na je výběr 2, 3, nebo 5 let – zástupce samozřejmě zaškrtnul 5 let, nikoho se neptal. Předčasné ukončení je postihováno pokutou v řádu tisíců.

Levnější elektřina sice bude, ale o pár korun, ale další poplatky jsou neúměrně vysoké – aneb není sleva zadarmo, že? Například sankce 100 Kč za jakoukoliv upomínku, které si České energetické centrum účtuje, mi osobně přijde zbytečná. A náhodou hned první zálohová faktura se kdesi ztratí, takže hned první upomínka a 100 Kč je v kapse.

Toliko jsou zkušenosti několika desítek lidí, kteří se nechali zblbnout, upsali se pro České energetické centrum a doplatili na to. Nemáte-li zrovna co na práci, můžete se těmito referencemi dosyta probírat na internetu – ale předem varuji, je to na dlouhé a nezáživné čtení.

• České energetické centrum – server Poraď.cz
• ČEC (České energetické centrum) – server Rodina.cz
• Komentáře k firmě: České Energetické Centrum: Alternativní dodavatel elektrické energie a plynu – server abcfiles.cz
• České Energetické Centrum a.s.? – server Poradte.cz
• s trochou námahy i v diskuzi pod článkem Noví obchodníci způsobili revoluci v energetice – Hospodářské noviny
• a prostě Google.

Odstoupení od smlouvy

Pokud s Vámi obchodní zástupce sepsal smlouvu u Vás doma, máte podle § 57 občanského zákoníku právo od smlouvy odstoupit do 7 dní. V určitých případech, jako je tento, lhůta na odstoupení od smlouvy činí 30 dní, což je uvedeno i v podmínkách, které máte přiloženy.

Pokud chcete odstoupit od smlouvy v uvedené lhůtě, můžete využít tohoto formuláře:

• Odstoupení od Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny

Odstoupení zašlete doporučeně s dodejkou, abyste měli v ruce doklad o jeho převzetí.

Další nezbytné kroky

Nespoléhejte, že podáním odstoupení to končí – České energetické centrum mohlo zareagovat rychleji a podat Vaším jménem výpovědi u současných dodavatelů. Proto je třeba kontaktovat i je:

• Odvolání výpovědi zákazníkem – pro dodavatele PRE
• Odvolání výpovědi zákazníkem – pro dodavatele Pražská plynárenská

Správnost a úplnost formulářů byla konzultována s jednotlivými dodavateli, popřípadě jsem vycházel ze vzorů, které dodavatelé mají na webových stránkách.

Jakékoliv zkušenosti k tomuto tématu uvítám v komentářích.

Dodatek

Pokud máte problém s otevřením příloh, můžete zkusit ještě verze pro starý Word:

• Odstoupení od Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny
• Odvolání výpovědi zákazníkem – pro dodavatele PRE
• Odvolání výpovědi zákazníkem – pro dodavatele Pražská plynárenská

a nebo PDF (které se ale nedá upravit):

• Odstoupení od Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny
• Odvolání výpovědi zákazníkem – pro dodavatele PRE
• Odvolání výpovědi zákazníkem – pro dodavatele Pražská plynárenská

Upozornění: Vaše časté dotazy jsem pro přehlednost rozepsal do dalšího samostatného článku: České energetické centrum – časté otázky. Článek obsahuje důležitá doplnění a informace, které byste měli vědět, než začnete formuláře vyplňovat.

Jakmile se student programovacího jazyka dostane dostatečně daleko od prvního „Hello world“, přijde první nabídka na vybudování nějakého rozsáhlejšího systému – například e-shopu. Mladý programátor je už otrkaný, ví že stále dokola řeší opakující se problémy a tuší, že by měly vyřešit nějak centrálně – a tehdy poprvé stojí před vnitřním dilematem: Použít hotový a léty prověřený systém, nebo si vytvořit svůj vlastní?

Já tvrdím:
Každý, kdo si někdy položil tuto otázku, by si měl napsat svůj vlastní systém.

Jedině tak na vlastní kůži pozná, co je za tím práce a kolik pastí je třeba překonat – přičichne si k nejhrubšímu meritu problému a otevře si tím svoje oči. Naučí se na věci pohlížet z různých stran, bude lépe předvídat možné budoucí požadavky a rozpoznávat potenciální problémy ještě dříve, než se projeví. Bude o věcech přemýšlet.

Je to jako s auty: Řidič se po své první autonehodě stává mnohem lepším řidičem. Dokud totiž neuslyší mačkání plechů, má tendenci podceňovat nebezpečí, neumí bleskurychle odhadnout, co je důležité (lidský život nad hmotnou škodou) a v krizových situacích má tendence k zbrklým činům. Zvláštní skupinou jsou tzv. sváteční řidiči, kteří v zájmu opatrnosti zásadně nepřekračují rychlost 30 km/h – jejich rčení „za celý život ani škrábnutí“ jsou pověstná.

A tehdy student sám pochopí, že stejně objevuje Ameriku. Jeho systém nedělá nic víc, než mnoho OpenSource projektů – kromě toho, že se mu navíc podařilo obohatit svůj systém o množství chyb, nedostatků, pastí a „až jednou bude čas, tak to dodělám“ věcí. Kromě toho si během prací jeho duše rozdělila systém na části, které má rád a ty, které odbývá v rámci nucených prací, stejně tak znalosti a zkušenosti dokážou plně pokrýt jen některé bloky, jiné naopak fungují někde na pomezí teorie nepravděpodobnosti.

To je ten správný čas připustit si, že svět už má Nette/Wordpress/Magento. Ne dříve ne později. Dříve byste nedokázali vnímat problematiku do hloubky a naopak později by se vám mohlo stát, že vám váš vlastní systém vezme svobodu a budete zajati molochem, který už nemůžete hodit přes palubu, protože by vás stáhl s sebou.

Zkuste o tom přemýšlet.

Tomuto článku by měl předcházet alespoň jeden pochvalný, ale žádný takový na mém blogu nenajdete. Podobných článků je na internetu více a další stále přibývají, například seriál Jak na MojeID od kolegy Jiřího Kolaříka, nebo Jedno heslo přímo od provozovatele služby.

Přesto bych rád úvodem poznamenal, že mojeID považuji za úžasnou službu.

Tým CZ.NICu odvádí, podle mého názoru, naprosto úžasnou práci ve všem, na co sáhne. Například koncept a realizace DSDng a systém FRED byly v minulosti pojaty naprosto revolučně a dnes představují světovou jedničku na poli registrátorů domén.

Velmi podobně je na tom i mojeID. Ovšem i když má organizace CZ.NIC za sebou řadu kvalitních a funkčních projektů, mojeID přináší nový aspekt, se kterým mají lidé v CZ.NICu malou zkušenost.

Pointu tohoto článku už trochu nakousl Pooh.cz ve svém článku CZ.NIC spustil MojeID – služba pro lidi od programátorů není použitelná, ačkoliv tento článek staví na částečném nepochopení a taky na dětských nemocech, ze kterých se již služba vyhrabala.

Veřejnost. Ano, veřejnost je ten problém, který CZ.NIC nyní nezvládá.

Chápejte, tato organizace už několik let tvrdě pracuje na systémech, které nás všechny ovlivňují, ale to všechno tak nějak na pozadí. Dává si hodně záležet na tom, aby nepřišla do styku s veřejností – například doménu si u ní nezaregistrujete, musíte k některému registrátorovi. Jejím denním chlebem jsou technici a odborníci. Na komunikaci s veřejností v CZ.NICu vždy byla vyhrazena jen malá část prostředků. Vždyť drtivá většina české populace vůbec netuší, že vůbec nějaký CZ.NIC existuje!

A najednou Prásk, objeví se mojeID, všechny mezičlánky jsou zbořeny a na dveře CZ.NICu klepou lidé, kterým kouká sláma z bot.

Aleš Mokrý – největší problém

Aleš Mokrý - maskot mojeID

Kromě motta „Jedno heslo“ je důležitou vlastností mojeID ověřování totožnosti uživatelů a obchodníků. Služba se tak dostává do role podobné certifikační autoritě, která si zakládá na dobré pověsti a důvěryhodnosti. Nebo by alespoň měla.

Bohužel mojeID na internetu dostalo za maskota jakéhosi Aleše Mokrého, jehož videa považuji za vrchol trapnosti. Tahle komická postavička tam poskakuje, mění hlasy a používá směšné převleky – napadá mě přirovnání: jako Santa Claus na tripu …v Disneylandu …když si zašuká.

Ať už to s Alešem myslí CZ.NIC jakkoliv, je bez pochyby, že jeho skotačící videa tvoří neodmyslitelně image projektu mojeID. A kdo bude důvěřovat chlapovi převlečenému za puberťačku, že daný e-shop je ověřený a pravý a lze v něm bez obav nakoupit?! Kdybych neznal CZ.NIC, považoval bych to za FRAŠKU!

No a o tom to je – většina lidí netuší, co je mojeID. Nemají páru, jakou pozici v česku CZ.NIC zastává. U laické veřejnosti tato organizace nemá vybudovanou žádnou pověst.

Jaká je tedy cílová skupina diváků výtvorů Aleše Mokrého? Mladí lidé do 18, které scénky upřímně pobaví? Nebo znalci místních memů? Nějak mi došly nápady, koho by marketingová taktika Aleše mohla oslovit…

Někdo může namítnout, že podobné potrhlé reklamy propagují služby podobně nebo ještě více důvěryhodných subjektů. Příkladem je házení batohem v reklamě na služby České spořitelny, a.s. Ta reklama je taky fraška. Jenomže Spořitelna si to může dovolit – je známá, stejně jako její spoření s Buřinkou. Zákazníci banku i spoření potřebují a chtějí. Smyslem reklamy je vrýt lidem do hlavy, že existuje Česká spořitelna a když budou najednou potřebovat banku, vzpomenou právě na tuto a ne na jinou. Princip fungování banky je totiž obecně známý.

Zkuste ale nejvýše třemi větami vysvětlit běžnému uživateli, k čemu mu mojeID bude přínosem, aby současně pochopil, že je to bezpečné a snadné. Já to zkusil a vím, že je to proklatě těžký úkol. I když to nevypadá, popsat mojeID laikovi je komplikované, neboť s ohledem na jeho základní znalosti je třeba postupně vysvětlit několik částí problematiky a to vše aniž by v kterémkoliv okamžiku projekt zařadil do některé za škatulek: Složité, Zbytečné, nebo Nebezpečné; a tím o něj ztratil zájem.

Kostnaté weby – problém druhý

Trochu odbočím: při příležitosti spuštění mojeID dne 26. 10. 2010 se v sídle CZ.NICu konala konference, na které si návštěvníci pod taktovkou zástupců projektu zakládali svoje první identity.

Dovolím si tvrdit, že se konference účastnili především odborníci, kteří o technickém pozadí projektu mají docela jasno. Ovšem při společném zakládání účtů se zjistilo, že většina odborníků nemá vlastně tušení, že projekt mojeID a doménový registr CZ.NIC sdílejí stejnou databázi kontaktů – a to navzdory tomu, že několik měsíců předtím byly kompletní specifikace i demoverze k dispozici. A ukázalo se, že pro odborníky je tato informace klíčová pro správné rozhodnutí při vytváření identity. Sálem se okamžik okamžik ozývaly nesouhlasné i mírně rozhořčené názory, než se zástupcům projektu podařilo vysvětlit, proč se služba takto vyvinuta.

Pro laiky ovšem tato informace není tak důležitá. Na druhou stranu běžný uživatel potřebuje vedení. Je třeba ho krok za krokem ho vést všemi kroky, trpělivě a zřetelně vysvětlit každou položku, kterou chceme vyplnit a nabádat ho k dalšímu kroku.

Nebudu se zabývat detailně samotnou registrací, není to třeba. Registrace bude problémovým místem vždycky a princip funkce mojeID rapidní zjednodušení registračního procesu prostě neumožňuje.

Jako problém vidím úvodní stránku webu.

Homepage webu mojeID

Řekněme, že nezkušený uživatel stránku nějak otevře. Třeba kliknutím na reklamu „Jedno heslo“ na jiném webu. Stránka uživatele takřka nevede. Ve střední části se míhá Flash, který grafiku používá jen k rotaci nabídky Pro uživatele/Pro poskytovatele/Alešova videa. Vpravo odkaz na založení účtu, ale co uživatel založením účtu získá?! Horní menu vede tak trochu, ale BFU horní menu pravděpodobně nepoužije. Obávám se, že nezkušený uživatel na úvodní straně pořádně neví, kam se vydat a spíš se vydá úplně jinam a na mojeID zapomene.

Místo zbytečné animace by mohla být grafika nebo video, které názorně předvede, co uživateli mojeID přinese. Na konferenci IT 10 Pavel Tůma z CZ.NICu projekt představil tak zřetelně a názorně, že smysl služby pochopí i internetový začátečník. Záznam přednášky i prezentace jsou dostupné na stránkách konference (10:50). Takový screencast, který ukáže problém a jeho řešení pomocí mojeID, aniž by nahrávku přerušila volající Alešova matka, by určitě byl přínosnější.

Chápu, že je třeba web dělit na několik částí – pro BFU, pro pokročilé uživatele a v neposlední řadě pro poskytovatele. Nebál bych se představení služby na úvodní stránce webu zacílit primárně pro nejméně zkušenou skupinu uživatelů. Ostatní typy uživatelů totiž nebudou mít problém přejít na jinou část webu pomocí horního/bočního menu.

Závěrem

Musím znovu zdůraznit, že navzdory výše uvedenému, považuji MojeID za skvělé. Problém ale je v přístupnosti a použitelnosti služby.

Jak se ukázalo hned první den spuštění služby, kdyby projekt podstoupil důkladné uživatelské testování, na podobné problémy by se přišlo rychle.

Doporučil bych dočasně omezit investice do reklam a naopak využít služeb agentur, které pomohou odhalit a odstranit problémy v použitelnosti – například Dobrý web.