Ádié, prázdniny
Loading ...Další list kalendáře se odloupl a jsme v dalším školním roce. Konečně!
Ne, že by pro mě školní rok znamenal něco víc, než jen příval hlučných nedospělých lidiček do městské společnosti. To jen ty prázdniny za moc nestály.
Všechny smělé plány a dovolené (s výjimkou víkendu na Orlíku) byly přebity pohřby a jinými nepříjemnými událostmi.
Byly to nejvražednější prázdniny, které pamatuji. Za dva kalendářní měsíce zemřelo 7 mých blízkých nebo jejich příbuzných (i to počítám, protože se to člověka silně dotkne) – do toho nezahrnuji Moniku, Martina, ani Jirku. Za tento rok tedy celkem 10 – a to je teprve září.
Před pár měsíci jsem byl hrozný cynik. Od dětství až do května jsem totiž neztratil nikoho opravdu blízkého.
Dnes se mi hlavou honí podivné otázky. Ve všem hledám nějaké souvislosti v takové míře, až je to nepříjemné mě samotnému. Nebýt zapřísáhlým ateistou se svojí anti-Boží teorií, asi bych nyní hledal klid v pohádkách o nebíčku.
A ta numerologie… jen v naší rodině jsou datumy dosti zajímavé:
- Narodil jsem se 11. 11. v 15:15,
- Babi umřela 2. 2. 2002 ve 2 ráno,
- 11. 11. jsem začal svůj zatím nejdelší a nejlepší vztah a 21. 9. v 9:21 večer jsem ho ukončil, :)
- 6. 6. a pak 20.08. 2008 se také odehrály určité klíčové události (ale soukromé :).
Navíc už pár let se směju předpovědi, že ve svých 26 letech mám nečekaně zemřít na zbabělý zásah střelnou zbraní zezadu. Smích mě už docela přešel… zbývá měsíc.
Nu, děti, a tomuhle se říká vývoj osobnosti.
Komentáře
A co vy? Nemáte k tomu co říct?