Buď chlap!
Loading ...Tak prý jsem ženská. Sice už tohle o sobě tvrdím bezmála rok, ale před pár dny jsem si to vyslech pěkně z příma. A prý: „Buď chlap!“V první chvíli se mi rozproudila krev v žilách vzteky, ale po minutě jsem začal uvažovat racionálně. Proč? Proč jsem tedy ženská a ne chlap? A co je na chlapech tak špatného?
Klíčový rozhovor
Letos poprvé jsem si s obavami zapsal předmět Sociální psychologie. S obavami, protože předchozí zkušenosti s výukou byly tragické – místo probírání zajímavých informací a souvislostí se náplň výuky omezila pouze na slovníkové výklady různých pojmů. Letos ovšem výuka byla vedena velmi zábavnou formou, naprosto ideální pro mě – studenta nehumanitní vědy. Zde jsem se dozvěděl mnohé o příčinách rozdílného vnímání světa různými lidmi a pochopil z části i to svoje.
Vrátím se do svého dětství. Člověk, od kterého jsem se měl dovědět, jak vypadá chlap, byl můj otec. To se bohužel nepodařilo, protože můj otec byl alkoholik hýřící sliby s velkým odhodláním k velkým činům, které zpravidla zůstavaly nekončené. V mých osmi letech se pro mě stal otec nezvěstným. Dalších deset let se pak objevoval bez varování jednou dvakrát do roka u našich dveří. Někdy s prosbou o peníze, jindy s upřímným úmyslem zapojit se zpět do běhu mého života. Jako malé a později i velké naivní dítě jsem jeho slibům věřil. Byla s ním sranda, měl velmi zvláštní smysl pro humor. Bohužel každý takový den končil… divně?! Vlivem upíjení z všudypřítomné lahvinky, nebo zastávek za kamarády ve vinárně tuhle a támhle se jeho neopakovatelný humor kalil podivnou slabostí, kdy se na mě vrávoravě podíval z barové stoličky a zamulmal něco o hrdosti a kráse.
Později, zhruba v jeho 55 letech, se mi ve schránce objevil dopis z Bohnické lěčebny. Zprvu jsem to považoval za další oroginální z fórků Irisky, ale byl pravý. Papá bumbal, trochu to přehnal a uchlastal si mozek. Od té doby ho vídám pravidelně. Nosí plenky, řeší počet koleček salámu k obědu a neustále opakuje, jak by si rád dal aspoň jedno pivko. Chlap.
Dějství druhé
Jsem hloubavý a nerozhodný typ. Rád zjišťuju, jak věci fungují a proč jsou takové, jaké jsou a co k tomu vede. Baví mě to a rád svoje nejasnosti sdílím s lidmi kolem. Velmi mi vadí jedinci, kteří nejeví zájem a z lenosti nad chvilkou zamyšlení ukončí debatu něčím jako „…ser na to! …ale hovno! Neřeš to…“. Tenhle fenomén je viditelný zejména u pražáků. A říkají si chlapi.
Dějství třetí a závěr
Třetí a asi nejčastější symbol chlapství je droga. Jakákoliv, ale i cigarety a kafe. Říkejte si co chcete, ale jsou to drogy a mnozí jsou na nich závislí. Například na táboře se každé ráno u kuchyně potácí skupinka rozespalých vedoucích, kteří mají jedinou starost – zapálit si první cigaretu a sehnat kafe.
- „Dej si kafe, Kubo!“
- „Ne, dík, já to nepiju.“
- „Nepiješ kafe?! Tak to jseš u mě hovno chlap!“
Polibte mi šos, nemám zájem. Jsem aspoň natolik chlap, že si umím přiznat pravdu a to mi stačí.
Komentáře
2 komentářů k článku „Buď chlap!“
A co vy? Nemáte k tomu co říct?
To je v poho, mně manželka nedávno řekla, když jsem nepochopil něco z jejího sdělení, „ty jsi blondýna!“
Věc názoru Asi jde o to, kdo a jak se na to dívá, kdo si co představuje pod pojmem „chlap“.Pokud bych se měl podívat na sebe, zjistím, že za každým slovem neříkám „vole“, neflusám okolo sebe, nekouřím, nehraju, nefandím a dokonce odsuzuji sport (především fotbal, hokej), nejsem denně v hospodě, nemachruju, … Naopak jsem hodnej a slušnej, o své přítelkyni jsem vždycky mluvil před klukama jako o své „drahé polovičce“ nebo „Miláčkovi“ a „Berušce“, NEpoužíval jsem výraz „moje stará“, doma nemám rád bordel, stelu a uklízím. Když je pro koho, rád upeču buchtu. Rád mluvím a mluvím a mluvím, jsem ukecnej…A tak jsem teda chlap, nebo ne?Myslete si kdo chcete co chcete, já mám svojí pravdu i svůj klid:)