Hledám přehrávač na filmy
Od roku 1998 ke své naprosté spokojenosti používám Winamp. V tehdejších časech, kdy 64 MB bylo stále ještě poměrně hodně paměti a MP3 byly pro systém velká neznámá – Winamp tehdy vítězil – byl rychlý, praktický a MP3 nativně přehrával po základní instalaci (žádné nutné nudné skládání modulů a pluginů).
Svět v té době neznal kopírování filmů v takové míře jako dnes. Na internetu se rozvíjely (dnes již mrtvé) weby typu srandicky.cz, azet.sk a další, které poskytovaly krátká vtipná videa – tehdy se 10sekundové video stahovalo minutu. Nejdříve jsem na přehrávání používal Media Player od Microsoftu, který tehdy dostačoval. Ze systému si správně odvodil kodeky, dokonce byl tak dobrý, že chybějící kodeky uměl ve většině případů dodatečně stáhnout a nainstalovat. Paráda.
Lidé jsou ovlivnitelní
Tento článek bych také mohl nazvat „nevěřte nikomu“, ale to by bylo hrubé, ohrané a mnohem méně poutavé.
Jistě máte blízkého člověka, za něhož byste byli ochotni dýchat a zaručili byste se za něj čímkoliv. Může to být matka, manželka, syn, bratr, kolega, nejlepší přítel, … kdokoliv.
Kdyby takový člověk za vámi přišel, že potřebuje půjčit velkou sumu peněz, nebo vám slíbil, že na vás po pěti letech přepíše své nové Ferrari, jestliže s ním budete splácet polovinu splátek a vy byste si plácli, je pravděpodobné, že by dohoda zůstala „na hubu“. On by vás nikdy nezradil. Vy si přece můžete věřit, ne?
NE!
Ne, nechci říkat, že všichni lidé jsou svině, ale nikdy nevíte co bude zítra! A lidé jsou jen lidé. A lidé jsou ovlivnitelní.
Věci se můžou změnit. Přestavte si, že váš blízký dostane práci v jiném městě, nebo mu onemocní příbuzný, nebo dostane nového kolegu – prostě najednou se již nevídáte každý den, ale třeba jen o víkendu. Váš blízký však nyní vídá každý den někoho jiného, třeba kolegu z práce. Chodí spolu na oběd a povídají o svých životech – dřív nebo později se proflákne, že vás pojí slib.
Slib, za který teď vy tvrdě platíte, ale své ovoce sklidíte později. Celý článek
Odcházím z Pardubic
Původně jsem se to snažil tak trochu tajit, ale po dnešku mám pocit, že to stejně všichni vědí, tak tedy veřejně:
Ano, odcházím z Pardubic. Ne dnes, ne ani zítra, ale brzo. Důvod je prostý – lidi.
Od poloviny loňského roku opouštějí Pardubice všichni mí přátelé, kolegové i slečna sousedka (sousedka se teda z Irska vrátila zpět, to mi statistiku trochu kazí, nojo :)
Večery v Pardubicích se tak stávají den ode dne chmurnější a smutnější, protože není pořádně koho vytáhnout na pivko.
Naopak v Praze řeším povětšinou problém přesně opačný – ostatní jsou v bilcu, zatímco já sedím zalezlý v Pardubicích. Celý článek




