Sláva ti notebooku
(1 hlasů, průměr: 1.00) 
Loading ...V rubrice: Nezařazené | Žádný komentář
Sice už mám vybráno, co chci od Ježíska, ale než ukecám nějakého štědrého naivu, musel jsem dočasně najít nějaké řešení me notebookové krize – již bylo neúnosné, abych při opuštění kanceláře či domova ztrácel spojení se zdrojem mé obživy.
Tak jsem si bezplatně zapůjčil jeden, který má majitele do nového roku daleho za hranicemi. Je to sice staré Acer pádlo, snad kromě Centrina a kvalitní wifinky od samotného Cisca má v sobě všechny mnou velmi silně neoblíbené komponenty, ale po velmi zdlouhavém koumání začaly všechny části spolupracovat na 100% (80% počítám-li nepoužitelné ovladače pro Acer/ATI nyní nahrazené nějakými pofidérními neutrálními pro jiný typ grafiky, ale aktualizované a celkem funkční).
Pointa článku: objevil jsem jednu naprosto úžasnou možnost jeho použití. Už půl roku usínám zásadně u filmu/seriálu a vadilo mi, že postel mám na druhé straně místnosti od počítače a vážně jsem již několikrát zkoušel řešit provizorní dálková ovládání počítače (pohyb na stopáži, hlasitost zvuku ap.), ale nikdy efektivně. Přitom všechna světla v pokoji již na dálková ovládání již mám několik let (při stěhování chodí se mnou)!
Ale nyní se to vyřešilo za mě.
LAN, WiFi, Vzdálená plocha a pár dávkových příkazů. Že mě to nenapadlo dřív!
Áaaach!
Těším se však stále na EEE, neboť tenhle macek zabere v posteli pomalu tolik místa co já.
Krysáááááá!
Tak jsem dnes o půj jedné ráno konečně chytil potkana.
A to jsme s kolegou ještě relativně brzo (již ve 21:30) jeli z práce domů, prý abychom šli spát dřív, aby se ráno lépe a dřív (již v 6:12) vstávalo. Cestou jsme se stavili v Hypernově a koupili něco k večeři – a pytlík buráků.
Na rozdíl od jeho předchůdců, můj současný potkánek je zlatíčko – nekouše, neutíká, kamarádí se. V dobré vůli, že ho nakrmím, jsem otevřel dvířka u klece. Byl ve své boudičce, jen vystrčil hlavičku. Dvířka jsem nechal a šel do koupelny vyměnit mu vodičku. Pak už mu z boudičky hlavička nekoukala – asi spal dál.
Nespal, čile mi během okanžilu zdrhnul a kamsi zalezl.
Do teď stále nevím, kde byl skoro dvě hodiny v naprosté tichosti zalezlý. Přehrabal jsem všechny kouty, pokoj během hledání doznal řádného úklidu, ale nikde po něm ani památky, kromě jednoho bobku pod postelí. Objevil se najednou sám – přišel za mnou, asi mu bylo smutno.
Na druhou stranu – při hledání jsem našel spoustu věcí, které jsem již dávno považoval za ztracené. A taky poklidil nejhorší svinec z podlahy. A zjistil jsem, že mám v bytě celkem 8 plnohodnotných (i když někdy notně zastaralých) počítačů. Stálo to za to.
Krátký článek
Prý píšu moc dlouhé články a nikdo to nechce číst…
Tenhle je pro Koldu. Příště zkusím být stručnější.