Vážený kliente (díl 1.)
Moje odporně škodolibá povaha by se Vám teď nejraději posmívala, ale je mi do pláče!
Když si vzpomenu na hodiny úmorné ale oddané práce, které jsme strávili na Vašem projektu!
Analytik po nocích hledal nejlepší rozvržení navigace, grafikům jsme krátili víkendy, aby Váš projekt byl dokonalý do posledního pixelu, já – programátor – chodil do práce na sedmou, abyste mohl u ranní kávy vymýšlet, co ještě ještě přidat za funkci. Kolikrát jsme vraceli kodérům k přepracování lecjaké drobnosti, aby se Váš web zalíbil Googlu a slepý na něm prohlédl. A nemuvím to tom, že jsme se prokousávali dlouhými bloky textů a hledali chybku, či nevhodný slovní obrat a strávili nad nimi dlouhé vášnivé diskuze, aby si Vaši klienti početli.
Vznikl skvost, jen co je pravda! Celý článek
Učím se pít
Loading ...V rubrice: Pracovní vztahy, Společnost, Vztahy & sex, Zamyšlení, Ze života | 4 komentářů
Nikdy jsem nebyl velký pijan. Do svých 18 let jsem vypil panáků co by na prstech spočítal a pivo žádné. Sem tam trochu vína s colou.
Někdy tou dobou slavil náš kamarád narozeniny, což znamenalo hromadný výled do naší (huli)boudy v Mnichovicích. V nabídce bylo jen pivo a voda z potoka. Druhé pivo už mi trochu zachutnalo a od okamžiku, kdy se vytáhla basa šampaňského si toho moc nepamatuji a i po letech se mi sem tam vybavují podivné záblesky vzpomínek z tehdejšího večera. Matně si vzpomínám, že oslavenec kamsi/odkudsi skákal a zlomil si nohu.
Ráno celkem ušlo. Od té doby jsem se pivu nebránil, ale houba (víno s colou) bylo stále nej.
V roce 2003 jsem jel s kamarádem na jeho chatu v dobré víře, že budeme mít klid na učení na maturitu, jenže jsme tam potkali jeho kamarády z dětství a tak jsem tehdy získal svou další krušnou zkušenost s alkoholem. Ráno jsem po sobě uklízel chodníček kolem chatky, pral povlečení a poznal význam slova „Kocovina“. Celý článek
Kupujeme si doménu
Loading ...V rubrice: Bezpečnost, Internet, Návody a FAQ | Žádný komentář
- „Mít tak svou vlastní doménu, co já bych za to dal!“
- „Domén můžu mít kolik chci, je to brnkačka. Pošlu dvě kila, vyplním tyhle kraviny, a doména je za 3 minuty moje.“
Dva protichůdné názory, dvě hlouposti.
Někteří nezkušení uživatelé internetu chápou způsob, jak získat vlastní doménu, jako vyčerpávající byrokratický úkon plný formulářů, běhání po úřadech a shánění razítek. Potom si však přečtou nějaký návod, jak se doména získává a okouzleni jejich náhlou dostupností si zmateně a zbrkle doménu(y) koupí.
Tento článek se zaměřuje výhradně na národní domény .CZ a práva a vztahy v České republice. Článek není návodem k registraci, ale poukazuje na časté chyby klientů a upozorňuje na nebezpečí a možné důsledky, které si nezkušený člověk nemusí vůbec uvědomovat.
Jak jsem kupoval televizi
Loading ...V rubrice: Filmy, Hardware, Právě se stalo, Remcání, Stroje, Ze života | Žádný komentář
Pro klienta sháním LCD televizi s 32″ úhlopříčkou. Stanovil jsem si, že s digitálním tunerem, HD ready rozlišením, S-Video, HDMI, D-Sub, Scart a kompozit vstupy a S-PID výstupem se musím vejít do 11 000 Kč vč DPH za nový kus (tedy bazar ani Aukro ne).
Zásadně kupuji pouze kvalitní, prověřené a stabilní značky, proto nabídky „značek“ jako Technica, GoGEN, ap. mě nechávají chladnými. Já se zaměřil především na Samsung, LG, Sony a Grundig.
Sony a LG si v mém povědomí nesou punc vysoké kvality a spolehlivosti – Sony zejména v oblasti televizní techniky a LG především u počítačové komponenty (CD-ROMky a pod.). U Sony se však výrazně připlácí za značku, takže tu jsem při výběru televize vyloučil, protože výše uvedené nároky za normálních okolností nedokáže splnit.
Samsung a Grundig už jsou značky, ke kterým vzhlížím poněkud méně. Samsung mě uchvátil současným lesklým vzhledem svých obrazovek a monitorů, ale z jejich provedení nedýchá dojem takové preciznosti a pevnosti. Grundig považuji za průměrnou značku, ale musím konstatovat, že všechny výrobky od této firmy vykazovaly a vykazují velikou životnost a mám s nimi jen dobré zkušenosti.
Bohužel před Vánoci a ani krátce po nich není snadné svoji poptávku uspokojit.
Kolíne, Kolíne
Moje auto (Škoda 105L – silná citová záležitost) vyvine rychlost přes 100 km/h leda tak volným pádem se strmé skály, proto považuji na ty vzácné vyjížďky Pardubice-Praha kupovat dálniční známku za nesmysl a jezdím tuto trasu po staré silnici, většinou přes Kutnou Horu.
Dnes v noci jsem na zpáteční cestě dostal neotřelý nápad zkusit na zpáteční cestě z Prahy novou nepoznanou cestu přes Kolín. Cesta do Kolína byla velmi příjemná. Zatímco „dvojka“, která spojuje Prahu s Kutnou Horou, se vyznačuje serpentinami, kopci a velmi špatnou kvalitou povrchu vozovky (Zásmuky obzvlášť), tak silnice č. 12 má velmi klidný průběh. Až do Kolína.
Musím konstatovat, že v Kolíně je dopravní orientační systém naprosto nezvládnutý. U vjezdu do města navedou řidiče cedulemi „Pardubice“ do centra Kolína, avšak v centru již k Pardubicím žádné cedule neukazují. U některých větších křižovatek dokonce orientační značení chybí zcela, případně navádí pouze k okolním malým obcím. Přitom cesta pro neznalého řidiče není zrovna triviální a nestačí městem po hlavní jen tak projet. Celý článek