Hledám přehrávač na filmy
Od roku 1998 ke své naprosté spokojenosti používám Winamp. V tehdejších časech, kdy 64 MB bylo stále ještě poměrně hodně paměti a MP3 byly pro systém velká neznámá – Winamp tehdy vítězil – byl rychlý, praktický a MP3 nativně přehrával po základní instalaci (žádné nutné nudné skládání modulů a pluginů).
Svět v té době neznal kopírování filmů v takové míře jako dnes. Na internetu se rozvíjely (dnes již mrtvé) weby typu srandicky.cz, azet.sk a další, které poskytovaly krátká vtipná videa – tehdy se 10sekundové video stahovalo minutu. Nejdříve jsem na přehrávání používal Media Player od Microsoftu, který tehdy dostačoval. Ze systému si správně odvodil kodeky, dokonce byl tak dobrý, že chybějící kodeky uměl ve většině případů dodatečně stáhnout a nainstalovat. Paráda.
Lidé jsou ovlivnitelní
(2 hlasů, průměr: 3.00) 
Loading ...V rubrice: Společnost, Zamyšlení, Ze života | Žádný komentář
Tento článek bych také mohl nazvat „nevěřte nikomu“, ale to by bylo hrubé, ohrané a mnohem méně poutavé.
Jistě máte blízkého člověka, za něhož byste byli ochotni dýchat a zaručili byste se za něj čímkoliv. Může to být matka, manželka, syn, bratr, kolega, nejlepší přítel, … kdokoliv.
Kdyby takový člověk za vámi přišel, že potřebuje půjčit velkou sumu peněz, nebo vám slíbil, že na vás po pěti letech přepíše své nové Ferrari, jestliže s ním budete splácet polovinu splátek a vy byste si plácli, je pravděpodobné, že by dohoda zůstala „na hubu“. On by vás nikdy nezradil. Vy si přece můžete věřit, ne?
NE!
Ne, nechci říkat, že všichni lidé jsou svině, ale nikdy nevíte co bude zítra! A lidé jsou jen lidé. A lidé jsou ovlivnitelní.
Věci se můžou změnit. Přestavte si, že váš blízký dostane práci v jiném městě, nebo mu onemocní příbuzný, nebo dostane nového kolegu – prostě najednou se již nevídáte každý den, ale třeba jen o víkendu. Váš blízký však nyní vídá každý den někoho jiného, třeba kolegu z práce. Chodí spolu na oběd a povídají o svých životech – dřív nebo později se proflákne, že vás pojí slib.
Slib, za který teď vy tvrdě platíte, ale své ovoce sklidíte později. Celý článek
Jak jsem protestoval proti spalovně
(4 hlasů, průměr: 3.50) Loading ...V rubrice: Právě se stalo, Společnost, Zamyšlení | 3 komentářů
Dnes se v Pardubicích v hokejové ČEZ aréně konalo veřejné projednávání projektu tzv. „Modernizace spalovny průmyslových odpadů, Provozovna Pardubice“. Jedná se v Pardubickém kraji o velmi bouřlivé téma, očekávala se účast cca 5000 lidí a bouřlivé reakce.
Podobná hnutí a aktivity mě běžně nechávají chladným, ale toto téma je už v posledních dnech tak rozvířené, až kontroverzní, že jsem neodolal a musel jsem se jít na projednávání podívat. Osobně se mi projekt spalovny v takové blízkosti také nelíbí, takže nakonec to nebyla jen moje zvědavost – šel jsem svojí přítomností vzkázat také své „ne“.
Má očekávání nebyla jinak vysoká, tušil jsem splašené výkřiky, explicitní plivání prázdných argumentů a projev davového šílenství. Očekával jsem, že nadpoloviční většina přítomných v davu si půjde jen zakřičet „na ty bohatý šmejdy“ a zatímco dole bude probíhat snaha o jednání, zatímco v tribunách se bude ozývat scestné skandování. Celý článek
O neúčelné pomoci
Loading ...V rubrice: Návody a FAQ, Pracovní vztahy, Zamyšlení, Ze života | Žádný komentář
Když chodím provádět údržbu počítačů, někteří klienti mají zvláštní potřebu usnadňovat mi práci tím, že se pokusí sami udělat část práce. Není podstatné, zda se snaží opravdu ušetřit můj čas, svoje peníze, nebo se snaží udělat dojem vlastní odborné způsobilosti. Mnohdy svým neodborným zásahem způsobí víc škody, než užitku a naopak mi mnoho práce přidělají.
V první řadě vás žádám, nic nemažte! Setkávám se s tím, že je počítač před moji návštěvou velmi důsledně vyčištěn různými Ultra-Cool-Clean čistícími programy. Abych však dokázal úspěšně rozpoznat problém, potřebuji sledovat stopy, které jsou pro moji práci velmi cenné.
„Když mi žena řekla, že Vám volala, tak jsem vám to tu připravil, abyste měl všechno snadnější.“
Je to podobné, jako přijít k doktorovi s tím, že máte chřipku, ale ráno jste si vzali pár prášků, které brával dědeček, když ještě žil, „tak mě tu máte, pane doktore, jsem připravený“.
Pokud čekáte návštěvu odborníka, nesnažte se udělat dojem, ale raději připravte to, co je opravdu důležité, zejména:
- podklady od počítače, jako dodací listy, popis počítače, datum prodeje – abych mohl snadno odhadnout, co počítač obsahuje a zda není ještě v záruce,
- doklady a seznam koupených programů – abych věděl, co je třeba „chránit“ a co vše může chování počítače ovlivňovat,
- seznam lidí, kteří s počítačem pracují, mají v něm účet, nebo data
- všechny diskety a CD a další programy, které jste k počítači dostali, zejména ovladače, instalační programy atd. – aby bylo možné co nejrychleji provést přeinstalování problémových částí počítače,
- seznam všech problémů, které vás trápí – abychom nemuseli na místě tápat,
- seznam všech věcí, které byste rádi zavedli, případně co nejpřesnější popis programů, které myslíte, že by pro vás mohly být užitečné,
- přesný, ale opravdu přesný popis chybových hlášení, kterými počítač neustále obtěžuje – věřte mi, že opravdu nestačí „pořád to ukazovalo chybu, že chybí nějaký… to, no… no něco, no, vy už určitě budete vědět“. Jediné, co mnohdy mám k dispoziti je právě ta chybová hláška a bez ní nemůžu zjistit, kde je problém. Třeba to vyfoťte, jestli se vám nechce opisovat.
- Projděte si data v počítači a poznamenejte si, které data jsou pro vás důležitá – v některých případech je třeba položit oběti a smazat nepotřebná data a naopak se nic nesmí stát důležitým dokumentům.
Slušný kuřák
Pan Jaroslav Kysilko na svém blogu publikoval článek Kuřáci jsou různí – slušní a bezohlední, se kterým mohu jen naprosto souhlasit.
Dovolím si jeho článek přetisknout (a dodatečně požádat o svolení):
Neustále se v médiích i přímo na ulicích napadají dvě skupiny naší společnosti – kuřáci a nekuřáci. Kuřáci jsou přesvědčeni o tom, že kouření je jejich nezpochybnitelné právo, do kterého jim nikdo nemá co mluvit. Nekuřáci se rozčilují nad tím, že je kouření druhých omezuje v jejich právech dýchat čistý vzduch a nesmrdět, a argumentují také kromě jiného poškozováním svého zdraví v rámci všemožně skloňovaného pasivního kouření. Faktem ale zůstává, že kouřit se dá slušně i bezohledně…
A rozdíl v tom, jestli se kouří slušně či bezohledně, je veliký. Předpokladem pro „slušné kouření“ je uvědomění si faktu, že bychom tím, co děláme z vlastní vůle, neměli omezovat práva druhých. Pevným základem je pak přesvědčení, že by se lidé navzájem k sobě prostě měli chovat slušně a ohleduplně. Pokud si kuřák přizná, že při činnosti, kterou provozuje, vzniká jistý kouř a s ním spojený zápach, může se opět svobodně rozhodnout, jak s tím naloží. Pokud si je schopný uvědomit, že ne každému musí být cigaretový kouř a zápach příjemný, a tím méně těm, kteří nekouří, má nekuřák a tedy i naše společnost téměř vyhráno.
Základní znaky, podle kterých můžeme odlišit slušného kuřáka od bezohledného:
- slušný kuřák si dává pozor na to, aby kouř z jeho cigarety nesměřoval do obličeje kohokoliv jiného
- ohleduplný kuřák nekouří na místech, kde se kouřit nesmí
- slušný kuřák dává pozor, aby žhavý konec jeho cigarety neohrožoval ruce kolemjdoucích ani vlasy a obličeje malých dětí
- ohleduplný kuřák si nezapálí cigaretu ve chvíli, kdy u společného nebo blízkého stolu v restauraci někdo právě jí oběd nebo večeři
- slušný kuřák neodhazuje nedopalky (ani dopalky) po zemi, ale do odpadkového koše
- ohleduplný kuřák nekouří nikde tam, kde jsou nablízku malé děti, případně těhotné maminky (a to ani v restauraci či jiných prostorech, kde je kouřit dovoleno)
Ohleduplné kouření sice neřeší všechny problémy a rozpory mezi kuřáky a nekuřáky, ale zcela jistě je takový přístup lepší, než vzájemná lhostejnost a přezíravost mezi oběma ostře vymezenými tábory. Všem zúčastněným by mělo především záležet na tom, aby se nám společně dobře žilo a dýchalo na jedné modré planetě.
Vyfocen Google Street View
Mnozí zvás se již dočetli na Facebooku, ale stejně mi to tedá, abych to nezveřejnil jako μpříspěvek.
4. 6. 2009 pořádal CZ.NIC konferenci Internet a Technologie 09, na kterou se vydal náš progamátorský tým z Pardubic. V 8:30, kdy už jsme dávno měli sedět na místě, jsme se teprve šinuli po magistrále.
V tom se před námi objevil. Malý, sám o sobě nenápadný, ale ta střešní kamera jej činila mnohem vápadněší. Vůz Google Street View. Nedalo mi to, nezamávat mu.
(Ne)ochota městské policie
Loading ...V rubrice: Právě se stalo, Společnost, Ze života | Žádný komentář
- „Městská policie, dobrý den.“
- „Dobrý den, jsem na tramvajové zastávce Strašnická a tady v parčíku nad zastávkou vidím feťáka, jak si pravděpodobně připravuje drogy.“
- „Cože?“
- „No tady nad tramvajovou zastávkou je feťák a v parčíku si asi připravuje nějakou drogu.“
- „Jak ‚asi‘, jak ‚nějakou‘?! Co přesně dělá?“
- „No na odpadkovém koši má nádobíčko a vaří si tam něco.“
- „Ale co přesně?“
- „No to já nevím.“
- „No, tak vy nevíte. Tohle musíte hlásit přesně.“
- „Prosimvás, já přece nepůjdu za ním zkoumat co si to tam vaří!“
- „A co jste teda viděl?“
- „Má tam nějaký sáčky a teď zapalovačem něco opaluje na lžičce.“
- „Hm, no a kde to teda je?“
- „Tady na Strašnický u zastávky tramvaje, je tu nad tím takový parčík mezi metrem a budovou Kohout reality.“
- „To je Praha kolik? Deset?“
- „Ano“
- „Jé, tak to Vás musím předat jinam.“
…
- „Městská policie Praha deset, prosím.“
- „Dobrý den, jsem na tramvajové zastávce Strašnická a tady v parčíku nad zastávkou vidím feťáka, jak si pravděpodobně připravuje drogy.“
- „To je ten parčík nad zastávkou jako přes koleje od metra?“
- „Ano.“
- „Dobře, já tam někoho posílám, ať ho trochu srovnají do ladě. Děkuju Vám za nahlášení.“
Strach z Facebooku
(1 hlasů, průměr: 5.00) Loading ...V rubrice: Internet, Společnost, Zamyšlení | 4 komentářů
Pokud ještě „nejste na Facebooku“, určitě jste o něm již slyšeli. V České republice nyní zažívá velký boom a denně počet jeho českých uživatelů roste o tisíce.
V posledním měsíci jsem měl možnost mluvit osobně s větším množstvím svých přátel a pro zajímavost jsem zjišťoval, jaké mají názory na Facebook lidé ve věku 15 – 30 let.
Názory na Facebook se různí, ale vesměs mí přátele svými názory tvoří několik málo rozdílných skupin.
První skupina jsou aktivní uživatelé Facebooku, tito svůj účet již mají a mnozí jej aktivně využívají. Většina jej využívá pro sdílení fotek a zajímavostí, ale jsou i tací, kteří denně „otočí“ desítky statusů typu: „udělala jsem si oběd a právě žvýkám první knedlík“ … „už jím druhý, ale ten první byl lepší„. Tato skupinka uživatelů patří mezi spokojené a v tomto článku se jimi nebudu dále zabývat.
Nechcete odvirovat nebo zrychlit Váš počítač?
Loading ...V rubrice: Hardware, Pracovní vztahy, Software, Zamyšlení | 1 komentář
V dobách začátků mé kariéry IT odborníka – dá-li se to tak nazývat – mě nejvíce zaměstnávaly práce u klientů, kdy jsem jejich domácí nebo kancelářské počítače ladil přímo na místě.
Správu sítí jsem až na několik výjimek před několika lety pověsil na hřebík a dnes mě živí trochu jiná práce ve společnosti Koldasoft, s.r.o.
Přesto i nadále pro vybrané klienty vzácně zaskočím na návštěvu tuhle a tamhle nějakou maličkost dopilovat k dokonalosti.
Miluju tyhle návštěvy, jsou mojí tajnou drogu. Je to úžasná sonda do životů těch lidí, protože na rozdíl od jakékoliv jiné profese v drtivé většině případů počátek práce spočívá ve spuštění testů, které trvají několik desítek minut, během kterých mám čas nerušeně pozorovat běh cizích životů.
Víte, kdybych byl třeba instalatér, nikdy bych nezískal tolik času k dobru. A kdybych zašel na osobní přátelskou návštěvu, tak bych svojí přítomností narušil běžné chody domácnosti, lidé by se kolem mne shlukli a snažili by se mi dělat společnost, místo aby přirozeně žili dál.
Když však zalezu někam do kouta k počítači a řeknu, že za dvě tři hodiny budu znát výsledek, tak dostanu zásobu jídla a pití, jsem ponechán o samotě a chod domácnosti se rozjede téměř tak, jako bych tam nebyl.
Začne se vařit, uklízet, plánovat další den, nebo se naopak probírá den uplynulý, děti píší úkoly, učí se, a tak dále.
Domácnosti takto navštěvuji ve večerních hodinách a naprosto nejlepší čas pro sledování běhu domácností je po 20. hodině, v létě ještě později.
Hrozně rád pozoruji chování lidí a zvířat v jejich přirozeném prostředí. A řídím se pravidlem „Poznej jejich domov a poznáš je.“ Člověk na ulici nebo v kanceláři není nikdy sám sebou natolik, jako doma. Mimo svůj byt lidé mohou snadno předstírat, že jsou někým jiným, než doopravdy jsou. Neumím slovy popsat a vlastně ani pořádně sám nevím, co přesně mi soukromí na lidi vyzradí, jen vím/cítím, že to tak je.
… přesto, napadá mě jedna věc, kterou sleduji – pořádek. Paradoxně přílišný pořádek vnímám spíše jako problém, než jako pozitivum. Zastávám názor, že dokonalý pořádek není efektivní ani praktický. Nikdy totiž není možné mít vše hotové a co není hotové, je rozpracované …a rozpracované by mělo rozpracované zůstat, dokud se nedokončí. Nemyslím mít tedy v bytě chlív a špínu, na druhou stranu když na stole leží pouze čistý papír a tužka, někde určitě něco nehraje.
Shrnu to tedy – tyhle pracovní návštěvy mám velmi rád a svých klientů si velmi vážím, ať už jsou z Prahy, Pardubic, nebo třeba z Horoušánek. Navíc po všech těch zážitcích je pěkné vidět na tváři hostitele radost, že se jim jejich domácí přítel (počítač) uzdravil a dokáže věci, o kterých do té doby nikdo z nich ani neslyšel. Tak vždy, když odcházím, zůstává na obou stranách naprostá spokojenost s výsledkem.
A opravdu jsem přesvědčen, že tuto práci odvádím dobře.
Nechcete také vyladit vašeho plechového miláčka? :)
Splněný sen – návštěva Semínského akvaduktu
Každý máme své sny. Malé, velké, i ty, o kterých víme, že se o nich může jen snít, ale nikdy jich nedosáhneme (jako třeba, že nám narostou křídla a proletíme se nad údolím, a jiné).
Asi před třemi lety jsem na návštěvě u kamaráda procházel jeho fotky a našel jsem jednu, kde seděl na velmi zvláštním můstku přes potok. V prvním okamžiku jsem si myslel, že je to lávka pro železniční koleje – konstrukce byla dle odhadu přes metr vysoká a působila obzvlášť mohutně. Kamarád mi řekl, to je „akvadukt“, ale v tu chvíli jsem o tom nepřemýšlel a v hlavě mi utkvělo jen, že je to slovo velmi podobné viaduktu, ale viadukt to není.
Po nějaké chvíli jsem si na to opět vzpomněl a zeptal jsem se na rozdíl akvaduktu a viaduktu a zmohl jsem se jen na užaslé „COŽE?“, když mi řekl, že akvadukt je vlastně takový vodní most, tedy nahoře nechodí lidi, nejezdí auta, kola ani vlaky, ale teče tam poklidně voda. A pod tím vším si vesele teče úplně jiný potok. Celý článek